Naše běžecká turistika byla dosud směřována zejména na dvě světové strany, na východ (Nepál, Bhútán, Mongolsko) a na sever (Finsko, Norsko, Island). A co zkusit třeba jih? Pak se nabízí Antarktida.

Ale to není zase tak jednoduchá věc. Antarktida je sice velká (1,4× větší než Evropa), ale z 99 % pokrytá ledem a sněhem. Přesto se tady každý rok již od roku 1995 běhá Antarctica marathon, pořadatelem je americká společnost Marathon Tours & Travel. To je tedy běh. A co poznávání? Bude taky, protože součástí této akce je desetidenní plavba lodí spojená s poznáním části nejjižnějšího kontinentu. Rozhodnuto, poběžíme Antarctica Marathon.

Závod se pravidelně běží na ostrově krále Jiřího (King George Island), což je největší ostrov Jižních Shetland, skupiny ostrovů severozápadně od Antarktidy. Nicméně sraz všech účastníků je v hlavním městě Argentiny, Buenos Aires.

Po prohlídce města a rozdání startovních čísel následuje společná letecká přeprava do města Ushuaia, kde už čeká velká loď jménem Ocean Victory. Pak už jen překonat obávaný Drakeův průliv a můžeme běžet.

My jsme si smůlu vybrali hned na začátku v podobě stávky pilotů Lufthansy (dovídáme se den před plánovaným odletem). Naštěstí se nám podařilo přesunout náš odlet a do Buenos Aires dorazit o den dříve. Další smůla se nám již vyhýbá, na letiště do města Ushuaia nám dorazí i naše zavazadla. Takové štěstí nemají tři další účastníci. Jejich zavazadla nedorazí, ani když na ně loď čeká více než osm hodin.

A poslední nástraha v podobě silného větru a velkých vln, to je Drakeův průliv. Očekávaná mořská nemoc se, v porovnání s jinými, u nás naštěstí moc neprojeví. A úplně poslední věc je dostat se z velké lodi na pevninu. K tomu nám poslouží malé čluny Zodiac.

Start našeho maratonu je plánován na sedm hodin ráno. Běží se i další závody (půlmaraton a 10 km), ty startují později. Snídaně se podává už od pěti. Asi nikde jinde při maratonu nezažijete nutnost očistit a dezinfikovat podrážky vašich běžeckých bot, a to ještě na lodi, den před závodem. Přísné prohlídce je podrobeno i veškeré vnější oblečení závodníků. Protože jsme na to byli všichni předem upozorněni, vše proběhlo v klidu.

Občerstvení na trati je pouze v režii každého závodníka. Nesmí se používat jednorázové obaly. Je přísně zakázáno při běhu zanechat na trati jakýkoliv odpad včetně slin, moči a o dalším ani nemluvě. Děkujeme, nejen my, za vstřícnost chilské základny, která nám umožnila použít jejich toalety. A jak se běží?

Start je u ruské vědecké základny, pak do kopce k základně Chile. Obrátka je u čínské základny a pak zpátky do místa startu. A to celé šestkrát. Celkové převýšení kolem 350 m. Trať je bez ledu a sněhu. Limit na maraton je sedm hodin. Všech závodů se zúčastnili běžci z 23 zemí, nejvíce je Američanů. Z Česka jen my dva.

Jsme na pevnině, start maratonu je lehce opožděn. Pro mlhu není moc vidět, vítr fouká, teplota lehce pod nulou. Počasí se tady mění velmi rychle, zažijeme sluníčko, sněžení a zase zataženo.

Běží se nám docela dobře, nepříjemný je jen krátký úsek bahnem. Na obrátce a na startu jsme si nechali termosky s pitím a přírodní energetické tyčinky ve svačinové krabičce. I když běžíme šest koleček, je stále na co se dívat. Míjíme tučňáky a krajina je nádherná, chvíli krásně nasvícená od slunce, chvíli zahalená v mlze.

Když se potkáváme s Alexejem (Rus žijící trvale v Kanadě), vždy nás z dálky hlasitě zdraví Ahój. Doběhli jsme v čase 5:11:08, což nás řadí na 25. resp. 26. místo ze sta klasifikovaných běžců. Pro běžce našeho věku dobrý výsledek. Ale hlavně jsme si běh opravdu užili.

A teď ještě zmínka k druhé části výletu. Plavba na lodi Ocean Victory trvala 10 dní, z toho pět trvala plavba přes Drakeův průliv bez možnosti se někde vylodit. Jeden den byl věnován běžeckým závodům. Na poznávání zbyly tudíž dny čtyři.

Ještě v den závodu večer jsme vypluli dál na jih a druhý den ráno jsme zakotvili u Antarktického poloostrova, což je nejsevernější část pevninské Antarktidy. Každý den jsme měli možnost vylodit se na pevninu, kde jsme se pohybovali pouze ve vyznačeném prostoru. Také jsme se plavili v člunech po moři a pozorovali zvířata (velryby, tuleně, lachtany, tučňáky, mořské ptáky), ledové kry a ledovce na pevnině. A každý den jsme strávili v jiné zátoce a nevycházeli z údivu, jak krásná může být polární krajina. Pokud to počasí dovolilo, oblíbili jsme si pravidelné obcházení horní paluby stále dokola. Pro další pohyb jsme mohli navštívit fitko, pro relaxaci vířivku a bazének. Obojí s překrásným výhledem.

A ještě stojí za zmínku Polar plunge (polární ponor), dobrovolníci mohli skočit z člunu do chladné mořské vody. I tady jsme měli zastoupení, Alice to zvládla.

Závěrečné shrnutí? Běh byl krásný a panenská polární příroda a procházky mezi tučňáky jsou zážitky na celý život. Společnost Marathon Tours & Travel měla vše skvěle zorganizované. Další aktivity (čluny, procházky, přednášky) též skvěle připravila společnost Albatros expeditions. Z akce jsme byli nadšení. A navíc jsme vstoupili na Antarktidu!

pro behej.com sepsali Alice a Vladimír Zelenkovi