Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

První závod je jen jeden

První závod je jen jeden

Mirek Kratochvíl | 09.07.2008 | přečteno: 11051×

Většina z nás si pamatuje, kdy poprvé se postavili na start běžeckého závodu. Taková věc se prostě vryje do paměti podobně jako první láska, první den ve škole nebo první cesta letadlem. Otázkou pro rodiče pak rozhodně není, jestli své děti začít brát na běžecké závody, ale kdy je ten správný věk pro začátek.

Kategorie, které se dnes budeme v?novat, nemá sv?j vlastní oficiální název, ale v propozicích ji najdeme pod nejr?zn?jšími jmény od Brou?k? p?es Liš?ata až po mén? poetický Nábor I nebo prost? P?edškolní d?ti. Na velkých d?tských závodech bývají p?edškoláci rozd?leni ješt? do n?kolika dalších podkategorií, aby d?ti na trati bojovaly skute?n? jen se svými vrstevníky.

Neexistuje žádná univerzální rada, kdy je ten pravý v?k pro první závod. Jsou sebev?domé d?ti, které na sv?j první závod suverénn? nakrá?ejí ve t?ech letech, pro jiné se takový start m?že stát t?žko zvládnutelným traumatem ješt? v šesti nebo sedmi. Kdo se n?kdy jako divák, po?adatel nebo rodi? zú?astnil závodu nejmenších nad?jí, vid?l, jak rozdílné chování je možné zažít. N?který špunt okamžit? zapadne do p?edstartovní atmosféry a je nabuzený jako zkušený závodník, jiné dít? jen nesm?le vy?kává, co že ho vlastn? na té padesátimetrové rovince do cíle ?eká. Neposlední, ale rozhodn? ne malou skupinku pak tvo?í d?ti, které se s nezvyklou situací zatím nedokáží vyrovnat, po startu se odmítnou rozeb?hnout správným sm?rem, nebo si zvolí vlastní trasu, vedoucí n?kam jinam než do cíle. Mnohé ?asto odmítají projít neviditelnou st?nou, kterou zlomyslný po?adatel umístil krok p?ed cílovou ?árou. Závodní trat? už byly smá?eny hek­tolitry slzí malých závodník?.

Ani rodi?e budoucích b?žeckých hv?zd nejsou stejní. N?kte?í prožívají první závod svého dít?te stejn? intenzivn?, jako by jejich ratolest už už stála na startu olympijského finále. Do poslední chvíle radí a svou vlastní nervozitu úsp?šn? p?enášejí na potomky. Ostatn? houš? objektiv? kamer a fotoaparát? bývá s olympijským finále srovnatelná. Další se pro své ratolesti snaží vydobýt na startovním roštu co nejvýhodn?jší pozici. Jiní mají snahu pomoci svým d?tem nejen povzbuzováním, ale nejrad?ji by b?žecký závod absolvovali místo nich. Po?adatelé mají mnohdy menší práci s malými závodníky, než s jejich doprovodem. Ale našt?stí ješt? po?ád existuje naprostá v?tšina rodi??, kte?í z?stávají ukázn?ní a berou sportovní výkony d?tí v tomto v?ku s nadhledem, i když ur?it? také oni mají radost z úsp?chu své ratolesti. 

Zorientovat se v chumlu dobíhajících špunt? bývá náro?né i pro rozhod?í. Jak snadné je zm??it a zaznamenat po?adí padesátce veterán? oproti dvacítce malých p?edškolák?. I p?i se­belepší oragnizaci ob?as vznikají dohady a konflikty, které si nijak nezadají s t?mi nejvypjat?jšími situacemi, o?ekávanými spíše na hokeji nebo p?i volb? miss. Leckterý tatínek nebo maminka jsou p?ipraveni použít veškeré zbran?, aby zjednali spravedlnost a Ji?í?kovi nebo Jani?ce vyboxovali jejich zasloužené sedmé po?adí namísto osmého, kam ho za?adili ti neschopní po?adatelé. Na tomto míst? je nutné se po?adatel? zastat. Každý z nás je omylný a ješt? jsem nezažil rozhod?ího, který by cht?l úmysln? poškodit kterékoli dít?. Našt?stí se d?ti obvykle v podobných situacích chovají rozumn?ji, než mnozí rodi?e.

