Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚH A ŽENY: Jak trénovat s ročním batoletem

BĚH A ŽENY: Jak trénovat s ročním batoletem

Vanda Kadeřábková-Březinová | 28.08.2008 | přečteno: 14720×

Syn Matěj relativně nedávno sfoukl svou první svíčku z dortu a já jsem si vylepšila několik osobáčků. Nebylo to vždy zcela lehké – jak skloubit trénink se všude lezoucím batoletem a jeho nároky? A co když dítě někdy zamarodí – musí to znamenat výpadek v tréninku? Sesbírala jsem za ten rok několik zajímavých postřehů a vychytávek.

Nejvíce mi pomáhá babyjogger a hlídací babička. Obecnou vytrvalost, výklus nebo opravdu hodně lehký trénink se mnou téměř pravidelně absolvuje i nejmladší člen rodiny. Ve formulce jezdí od svých pěti týdnů. Koupi vozíku jsem zvažovala ještě před jeho narozením – byla pro mne priorita užít si děťátko a nezanedbat trénink. A vůbec nejsem „procházková" mamina, proto volba padla na nejsportovnější model. Na pochůzky po městě mi jinak stačí docela malý kočárek za přibližně čtvrtinovou cenu. Milým překvapením bylo i to, že formuli vytáhnu do schodů i do MHD daleko snadněji než klasický kočár a také na něj více naložím, je-li třeba.

Hlídací babičku si pak šetřím na tréninky na dráze, tempa atd., nebo pokud je opravdu škaredé počasí. I tak je docela vytížená. A pokud neměla čas a venku padaly trakaře, našla jsem si fitko s hlídací tetou.

Pokud se týká regenerace, chodila jsem na masáže za svou téměř „dvorní" terapeutkou Gábinou. V relax-centru se však mlaďouškovi dlouho nelíbilo a čím byl starší, tím méně bylo pravděpodobné, že by spal a my měly klid. Tak Gábina chodí za námi domů, Mates si poblíž hraje nebo jí „pomáhá".

Co však trpí, je důkladnější rozcvičení, strečink i posilování. Vždy jsem na to docela dbala, ale nyní je to často problém. Když přijde hlídání, mám co dělat, abych vůbec odběhala podle plánu, ve formulce zase Matěj spí, když je v pohybu, ale běda, když zastavím. Snažím se to nějak v mezičase dohánět, ale už si na to budu muset opravdu vyhradit čas – rovnocenný s polykáním kilometrů. Prostě další fázi. Daří se to zatím bídně.

Neduhy nechodí po horách, a tak jsme i my párkrát pobyli v nemocnici. Trénink jsem nevynechala ani tam – z Motola je do Hvězdy blízko, vedle členů rodiny někdy hlídaly i sestřičky. Jsem jim moc vděčná! Dvakrát jsem odtamtud startovala i na závody – mistrovství v půlmaratonu i v maratonu. Pravda, koncentrace na závod je poněkud narušena, o to více ale pak spěcháte do cíle. Takže ani dítě – marod vás od tréninku zdržet nemusí.

Kojenec na závodě je skvělý „maskot" – jen do té doby, než se začne hlásit o svoje. Zejména když byl menší, intervaly mezi kojením byly kratší a dostal žízeň najednou třeba deset minut před startem. Rychle jsem s ním někam zapadla, napitého předala babičce či taťkovi a valila na start. Teď už přece jen může dostat banán nebo keks, je-li nejhůř. Upřímně je mi líto dětí, jejichž matky v určitou dobu (bez ohledu zda za dva měsíce či za rok) přestaly dítě kojit, ač by dále mohly. Matěj je kojencem i v batolecím věku stále – dokud mu to bude chutnat, je to to nejlepší, co může pro svůj zdravý růst dostat.

Počasí je vrtkavé, a tak se mi mnohokrát stalo, že jsem si zatrénovala v pořádném lijavci, na blátě, v mírné (potažmo pražské) sněhové vánici nebo jiné slotě, která za hodinu třeba beze zbytku přešla. Inu, s babičkou se domlouváme několik dní dopředu, ona má také svoji práci, a tak když může přijít na dvě hodiny (které se mnohdy protáhly o Matýskovu „občerstvovačku"), nemůžu čekat, až ten marast přejde. Trénink ale nevynechám. Když už je nejhůř, pomůže již zmiňované fitko s hlídací tetou.

