Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Nebojujte s přírodou! Běhejte a žijte s ní

Nebojujte s přírodou! Běhejte a žijte s ní
foto: New Balance

Martina Vystrčilová | 10.10.2011 | přečteno: 8564×

Redakce mi dala ke komentáři texty do nového Běhej na téma běhu veteránů. Zaujal mne jeden z mezititulků: PROTI PŘÍRODĚ. Nesouhlasím s tímto termínem, byť je patrně myšlen jako nadsázka. Každý, kdo se snaží dělat něco proti, tak bojuje. A pokud někdo bojuje proti přírodě, je velmi naivní, když si myslí, že je větší než „ona příroda“ a že by mohl vyhrát.

Každý člověk cítí v jiném věku, že dochází ke změnám, ale když přijdou, boj je zbytečný. Boj (ať fyzický nebo psychologický – a především ten proti přírodě, který je předem prohraný) je velká ztráta energie, kterou bychom mohli mít k dispozici na něco užitečnějšího – třeba pro své zdraví. Proto doporučuji tento termín nepoužívat. Chápu, že někteří lidé svůj postoj ve skutečnosti jako „proti přírodě“ nemyslí, ale pozor na slova – podvědomě nás programují! A naše podvědomí pak podle tohoto programu opravdu jedná!

Když poslouchám klienta, který je starší, má problémy a přitom chce běhat nebo jinak cvičit, aby si udržel zdraví, bavíme se vždy o realitě. Uvědomění si toho, co je, jaký je stav těla i mysli – to je pro každého člověka důležité. Když plně uvidí a pochopí, jak na tom opravdu je, pak se to může i změnit.

Inspirující bývá diskuze o tom, jak moc může pohyb stárnoucí organismus osvěžit a oživit, pokud se dělá ve správné míře. A ona míra je vysoce individuální, souvisí nejen s momentálním stavem, ale i s předchozími zkušenostmi, genetikou a schopností regenerace. Regenerace je vázána na výživu, schopnost trávit a zpracovávat živiny. A taky úzce souvisí se stavem mysli, s pozitivním naladěním. To se u starších dostavuje právě tehdy, jestliže jsou plně v souladu a smířeni se svým věkem a svými případnými omezeními. Pak mohou s potěšením běhat střídavě s chůzí a vytvořit si své tempo a styl odpovídající jejich zdravotnímu stavu.

A to platí nejen u starých, ale už i u začínajících veteránů, tedy čtyřicátníků. Jak uvnitř smutní a unavení jsou lidé, kteří se s utrápeným výrazem v tváři ptají, jaké výživové doplňky by měli jíst, aby se cítili jako zamlada?

Je nutné pochopit, že stáří přináší svá úskalí, že se častěji objevují nemoci a že regenerace je skutečně poněkud pomalejší. Že je potřeba soustavné práce už jen pro udržení stávajícího stavu, zvyšování výkonnosti je pak bonusem navíc. Každý má nějaké ty rezervy a u převážné většiny lidí taky ke zvýšení výkonů nakonec dochází. Kdo na to má chuť, pak bych aktivitu určitě doporučovala. V zimě jsou třeba vhodné i běžky – klouzání klasickým způsobem zapojuje i paže, a tak se tělo procvičuje ještě komplexněji. A je úžasné, jaké potěšení jen mírné zlepšení výkonnosti lidem přináší do celého jejich života.

Jestliže se člověk vzdá potřeby boje proti stárnutí a naopak bude využívat jeho výhod, stane se mnohem klidnějším a spokojenějším. Dnešní společnost je hodně orientována na tzv. anti-aging. Kult věčného mládí jakoby se stával mantrou dnešní společnosti. Podle mého názoru se jedná o boj proti přírodě a o základní neúctu ke stáří, k přirozenosti a získané životní moudrosti – a myslím tím i moudrost těla, nejen mysli.

Psychologicky můžeme vystopovat u mnohých lidí středního věku i neúctu ke svým starším příbuzným, ke svým kořenům a potom i pocit osobní životní neukotvenosti a nestability. Nedostatek respektu k starším a důchodcům se pak odráží v celé společnosti a bohužel se s takovými lidmi dost často zachází jako s nadbytečnými a nepotřebnými. Kruh se uzavírá tím, že i tito starší pak ztrácí motivaci k tomu být potřebnými a užitečnými – až se nakonec obávané stane realitou. Aktivní pohyb, nabytí sebeúcty a samostatnosti by mnohým lidem možná pomohlo tento kruh otevřít.

Starší lidé jsou v hloubi velmi moudří – pokud dokážou přijmout, že skutečně zestárli. A ona moudrost se projevuje i v těle, v regeneračních a sebeuzdravujících procesech, takoví lidé působí vitálně a i přes své bolesti zdravě a vyrovnaně. Prostě to nezabalili, nelekli se svého věku. Proč by měli? Stáří nemusí být hendikep, ale spíše kredit, který s sebou nese holt i nějaké to nepohodlí.

Když se starý člověk dokáže otočit nazpět a podívat se, co všechno ve svém životě dělal, zažil a předal dál, co všechno přežil, vydržel, co všechno se povedlo a jaké chyby a omyly jej v životě provázely a jaká z toho nakonec vytěžil poučení, když pochopí, že jeho životní cyklus se pomalu završuje, pak začne předávat ostatním to, co sám dosud získal a pochopil, pak… se stane moudrým.

Bohužel – málokdo umí takto zestárnout. Častěji vidíme boje proti vráskám, boje proti stáří dětinskou módou oblékání a podobně.

