Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: V mlze a sněhu dvakrát na Ještěd

BĚŽELI JSME: V mlze a sněhu dvakrát na Ještěd
foto: Ještěd Winter Skyrace (archivní snímek)

Jan Bořil | 07.12.2019 | přečteno: 4474×

JEŠTĚD Winter Skyrace má už své jisté místo v termínovce českého skyrunningu. I tuto sobotu se zde sešlo přes 500 závodníků a v rámci několika kategorií běhalo po Ještědském hřebenu. Kromě klasického Skyrace (21 km, 1200+) se tu totiž běhá ještě Trail a Easy. Všechny tyto kategorie lze oběhnout i se psem v rámci canicrossových závodů.

Ačkoli moje příprava poslední dva měsíce vůbec nebyla ideální, nejdříve jsem trávil měsíc posezonním volnem, a pak si na měsíc natáhl hamstring, ambiciózně jsem se přihlásil na normální Skyrace.

Hned po startu nás čeká překvapení – čerstvě nastříkané sněhové pole. Pořadatelé nás zkušeně pošlou přímo do něj a nám nezbývá, než se s tím smířit. Jako hladoví vlčáci se do něj vrhneme a většina z nás okamžitě skončí po pás ve sněhu. Vyhrabu se z něj jako první a užiji si chvíli slávy na čele, než mě tucet jiných běžců předběhne v prvním kopci.

„Neběhej to, na co nemáš,“ zní moje základní motto a opět se přesvědčuji, že na Ještědu ho vždycky poruším. Jestli totiž na něco natrénováno nemám, je to rozhodně úvodní 350metrové stoupání pod lanovkou. S výškovými metry přibývá i milimetrů sněhu, a protože je lehce nad nulou, znamená to hlavně mokrou břečku. Když vběhneme do mlhy, je to znamení, že konec prvního utrpení bude blízko. A fakt je. Na Pláně, kde je první občerstvovačka, se už jen lehce sběhne.

Dalších 6 km je „traverz“ – tj. neustále mírně z a do kopce. Převážně ale z kopce. Na hlavy nám v naší skupince kape tající sníh ze stromů. Přesně v těchto místech se dá ztratit nejvíce času, a proto to rveme, co to dá. Honza Dušánek, ředitel závodů, se poučil z předchozích let a značení je bezchybné – obrovské černožluté šipky by člověk nepřehlédl ani z tanku. Nic nám nebrání nastoupit do krátkého kopce, který nás vyveze opět na Pláně.

Rychle do sebe vyklopit kelímek vody a vstříc asfaltu pokrytému pár centimetry sněho-dešťového mixu. Půl metru přede mnou jede čtyřkolka s kamerou, musím se předvést a ve vysoké rychlosti se málem rozbiju. Na tomto krátkém úseku potkávám Tomáše Macečka, který na mě konečně křikne, kolikátý jsem: dvanáctý. Přede mnou jsem viděl další čtyři lidi, cíl je tak jasný.

Trasa se ostře láme doprava a my už jdeme poprvé na Ještěd. Zatímco Jirka Petr, zkušený skyrunner, a Vojta Sýkora, nadějný orienťák, někde před námi svádí boj o prvenství v kamenném poli, my se k němu teprve blížíme. Po lesní pěšince plynule stoupáme až do sněhové pohádky – v kleči je pár metrů neroztátého sněhu, což mi na okamžik připomene Vánoce. Opravdu jen na okamžik, poněvadž veškeré psychické i fyzické síly vkládám do doběhnutí člověka přede mnou.

Na Ještědu nevidíme nic – jednak na to nemáme čas, a hlavně je mlha, že není vidět na krok. V divokém downhillu se konečně dostanu na 8. místo. S Janem Vencou Franckem si ještě pokecáme, jací že to orienťáci jsou magoři v seběhu a jak se hodí boty s hřeby. V obojím má úplnou pravdu, můžu potvrdit jako orienťák. Trochu se mezi námi pletou závodníci z kratší verze Trail, a hlavně lidi v rámci canicrossových závodů se psem. Načasování to asi nebylo úplně nejlepší, ale aspoň máme koho předbíhat.

Na další občerstvovačce nejdříve najdu, a pak do sebe kopnu s kelímek vodou, abychom už znovu a naposled stoupali na Ještěd. Tady to tradičně velmi bolí – nikdo už nemá sil nazbyt. Z posledního zbytku energie si vydobydu maličký náskok a 8. místo už neopustím. V kopci opět předbíháme desítky závodníku z Trailu, kteří si svou trasu evidentně užívají.

Předbíhání se ale nese ve veselém duchu. „S dovolením“, „Jo, jasný“, „Díky. Užívejte.“, „Ty taky, dávej!“ Je to krásné, když jsou běžci mezi sebou navzájem ohleduplní. Na Ještědu je opět zima a mlha, což rozhodně nevybočuje z tamějších zvyklostí, po posledním výběhu kamenného pole tak radši rychle padám pryč. Do cíle, a hlavně tepla.

Poslední seběh má dvě varianty – hrotit ho a skoro se přizabít, nebo ho nějak opatrně seběhnout. Protože nemám s kým závodit ani před ani za sebou, volím druhou variantu. Oproti svému času předloni tak ztrácím skoro minutu a půl. Aspoň že celkově jsem se se nepatrně zlepšil. Jen zamrzí čtvrté místo v kategorii do 26 let. Do příště se holt musím zlepšit.

V zázemí nás jako vždycky čeká spousta jídla a navzdory nepřízni počasí i relativní sucho a velké teplo. Nic víc po doběhu určitě nikdo nepotřebuje.

Absolutní výsledky

Muži

Vojtěch Sýkora – 1:48:23

Jiří Petr – 1:51:53

Matouš Fürst – 1:55:56

Ženy

Lucie Maršánová – 2:09:54

Anna Štičková – 2:18:56

Barbora Cichá – 2:21:19

Kompletní výsledky: http://jestedskyrace.cz/…ce/vysledky/

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

BorekJ muž 07.12.2019 19:00:09

JEŠTĚD Winter Skyrace má už své jisté místo v termínovce českého skyrunningu. I tuto sobotu se zde sešlo přes 500 závodníků a v rámci několika kategorií běhalo po Ještědském hřebenu. Kromě klasického Skyrace (21 km, 1200+) se tu totiž běhá ještě Trail a Easy. Všechny tyto kategorie lze oběhnout i se psem v rámci canicrossových závodů.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.