P?i vyhlašování vít?z? zažívají malí závodníci možná poprvé v život? svou zaslouženou minutu slávy a rodinná alba se plní ?erstvými p?ír?stky. V mnoha p?ípadech bývají po?adatelé schopni poskytnout malou odm?nu všem zú?astn?ným b?žc?m a b?žkyním. Pak bývá spokojenost všeobecná a v?tšina k?ivd je smazána.

Z p?edchozích v?t možná máte dojem, že závody nejmenších d?tí nebereme dostate?n? vážn?, ale to rozhodn? není pravda. Velice si vážíme ob?tavé práce všech po?adatel?, kte?í se pustí do nelehké organizace d?tských závod?. Spole?n? s nimi máme radost z každého malého b?žce a b?žkyn?, z každého diváka bez ohedu na to, zda má na trati n?koho blízkého, nebo se p?išel podívat z pouhého zájmu o b?h. Na prvním míst? zde ovšem není sportovní výkon, ale budování vztahu k b?hu, k závod?m a ke sportu v?bec. Vít?zství nebo totální neúsp?ch nemusí pro budoucí kariéru mladého závodníka znamenat absolutn? nic. D?ti si ovšem formují pos­toj ke sportu na další roky a možná dokonce na celý život. Rodi?e i prarodi?e pak mají jedine?nou šanci poznat svého potomka z úpln? nové stránky. A kdo ví, t?eba už te? n?kde b?há budoucí olympijský šampion.

A ješt? zbývá poradit, kdy a kam se s d?tmi vydat na závody. Z naší termínovky si m?žete vybrat n?který ze závod? pro d?tské kategorie. O závod?ní starších d?tí a také o n?kterých závodech, které hodnotíme jako nejlepší, si povíme samostatn? n?kdy p?íšt?.





Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Varnsdorf

Celkem 28352 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:51:11 (2010)
půlmaraton: 1:54:16 (2011)
maraton: 4:13:29 (2011)

PaRi muž 10.07.2008 07:41:34

Se svým čtyřletým synem jsem stál zatím na startu běžeckého závodu dvakrát a vždy to byl pro mě silný zážitek- přestože měl uběhnout „jen“ 100m. Plně chápu ty tatínky, kteří se nechají strhnout vyhecovanou atmosférou a pak třeba udělají něco, čím třeba svého potomka od běhání nadlouho odradí(a přitom to mohou myslet docela dobře). Myslím, že by mělo jít především o to vybudovat v dítěti k běhání kladný vztah, aby ho to bavilo, aby poznalo jeho krásu, to, zda skončí druhé či desáté, určitě není to nejpodstatnější.

avatar

Brno

Celkem 5681 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 1:36:10 (2009)
maraton: 3:28:59 (2007)

vl001 muž 10.07.2008 10:29:10

Myslím, že u předškoláků problém není. Tam jsou rodiče pyšní, že dítě běží, povzbuzují a chválí a chválí i za poslední místo. Tys to uběhl? No ty jsi můj malý šikula. Předškoláků na startu bývá relativně dost.

Horší je to u žákovských kategorií, každý rok věku navíc je horší a horší. Vyhrál jsi? Ne? Tak co na závodech děláš? To příště ani nechoď…

avatar

Sedlčany, Praha 3 - Vinohrady

Celkem 8264 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:09 (2009)
půlmaraton: 1:26:09 (2008)

Oslík muž 30.07.2008 23:07:56

>> vl001, 10. 7. 2008 10:29:10

Navíc je konkurence čím dál větší, minimálně proto, že dítě je nejstarší např. mezi žáky a další rok přejde mezi juniory, kde je naopak nejmladší a nemá takovou šanci (a tudíž asi ani motivaci), aby dobíhalo na pozicích jako mezi žáky…

Motto: Už nemůžeš? Tak musíš!

administrator 03.04.2010 13:32:32

Většina z nás si pamatuje, kdy poprvé se postavili na start běžeckého závodu. Taková věc se prostě vryje do paměti podobně jako první láska, první den ve škole nebo první cesta letadlem. Otázkou pro rodiče pak rozhodně není, jestli své děti začít brát na běžecké závody, ale kdy je ten správný věk pro začátek.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.