Běželo se mi lehce a plynule. Prostě pohoda. Úterek byl čtvrtým dnem po sobě jdoucím tréninkovým dnem a to už jsem začala cítit, že si tělo potřebuje odpočinout, zrelaxovat, nabýt nové energie a hlavně elánu. Nikdy jsem netrénovala čtyři dny po sobě, vždy maximálně tak dva dny.

Nejen svaly, ale i výživová stránka těla o sobě dávala vědět. Neustále se hlásila o příjem tekutin, a tak jsem řádně doplňovala čajem, vodou, džusem, jontovým nápojem a večer pak pivem. Taky hlad byl mým celodenním průvodcem. Ne že bych ho odbývala nebo nedej bože na něj zapomínala, ale po chvíli se přihlásil o svá práva znovu.

A tak jsem ocenila středeční políčko tréninkového plánu s nápisem „Volno“. Bylo to fajn naplánovat si pro změnu úplně jiný program než běhání. Vypustila jsem ho pro ten den z hlavy a ze svého programu. Jenže co potom „nakukat“ tělu, když se mu nechce běhat další den a v plánu je trénink? Znáte to, ne vždy se cítíte ve své kůži, a to pak vám tělo říká: „V teploučku je tak dobře, tak proč mrznout někde venku a vystavovat se nejrůznějším nebezpečím večerního běhu“. Tam už musela zapracovat vůle.

Po páteční pauze jsem si myslela, že mám vyhráno a poběžím zase jako laň rozrážející svými spanilými skoky vánek víkendového rána. Ale realita byla trochu jiná. Můj běh se podobal spíš postřelené zvěři, která bojuje o život a věří, že nepodlehne zranění.

Že by jen momentální „nenálada“, která se jednoduše vyběhá? Věřím, že ano. Přeci jen nemůžeme chtít od svého těla, že bude vždy a za každých okolností připraveno plnit veškeré naše požadavky. Musíme mu dovolit k nám promlouvat a také mu naslouchat. Vzájemnou souhrou to jde pak lépe.

Lenka Balíková

To, co prožívá při svém tréninku Lenka, není nic výjimečného. Je jasné, že její svaly, nezvyklé na pravidelnou zátěž, se unavují; a to, že se nám po dni volna běhá ještě hůře než před ním, je také zcela normální. To známe naprosto všichni a je zcela lhostejné, zda již běháme pár dní nebo řadu let.

Prostě v den volna se v nás únava pěkně rozloží, protože nám krev přestane proudit, a vytvořili-li jsme si v předchozích dnech nějaké zásoby laktátu ve svalech, tak ty se v nich pěkně zahnízdí a dá trošku fušku, než se zase dají do pohybu. Proto nebuďte nervózní, když vám den volna nepřinese tu úlevu, v niž doufáte. Další dny už by to mělo být zase O.K.

Pokud jde o Lenčin věčný hlad, tak bych jí osobně poradil svou snídani, která se skládá z müsli cca 150 g, ananasového kompotu, trošky mléka a jogurtu s cereáliemi. Já, i když jsem celkem žravec, s touto snídaní vydržím celé dopoledne bez toho, abych pociťoval hlad či nedostatek energie. A nejen já, ale i ti, kteří už to po mém vzoru vyzkoušeli.

Miloš Škorpil