Tak jsem přiletěla o pár dní dřív, projela kus Asie, trochu se aklimatizovala a postupně začala považovat tři hodiny ráno za překvapivě funkční část dne.

Phuket a celé Thajsko mě nadchly. Nádherná příroda, výborné jídlo a lidé, kteří jsou milí způsobem, na který si Evropan chvíli zvyká. Člověk tam velmi rychle zapomene, že sem původně přijel běžet maraton.

A pak přišlo závodní ráno. Na startu se sešlo zhruba osm set běžců a ve čtyři ráno panovalo příjemných 28 °C. Ano, příjemných. Po několika dnech v Thajsku začne člověk osmadvacet stupňů vnímat skoro jako takové hezké jarní ráno.

První kilometry měly zvláštní atmosféru. Ještě za tmy jsme míjeli místní kutilské dílny, kde už někdo něco opravoval, babičky prodávající smažené kuřecí nožičky a na jednom místě jsem opravdu musela zpomalit, aby silnici mohla v klidu přejít slepice se svými kuřátky. Tohle člověk na maratonu v Praze nebo Berlíně úplně nezažije.

Pak ale přišlo dusno. V Česku se člověk při dlouhém běhu zapotí. Tady ne. Tady vypadal každý, jako by právě vylezl z rybníka. Oblečení bylo mokré během několika minut a od té chvíle už se jen různě čvachtalo až do cíle.

Po dvacátém pátém kilometru bylo vidět, že řada běžců podmínky podcenila. Jen málokdo se od začátku poléval vodou, pil na každé občerstvovací stanici nebo si dával led pod čepici.

A pak vyšlo slunce. Do té doby člověk běžel v teple, ale od té chvíle už běžel v Thajsku…

Bylo jasné, že druhá polovina závodu bude mít trochu jiná pravidla hry. Mezičasy šly stranou a člověk začal přemýšlet hlavně o tom, kde bude další voda a jestli tam náhodou nebude i led.

Překvapilo mě, že v posledních kilometrech jsem byla jedna z mála, kdo ještě souvisle běžel. Nemyslím si, že to bylo lepší fyzičkou. Spíš jsem měla pocit, že většina lidí už se rozhodla, že se dnes nebudou trápit víc, než je nutné. Povídali si, občas přešli do chůze a působili dojmem, že už si své dávno odběhli.

Pro mě osobně to byl nejnáročnější maraton, který jsem zatím běžela. Ale večer už to člověk tak dramaticky nevidí. Sedíte u čerstvých ryb, dáte si místní pivo, posloucháte šumění moře a vlastně máte pocit, že ten den dopadl přesně tak, jak měl.

Darina Synáčová, https://www.instagram.com/synacovadarina