Olympijský sen: První přípravné období aneb přání stát se psem

Kromě euforických zážitků ze znovunabyté volnosti pohybu a vnímání barev a tvarů v ubíhající krajině nedalo se nevšimnout si, že krajina – ve srovnání se začátkem léta – ubíhá výrazně pomaleji, zatímco tělíčko funí o něco hlasitěji. Nic nového pod Sluncem – ztráta formy.

A není divu. Tři měsíce jsou tři měsíce a šest kilo je šest kilo. Hlavní zdravotní problém byl ale už zažehnán a ty menší už se začínalo dařit zvládat „za pochodu“, lépe řečeno – za poklusu. Rozklusáním jsem se během několika týdnů trochu rozkoukala a pak zahájila první přípravné období a spolupráci s trenérem Vladimírem Korbelem.

Oba jsme věděli, že nás čeká spousta práce. Od rozvoje vytrvalostních schopností přes rozvoj síly a udržení svalové rovnováhy k práci na efektivitě běhu. Výčet to samozřejmě není zdaleka úplný, nicméně pár slov tentokrát alespoň k technice běhu a rozvoji vytrvalosti.

Technika běhu: V. Korbel znal mojí slabě vyvinutou a silně neatletickou techniku běhu od vidění z průběhu studia. Víc jak patnáct let běhání s lakroskou v rukách se na mě podepsalo a výsledkem je styl, kdy pravý loket držím při běhu daleko od těla. To odpovídá držení lakrosky, kterou praváci většinou drží pravou rukou ve výši ramen, což posouvá loket dál od boku. Navíc postavení mých dolních končetin do tvaru lehce naznačujícího známé písmeno X má za následek, že nohy při přenosu vpřed po odrazové fázi vybočují, jak už je pro ženy vcelku typické, směrem ven. Zatímco levá noha se při dokrokové fázi vcelku urovná plus mínus do směru běhu, špička pravé nohy zůstává při dokroku vytočená ven (tzv.„do stromečku“). 

Jako běžec, který nepřešel z rychlejších běhů nebo běžeckou průpravou navíc trpím také tu lehčím, tu těžším, stupněm tzv. „sezení“ v běhu, tj. nedostatečným náklonem pánve vpřed. Na technice běhu tedy práce jako na kostele. V. Korbel se mnou s obdivuhodnou trpělivostí prochází speciální běžecká cvičení a nejen pomocí nich se snaží upravit techniku běhu alespoň do akceptovatelné podoby. Občas sklidím od trenéra i pochvalu, ale někdy si nejsem tak docela jistá, jestli to není jen za snahu. Oba známe to rčení o starém psovi a nových kouscích a tak zázraky ani jeden nečekáme. Nicméně pilujeme dál.

Rozvoj vytrvalostních schopností: O tom, že víc než dost práce nás čeká v oblasti rozvoje vytrvalosti, nebylo pochyb. Na začátku prvního přípravného období, v polovině listopadu, desítka s mžitkami před očima za 38:51, tj. 3:53/km, tedy čas na kilometr o 3 vteřiny pomalejší než v létě na maratonu. Ze všech použitých prostředků rozvoje vytrvalosti je nejdobrodružnější, podle předpokladů, běh v setrvalém stavu nad úrovní 90 % TFmax. V tu chvíli nenacházím kapacitu vnímat okolí a jen občas se mi s výrazem, který jsem ráda, že nevidím, podaří alespoň náznakem pozdravit běžce v protisměru nebo se na poslední chvíli vyhnout rozradostnělému psovi, jemuž závidím eleganci, kterou si zachová i v rychlosti daleko přesahující tu moji. Těsně před Vánocemi jsem při téhle úrovni TF a s jediným přáním pod stromeček – „Stát se psem“ – doběhla desítku v čase 37:20. Kus práce jsme tedy stihli, ale zdaleka není ani „půl hotovo“. Suma sumárum – cesta dlouhá, času nepříliš. 

Letošní příprava je pro mě v mnohém jiná než minulý rok. Nemalou změnou je i spolupráce s Vladimírem Korbelem. Stále si zvykám na to, že věnuje mé přípravě tolik času. Je pro mě důležité mít si s kým o tréninku popovídat, svěřit se se svými neúspěchy či malými pokroky v tréninku, bolístkami, obavami i nadějemi. Navíc někdy potřebuju popohnat, někdy zbrzdit, jindy pošťouchnout, popřípadě nakopnout. Zřejmě to bude zasloužilými zkušenostmi (a věkem?) mého trenéra, že většinou nějak vycítí, co právě v které chvíli udělat (oblíbená je zejména kategorie nakopnutí…). 

Takže jdeme do dalšího tréninkového období. Příprava se brzy přehoupne do druhé poloviny. Čeká nás zvyšování objemu i intenzity. V příštích týdnech plánujeme desetidenní soustředění na Šumavě, odkud snad také pošleme další kapitolku našeho čtrnáctideníku. Společně se pokusíme podívat se na druhé přípravné období a zastavit se u některé z dalších oblastí běžeckého tréninku.

Mějte se krásně! Ať se daří v běhu i mimo něj. 

Veronika Brychcínová