Jednoznačně pozitivní je ale to, že mám více času a klidu na trénink, než když jsem seděla v práci. Mateřská dovolená umožňuje i dvoufáz, aspoň občas. Sezení někde od – do mi nevyhovovalo nikdy, naproti tomu z představy „tři roky doma" mi vždycky naskakovaly pupínky. Takže vedle tréninku stíhám i trochu práce na volné noze – tu psaní, tu učení, spíše přivýdělek, ale s dobrým pocitem, že prostě nejsem „jen doma" a také nevisím finančně jen na taťkovi. A jestli bude někdy ještě jeden mimiňák? Určitě bude – ten rok s Matýskem utekl hrozně rychle a vím, že čas nejde vrátit a zopakovat si, jak se prvně usmál, chytil do ruky hračku, začal se obracet… a jak mu byly ty miminkovské oblečky. Jedináčkem tedy nezůstane. Určitě to ale nebude dřív, než by byl aspoň ve školce. Mezitím (i potom) přece chci zase něco zaběhnout!

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Kroměříž

Jita žena 28.08.2008 09:06:15

Zdravím Vás Vando, i ostatní mamky, které řeší optimální skloubení tréninku a starání se o děti. Ono jedno batole se pořád ještě hlídá dobře, horší je to se dvěma dětmi, ale jde to také. Samozřejmě s vydatnou pomocí pracující babičky a (také) sportujícího partnera. Někdy si sice říkám, jestli to stojí za to – nakonec dospěji ke stejnému závěru – ano. Krátký odpočinek od dětí také není k zahození. S kojením a současným sportováním mám výborné zkušenosti, moc přimlouvám se za to nepřestat ani v batolecím období, pokud to je možné. Tak ať nám to, mamky, běhá!!! Jitka

Motto: Dopředu vlastními silami. Každý krok se počítá.
avatar

candrovka žena 28.08.2008 22:40:07

Zdravím všechny maminy, které to na mateřské nevzdaly a trénují pořád dál. Také mám dobrou zkušenost s tréninkem a péčí o děti. Jsem triatlonistka, takže mimo běžecké tréninky, chodím ještě plavat a nejvíce času zaberou cyklistické tréninky. Bez podpory rodiny od babiček až po manžela bych nikdy triatlon dělat nemohla. Je to docela náročné a nejen časově. Mým hlavním problémem je nedostatek odpočinku a regenerace. Máme dvě děti (1 a 4 roky), a když přijdu utahaná z tréninku a vrhnou se na mě, sbírám poslední zbytky sil. Jinak je vše super. Takže s chutí do dalších kilometrů.

avatar

Dedkova žena 14.05.2009 16:55:15

>> Jita, 28. 8. 2008 09:06:15

Tiše závidím ;-). Dvě děti jsem ještě stále „kloubila“ dobře. Starší byl už velký, jezdil se mnou na kole, mladší byla ve vozíku. Jenže celkem brzy přišlo neplánovaně třetí :-))). A teď už opravdu nevím, jak kloubit. A běh mi strašně chybí. Prostřední jsou sotva tři, v kočáru či vozíku už samozřejmě být nechce, na delší a rychlejší pohyb po vlastní ose – např. na kole to ještě není. Běh mi strašně chybí a těším se, až zase naplno začnu. Hlídání nemám – babičky chodí do práce, tatínek se vrací pozdě večer. Jsem ráda, když se dostanu běhat o víkendu a tělo by potřebovalo víc :-). Navíc pracuji ve vlastní firmě, nejstarší syn hraje hokej, takže hodně času trávíme na trénincích a zápasech. Je mi to hrozně líto, potřebovala bych den protáhnout tak o 5 hodin. K běhu bych se dostala tak v 10 večer a to zase chybí energie.

Ale snad se to časem zlepší a já budu mít zase víc času. A snad to tělo do té doby úplně nezleniví :-).

Držím palce všem, ať to jde co nejlíp. Hodně bezproblémových kilometrů,

 Silva

administrator 03.04.2010 13:32:34

Syn Matěj relativně nedávno sfoukl svou první svíčku z dortu a já jsem si vylepšila několik osobáčků. Nebylo to vždy zcela lehké – jak skloubit trénink se všude lezoucím batoletem a jeho nároky? A co když dítě někdy zamarodí – musí to znamenat výpadek v tréninku? Sesbírala jsem za ten rok několik zajímavých postřehů a vychytávek.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.