Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Alkohol již nepotřebuji, do pohody se dostávám během

Alkohol již nepotřebuji, do pohody se dostávám během
foto: Nike

behej.com | 18.12.2013 | přečteno: 10515×

Běhat jsem začal poměrně pozdě, ve svých 27 letech. Prvotním impulsem byla dva roky neléčená zlomenina kotníku. Dostal jsem se do spirály minimalizace pohybu v kombinaci s přílišným množstvím jídla a alkoholu. Přibral jsem dvacet kilo a o to víc kotník bolel. A pořád dokola – alkohol, jídlo, deprese. Alkoholu jsem se začal věnovat natolik, že bych v tabulkách zaujal přední místo…

Teprve po složité operaci nešťastného kotníku, kdy mi lékař ortoped oznámil, že „je to ve třiceti letech vlastně sedmdesátiletý kloub a bude to jen na chození“, jsem tohle sdělení pojal jako výzvu a začal pomalu obden chodit a postupně i trochu běhat. Kus holenní kosti nahradil roztříštěný kloub v kotníku. Po vyndání šroubů jsem začal programově nabírat sílu a shazovat tělesnou zátěž. Vyrazil jsem na cestu, spíš jsem šel, než běžel, ale byl to pohyb. Po deseti minutách mě zaplavil pocit klidu a já si řekl: „Tak, můžu buď běhat, nebo pít.“

A světe div se (a pane doktore ještě jednou díky!), já začal poprvé v životě, navíc s repasovaným kotníkem, běhat! Tři, pak pět, později sedm kilometrů. Začal jsem si vést běžecký deník, kupovat funkční prádlo, doplňky, prostě objevil jsem nový svět, propadl droze. Objevil jsem běh, který jsem neznal. Na základce nás jen honili na čas, na výsledek. Objevil jsem „běh do pohody“. A najednou jsem zjistil, že nepotřebuji alkohol. Že mi všechno dává běh. Běh do pohody.

Po pár měsících jsem zjistil, že mi běh dává mnohem víc než cokoli jiného. Vyčistí mi hlavu, dopaminy v mozku odvedou svou poctivou práci. Je to prostě o tom prastarém „běžení“. To mi dává sílu pít vodu a nepotřebovat alkohol. Je to o úsporném dlouhotrvajícím běhu, ne o zběsilém útěku. I alkohol je jen útěk.

Natolik se mi tenkrát běh zalíbil, že jsem se začal připravovat na vysněnou metu – půlmaraton. Po dvou úspěšně absolvovaných (pod dvě hodiny) jsem si uvědomil, že je to sice pěkné měřit a zlepšovat výsledky, zvyšovat formu, víc, víc… Ale kam, do kdy?

Můj táta si jednou splnil sen a absolvoval i „železného muže“. Běhal hodně a na rychlost, na čas, prostě závodník. A dneska je z něj muž titanový. Konkrétně v kyčelním kloubu. Vím, že o tom to není, nechci se uštvat enormní zátěží. Proto neutíkám, nezávodím, ale běhám. Běhám do pohody.

Po několika posledních letech pravidelného běhání pro pohodu, bez závodů, bez jakýchkoli jiných ambicí než hýčkání vnitřního klidu, jsem v perfektní formě i po fyzické stránce. Nepotřebuji závody, nepotřebuji se s nikým poměřovat. Skutečným a jediným soupeřem jsem si sám.

V příštím roce mi bude čtyřicet, ale nikdy před tím – ani v 15 ani v 25 letech – jsem neměl lepší fyzickou a psychickou formu. Objevil jsem v sobě toho prastarého stepního běžce. Běhám bez GPS, bez MP3 a dalších zkratkami a marketingem ověnčenými vymožeností.

Minulý týden jsem byl po letech na naší chatě. Během dvou dnů jsem v jejím okolí naběhal 28 kilometrů. To neříkám proto, že bych chtěl oslňovat počtem kilometrů. Každých sto metrů bylo jiných – u potoka, na skalách, v údolích, lesích.

Nejkrásnější pro mě, několik let velkoměstského člověka a tím i běžce, byl běh večer krajinou tmy, hvězd a ticha. Kdybych na chatě „alkoholoval“ jako kdysi, nic z toho krásného by neproběhlo. Kdybych pil alkohol, z okolí bych toho moc neviděl. A co bych viděl, bych si stejně druhý den nepamatoval.

Nejsem žádný agitátor a „přesvědčovač k nealkoholismu“. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o poznání, o jiné cestě, na které už zůstanu. Běh je pro mě životem. Běh je pro mě všechno.

Chuť napít se zcela nahradila chuť proběhnout se na vzduchu, být součástí přírody, sledovat její proměny na jaře, v létě, na podzim, v zimě, poslouchat její zvuky, prostě být často její součástí. I ve městě, kde běhám často, například kolem nedělního poledne v blízkosti sídlišť, kdy se na ulici míchají vůně připravovaných obědů (nejčastěji kuře a brambory). Nebo běh večer, v usínajícím městě.

