Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

RECENZE: Na sever. Kniha, kterou přečtete jedním dechem

RECENZE: Na sever. Kniha, kterou přečtete jedním dechem
foto: www.scottjurek.com

Mirek Píštěk | 14.03.2019 | přečteno: 2189×

Ikona světového ultratrailu Scott Jurek, mezi přáteli přezdívaný Jurker, před několika lety ukázal, že stále nepatří do starého železa. Překonal traťový rekord na Apalačské stezce z jihu na sever. Své pocity, dojmy a zkušenosti poutavě popisuje ve své nové knize: Na sever – Jak jsem našel svou cestu na Apalačské stezce.

Rodák z Minessoty vletěl do ultrarunningového světa počátkem devadesátých let. Mladý a po vítězství toužící borec ve svých pětadvaceti vyhrál na první dobrou prestižní Western States 100. Když žil u moře v Seattlu natrénoval na Hardrock 100 a taktéž jej vyhrál. Několikrát vyhrál i legendární Spartathlon…

Předsevzal si, že ve čtyřiceti přestane se závoděním, pověsí boty na hřebík a bude se věnovat rodině. Jak ale zakončit svou běžeckou kariéru? Ideálně tak, aby se to nesmazatelně zapsalo do běžecké historie.

Jurker zvolil 3 522 km dlouhou trasu z jihu na sever po věhlasné Apalačské stezce s převýšením více než 300 000 metrů. Většina nadšenců chodila opačně, ze severu na jih, takto se stanovily i různé FKT a jiné rekordy. Ale opačně? To měl být úplně jiný běh! „Na Apalačské stezce si říkal El Venado, což je španělsky ‚jelen‘,“ citujme z knihy, jejíž český překlad vychází 15. března.

Jedinečný a osobitý vyprávěcí způsob Scotta Jurka je pravděpodobně tím, co umocňuje zážitek z jeho běžecké odysey. Před tím, než se vydal na svou pouť, se se svou milovanou JLu (jak přezdívá své ženě Jennifer) museli vypořádat s několika potraty a následnými zdravotními peripetiemi. V úvodu své knihy citlivě toto období citlivě popisuje.

Jeho cesta na sever tak kromě jiného nabrala duchovní rozměr, očistu mysli a těla. Během čtení se s tím často setkáme. Na sever nás mimo jiné opět, ale z jiného úhlu pohledu, seznamuje s jeho osobním životem. Některé myšlenky se opakují a lehce tematizují, a to podobně jako v Jez a běhej.

Téměř den po dni jsme svědky jeho transcendentální cesty. Záměrně se vyhýbám slovu „běh“. Zvládnout něco takového vyžaduje totiž daleko víc než pouhou vůli a dostatek fyzických sil. Velmi obohacující jsou pasáže, jež popisují jeho vztah s běžeckými – a také celoživotními – kamarády: Karlem Meltzerem (přezdívaným Kamzík), Davidem Hortonem (Horty) aj.

Na jedné straně můžeme vnímat jejich hluboké přátelství a respekt, který k sobě mají, na straně druhé přiměřenou rivalitu, jež mezi nimi stále panuje. Oba zmínění (a mnozí další) jsou po „psychické“ stránce stejní jako Scott Jurek. Oba vyhráli světoznámé závody a oba milují výzvy. Co řekl jeden nebo druhý, to Jurek uplatnil a vzal si k srdci. „Horty se podíval Jurkerovi do očí. ‚Tak jsem mu odpověděl, že hlavu máš přesně tam, kde má být. Myslím, že ten rekord dáš.‘“

Na sever ale není pouhým popisem Jurkových zážitků a nesnází. Vždy po určitých dnech je text doplněn vyprávěním jeho ženy Jennifer. Je zajímavé sledovat, jak se mnohdy až diametrálně lišilo jejich vnímání situací, ve kterých byli. Zatímco Jurek bojoval s únavovou deprivací, poraněným kolenem, halucinacemi a mnoha jinými věcmi, musela JLu řešit celou logistiku. A nejen to. Mnohdy byla v situacích, kdy odolávala davu fanoušků, nepřejícným haterům nebo podivínům, kterých je Amerika asi plná.

Až po přečtení těchto pasáží každému dojde, že rekord, který Jurek stanovil, nebyl ani tak výsledkem jeho dvacetileté zkušenosti jako spíše dokonalé symbiózy jeho schopností a přátel (včetně ženy), kteří se o něj starali. Když jsem tehdy sledoval jeho cestu na Facebooku, o těchto věcech jsem neměl ani páru. Jurkerovi se tak podařilo odhalit i „temnou“ stránku toho všeho kolem.

Přestože předem víte, jak to dopadne, tedy že Scott Jurek skutečně stanoví rekord, je až s podivem, jak rychle vás vtáhne do děje. Pravdou je, že mnohé krajinopisné pasáže je třeba číst s prstem na Google fotkách. Jestliže nejste znalí východní části Ameriky, konkrétně Apalačské stezky, budete mít problém si představit krajinu, kterou Jurek běžel. Nelze to autorovi vyčítat, ale je třeba počítat s tím, že až obrazová představa umocní celkový zážitek z četby.

Mnoho pasáží je natolik nervydrásajících, že vás budou pálit nohy a lýtka a budete vnímat mnohé z toho, co Jurek zažil. Výhodou knihy je zároveň to, že k celé anabázi se vrací až s časovým odstupem. Může tak ještě více objektivně zhodnotit – mnohdy i kriticky – k čemu všemu jeho cesta na sever vedla.

Chtěl-li Jurek svou cestou a knihou upoutat pozornost, rozhodně se mu to povedlo. Na sever je jeho majstrštyk věnovaný všem (ultra)trailovým běžcům a je také pořádnou dávkou motivace. „Řekl bych, že starouš Horty měl pravdu. Tohle jsem. Tohle dělám.“

Pozn.: Nákupem v Alza přes prokliky z našich stránek podpoříte fungování tohoto webu a vydávání stejnojmenného časopisu.

Další sportovní knihy na Alze: https://www.alza.cz/…18863606.htm?…

https://www.alza.cz/…18863606.htm

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

MirekCek muž 14.03.2019 11:39:35

Ikona světového ultratrailu Scott Jurek, mezi přáteli přezdívaný Jurker, před několika lety ukázal, že stále nepatří do starého železa. Překonal traťový rekord na Apalačské stezce z jihu na sever. Své pocity, dojmy a zkušenosti poutavě popisuje ve své nové knize: Na sever – Jak jsem našel svou cestu na Apalačské stezce.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.