Vzpomínám na rozhovor s doc. Vélem, který již léta jako důchodce stále noblesně ukazuje mladým studentům FTVS, jaké může stáří být. Má na to recept – neustále zaměstnávat mozek i tělo. Proto stále pracuje, předává studentům své poznatky, vědecky bádá, tvoří a pohybuje se, jak jen to tělo dovolí.

Martina Vystrčilová

www.cestouzivota.cz

Po studiích na Univerzitě Karlově působila jako lektorka atletiky, přitom se věnovala výzkumu sportovní fyzioterapie. Zajímala se i o východní metody cvičení a léčení. V současnosti pracuje jako fyzioterapeutka v ambulanci na poliklinice Zbraslav a v soukromé praxi nabízí konzultace a masáže.

Komentáře (Celkem 5)

Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední

mvystrcil 11.10.2011 09:32:59

Redakce mi dala ke komentáři texty do nového Běhej na téma běhu veteránů. Zaujal mne jeden z mezititulků: PROTI PŘÍRODĚ. Nesouhlasím s tímto termínem, byť je patrně myšlen jako nadsázka. Každý, kdo se snaží dělat něco proti, tak bojuje. A pokud někdo bojuje proti přírodě, je velmi naivní, když si myslí, že je větší než „ona příroda“ a že by mohl vyhrát.
Odkaz na článek

avatar

Černošice

10 km: 0:47:34 (2014)
půlmaraton: 1:44:10 (2014)
maraton: 4:02:00 (2015)

Mary žena 12.10.2011 17:47:59

Ten článek je výborný. Bylo by krásné, kdyby se všichni senioři, kteří to ještě nevzdali, dostali k takto uvažujícím zdravotníkům. Jak častá je reakce lékařů „no co byste chtěl(a) ve vašem věku“ i v případě problémů, které jsou docela snadno řešitelné. Cítím, že pokud s něčím musím bojovat, tak je to spíš tlak společnosti, že pro ženu v mém věku už je tak nějak nepatřičné třeba běhat půlmaratony nebo chodit s batohem po horách. Doufám, že se to postupně změní a až se dožiju důchodového věku, bude tu spousta spokojených sportujících seniorů, takových, jaké jsme potkávaly letos třeba na Mohanské cyklostezce. Nehonili mládí, nebyli narvaní v elastických oblečcích, na horských kolech v lautr rovině. Ale bylo vidět, že si dokáží vychutnat i jízdu na kole, i dobré jídlo a vínko, či pivo. Prostě radost a vzor do budoucna.

avatar

SABZO Praha

Celkem 1988,2 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:06 (1991)
maraton: 3:42:45 (1992)

Tomáš
Miřejovský
muž
12.10.2011 20:32:23

Je to sice sofistikovaně napsáno, nicméně žijeme v době, kdy zaměstnavatelé i lidi kolem padesáti let věku ždímou jako hadry a nic jiného než výkony v práci je nezajímá. Pak můžete zažít období, že přestože jste celý život sportovali najednou v padesáti nemáte na trénink a závodění energii. Mozek chce, ale tělo vyplivané prací přes čas vás do zátěže najednou nepustí. Po dlouhodobém přetěžování v práci zjistíte, že zaměstnání, které vás dřív bavilo najednou nenávidíte a těšíte se už jen na dovolenou a na to jak si zasportujete. Vrátit se ke sportování za těchto okolností je opravdu boj.Povolit v něm ale nesmíte, protože jinak máte za chvíli na krku civilizační choroby.

avatar

Černošice

10 km: 0:47:34 (2014)
půlmaraton: 1:44:10 (2014)
maraton: 4:02:00 (2015)

Mary žena 13.10.2011 17:23:27

>> Tomáš Miřejovský, 12. 10. 2011 20:32:23

Zase boj! Není lépe to sportování brát jako odměnu? Nejsem ždímaná zaměstnavatelem, ale jako OSVČ sama sebou a tlakem nerovné konkurence. Vůbec to neznamená, že jsem méně vyšťavená, ale jdu-li běhat, často třeba v 9 večer, beru to jako příjemné zakončení dne, nikoli jako další fázi denního zápasu. Možná to my ženské máme nastavené jinak.

avatar

Praha

Martina V. žena 13.10.2011 19:21:30

Ano, Mary, tak nějak jsem to myslela. Většina z nás je více či méně propírána realitou života… a běhání (a jiné koníčky) jsou přínosem, když se dělají s láskou a radostí. Díky za příspěvek.

Každý ví, že sport sám o sobě problémy v zaměstnání nevyřeší, to je věc z jiného soudku. Může být ale dobrým přítelem v překlenovacím období krizí – pro uvolnění napětí a pro trénink zmíněných kardiovaskulárních parametrů (abychom to v práci vydrželi, než to vyřešíme ;-) )

avatar

Praha

Celkem 2755 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:53:45 (1987)
půlmaraton: 2:16:09 (2008)
maraton: 4:48:45 (2004)

anajpo žena 13.10.2011 21:05:53

Proč pořád s něčím chcete bojovat? Pohodu a radost z toho, že vyjedu ješte tenhle kopec nebo že v limitu dokončím maraton! :-) A co mám na sobě? Do toho nikomu nic není!!! Když někdo rád nosí burku, já zase kraťasy! A když kouknu na některé mladé „hamburgrové Američanky“ tak snad estetické cítění tolik neurážím. Výkony už budou horší a horší, ale o tom to přeci není!

Motto: Proti narození a ani smrti není léku, v mezidobí užívej radost :)
Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.