Každý běh je jiný a přesto stejný, prastarý.

Pozn. red.: Jméno autora po dohodě neuvádíme.

Komentáře (Celkem 6)

Nalezené položky: 7 První Předchozí | 1 | Další Poslední

behej.com 18.12.2013 10:24:11

Běhat jsem začal poměrně pozdě, ve svých 27 letech. Prvotním impulsem byla dva roky neléčená zlomenina kotníku. Dostal jsem se do spirály minimalizace pohybu v kombinaci s přílišným množstvím jídla a alkoholu. Přibral jsem dvacet kilo a o to víc kotník bolel. A pořád dokola – alkohol, jídlo, deprese. Alkoholu jsem se začal věnovat natolik, že bych v tabulkách zaujal přední místo…
Odkaz na článek

avatar

Celkem 0 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:49 (2014)

kittner90 muž 19.12.2013 11:51:38

Beh je pro mne vsechno, beh je pro mne zivotem, uz nemusim pit alkohol..... tuhle cestu radeji nehodno nasledovat. Gratulace k najiti cesty ke zdravemu zivotnimu stylu s ignoraci marketingu, ale az takhle do krajnosti? Takove fanaticke.

„Tak, muzu bud behat, nebo pit.“ – ze si nekdo dava takove ultimatum, kazdeho vec. Ale stavi se do takove pozice sam. To se neda zajit si na 2 s kamarady? To jako kamarady, ktery potkavam kvuli naprosto ruznym zamestnanim a geografickym lokacim, nemuzu 2× do mesice potkat v hospode u piva, kdyz oni sami nebehaji? Chapu, (ne)vyleceny alkoholik tuhle moznost nema, a tak se zastiti nejakym imperativem.

„To mi dava silu pit vodu a nepotrebovat alkohol“ – takze jasne. Tohle je pribeh alkoholika, ktery z jedne zavislosti utekl k jine. At si o „neuteku“ pise, co chce. Zminovat nebo mit potrebu alkoholu je ujete. Normalni clovek vodu k piti ve 27 letech zivota objevovat nemusi.

Hrozny clanek. Tohle dostat v predplacenem vytisku, predplatne rusim (note: Za tyden vypiju max 5–7 piv kdyz se to sejde, tvrdy alkohol vubec, beham x let, nekolik maratonu, z me strany neni o podjatosti rec – i kdyz, GPS vlastnim pro vedeni bezeckeho deniku)

avatar

Praha

Celkem 53203 km
Minulý měsíc 100 km
10 km: 0:47:15 (2010)
půlmaraton: 1:46:26 (2010)
maraton: 3:46:35 (2012)

mapo žena 19.12.2013 13:14:53

Chápu to jako osobní vyznání nám všem, co jsme na stejné nebo skoro stejné vlně, rozhodně mě to neuráží a autorovi držím palce. Pro společnost je méně nebezpečný (nebo méně nákladný) závislák-běžec než závislák-alkoholik. Ve fázi absolutní závislosti (skoro absolutní závislosti) na alkoholu existuje pouze jediná cesta – abstinence a bez výjimek.

Motto: ------------------ vytrvale jako smrt
avatar

Michalovce

Celkem 1711 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 2:06:19 (2013)
maraton: 4:39:55 (2014)

Brano S. muž 21.12.2013 14:28:34

>> kittner90, 19. 12. 2013 11:51:38 vobec si nepochopil podtstatu, akurat si si paradne vymasiroval svoje ego :-)

ja mu prajem, nech mu to vydrzi co najdlhie aj stym nealkoholm, aj s tym behom…

Motto: zvierata su moji priatelia a ja nejem svojich priatelov!
avatar

Praha

Celkem 52442,8 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:43:42 (2006)
půlmaraton: 1:36:28 (2006)
maraton: 3:39:37 (2006)

Štefan muž 21.12.2013 20:30:52

>> mapo, 19. 12. 2013 13:14:53

Martinko, přesně. Taky mu držím palce. Akorát by mne trápila otázka, co budu dělat, až nebudu moci běhat. A závislost naběhu se ze závislosti na alkoholu dá jen velmi těžko zrovnávat.

Motto: Dnešní den s úsměvem. When troubles attack you, just smile them away.
avatar

Celkem 13562,5 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:41:52 (2017)
půlmaraton: 1:39:03 (2016)
maraton: 3:56:29 (2018)

hombre_71 muž 23.12.2013 18:57:20

Odpoledne si pěkně zaběhat a večer si se ženou otevřít sedmičku dobrého bílého…To je přeci nádhera, ne ?

Motto: Někdy prostě musíš
avatar

Celkem 2906,2 km
Minulý měsíc 0 km

zoufa muž 24.12.2013 22:12:15

>> hombre71, 23. 12. 2013 18:57:20 Souhlas :-)

Nalezené položky: 7 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.