Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Pozdrav, a to nejen běžecký

Tereza Rozehnalová | 16.11.2007 | přečteno: 17275×

Začnu stylově, všechny vás zdravím, přeji hezký den a ať vám nožky běhají. Ahoj všem běžcům, běžkyním, zaběhlíkům, přeběhlíkům, zběhlíkům a ostatním osobám, které uvedou občas nebo pravidelně své tělo do rychlejšího pohybu, než je chůze.

No, není to nádhera, nesouká se vám na tvář aspoň náznak úsměvu? Číst to já, tak se zubím. A přitom stačí málo. Mezi běžci „ahoj“. Já vím, ne vždy, když hltáme kilometry, jsme schopni ze sebe vysoukat hlásku, natož pozdrav, ale aspoň přikývnutí či zvednutí ploutve v náznaku pozdravu je fajn. Když pak potkám někoho, kdo k zvučnému „ahoj“ přidá úsměv, jsem skoro v běžeckém nebi. 

Sama se snažím vždy pozdravit, když potkám podobně se kymácející a kmitající postavu. Ne pokaždé ale dostanu odpověď. Nemít dostatečné sebevědomí, řeknu si, že asi nevypadám jako běžec zaslouživší si pozdrav. Že prostě mezi ně nepatřím. V tomto případě má pozdrav funkci povzbuzující, protože pokud potkáte začátečníka a hezky ho pozdravíte, víte, kolik mu dodáte síly? Hned si řekne: „Jsem taky běžec, už se přece zdravíme.“ 

K radám o zdravení jen tolik: není nutné křičet, není nutné zvedat obě ruce nad hlavu a mohutně s nimi mávat, není nutné se hned líbat na tváře a není nutné si podávat ruce. Pokud vám však připadne, že něco z toho k správnému pozdravu patří, nechte dotyčnou osobu doběhnout a vydýchat. Pak se na ni vrhněte. Kdo koho pozdraví první, není důležité. A jak? Mně se líbí „ahoj“, ale když potkám pána, který by mohl být mým otcem a běhá svižněji než já, váhám. Z úcty by se více hodilo „dobrý den“. 

Ať tak či tak, zdravme se, usmívejme se, třeba komunitu běžců rozšíříme o další. Prozatím si slova pozdravů šetřím, až vlítnu do lesů, na louky či do parku. Doma na páse moc lidí nepotkám, leda tak děti dožadující se snídaně či rozsudku, kdo má pravdu nebo kdo vyhrál. 

Po prostudování všech rad k hubnutí, jsem zjistila, že když si každou hodinu vyčistím zuby, když si nakrájím mrkev či jablka na kostičky, když vypiju o 3 litry tekutin více a když uběhnu o 20 km týdně více, bude to brnkačka a nebudu se stačit divit. Zkouším od všeho kousek, tak jak čas, chuť a sebekázeň dovolí. Proto jsem přišla na to, že kafe chutná skoro lépe po vyčištění zubů a ke kávě patří malá sladkost, že mrkev i jablka mě nasytí tak maximálně jako předkrm, že když vypiju víc jak 3 deci vody, mám v žaludku žáby, vytvářející akorát tak více místa pro dobrý oběd a že víc kilometrů týdně stejně neuběhnu. 

Každopádně díky za rady. Začnu ale asi tím, že pořídím novou domácí váhu. Ona ta chyba bude možná v tom, že pokud chci zjistit aktuální hmotnost, musím na ni stoupnout minimálně 3× a udělat průměr a před každým vážením ji ještě vynulovat. A navíc, jako každá jiná ženská, nikdy nebudu dokonale spokojená s vlastní váhou.