O čem je moderní sport?

Přistižení funkcionáři, kteří se vykrucují a zapírají jako malí kluci. Průmyslová špionáž u konkurenčního týmu. Sázení na prohru vlastního týmu. Neúcta k soupeři projevující se hrubými fauly a inzultacemi. Projevy rasismu a xenofobie.

Existují odvětví, která se již v očích veřejnosti naprosto znemožnila – kdo dnes věří v čistotu vrcholových kulturistů, vzpěračů či cyklistů? Další odvětví balancují nad propastí – fotbalisté, hokejisté NHL, sprinteři, nejnověji basebalisté, jezdci a funkcionáři formule 1.

A potom je tu celá oblast amatérského sportu, kde by se mohlo zdát, že tyto jevy nemají šanci na úspěch. Posaďte se v hospůdce s amatérskými sportovci a dozvíte se o uplácení rozhodčích a hráčů soupeře i v těch nejnižších (dokonce i mládežnických!) fotbalových soutěžích, černých fondech, podivných funkcionářských praktikách, amatérských sportovcích používajících anabolika a jiných negativních jevech.

Jak si v tomto ohledu stojí vytrvalostní běh?

Mnoho z výše vyjmenovaných negativních jevů se zde nemůže vyskytovat z toho prostého důvodu, že jde o individuální sport, v němž mají rozhodčí a funkcionáři velmi omezený prostor pro nesportovní zásahy. Nepoctivým vytrvalcům se tedy v podstatě nabízí pouze využití nelegálních podpůrných látek. Počet přistižených špičkových běžců je přitom velmi nízký a troufnu si říci, že v rámci vytrvalostních disciplín si běh vede ve srovnání s cyklistikou, během na lyžích či plaváním velmi dobře.

A amatérský běh?

Ten mi zatím připadá jako ostrůvek pozitivní deviace, kde většina účastníků běhá pro zdraví, radost a dobrou náladu.