Trénink podle Zdeňka Smutného: Závodní taktika

Bylo by dobré také trochu popřemýšlet o tom, na jaký jedeme závod, co se tam poběží, myslím tím délku trati, případně v jakém terénu, zda je to kros, silnice, závod do vrchu nebo nějaká kombinace všeho. Podle toho, co nám vyhovuje, si pak stanovíme, jak k závodu přistoupíme a jakou taktiku zvolíme. 

Pokud jde o malý závod, který běžíme jako součást tréninku, není nutné nad tím moc přemýšlet a podle toho, co máme v tréninkovém plánu, jej odběhneme. Hlavně si to užijeme, to znamená rozvrhneme si síly tak, abychom opravdu běželi rovnoměrně celou trať, možná ještě lépe i stupňovaně, abychom si to přece jen vychutnali. 

Jakmile jste na velké akci, kde si budete chtít dejme tomu zaběhnout osobní rekord nebo vlastně nejlepší výkon, či se třeba jen dobře umístit, nejlépe na bedně, je nutné přizpůsobit taktiku svým možnostem, zvážit současnou formu a rozhodně se vyplatí o tom i v průběhu závodu přemýšlet. 

Podle zvolené taktiky se postavíme na start poblíž svých největších soupeřů, třeba ve své věkové kategorii. Ty jsme již před závodem informovali o hrozných zdravotních problémech, které zrovna máme, o podepsaném reversu při útěku z nemocnice a mnoha dalších potížích, takže vytvoříme o sobě obraz totálně zlikvidovaného běžce, který se jde jen proběhnout, aby zjistil, zda to vůbec přežije a jestli je ještě schopen vůbec běžet. 

Tím dáte kolegům možnost, pokud vás již dobře neznají a s úsměvem si myslí něco jiného, vás trochu podcenit. 

Nejstrašnější varianta, jakou můžete provést, je po startu vyrazit jako splašený kůň z hořící ohrady a s úžasem pak sledovat, jak asi po 500 metrech, možná po kilometru, máte zakyselené nejen nohy, které vám navíc budou připadat těžké a tvrdé jako pět let starý pytel cementu. Plíce vás budou fackovat ze všech stran a s vyboulenýma očima jak králík ve smrtelné křeči pak vidíte, jak okolo probíhá jeden inteligentní závodník za druhým, zatímco vy se víceméně ploužíte, aby vám pak nakonec došlo, že všechny ženete před sebou. 

Pokud ovšem zapojíte mozek již od výstřelu startéra, dobře si rozvrhnete tempo, to znamená, že se nenecháte strhnout pádícím davem, ale správně zhodnotíte své okamžité možnosti i stav a tomu přizpůsobíte tempo, dočkáte se možná i překvapení v podobě výborného výsledku. Vesměs se po polovině závodu dá poznat, jak na tom kdo ze soupeřů je, a ve třetí čtvrtině se obvykle láme chléb a rychle zjistíte, kdo je na tom momentálně mnohem lépe než vy. 

Je dobré se většinu trati vézt, pokud nejste tempaři, kteří si musí nutně jít po svém. Zároveň se nenechte odradit občasným osprchováním odplivujících si spoluběžců. Rozhodně si při tom odpočinete a v závěru vám to zcela jistě přijde vhod. Až dojde ve vyrovnané koncovce na finiš, překvapíte třeba nejen soupeře, ale i sám sebe, co že jste to ze sebe dokázali vymáčknout, když jste přece vláli v poslední části závodu na konci skupinky jako hadr na holi. 

A v tom je ta krása toho všeho, co jsme právě absolvovali. Okamžitě zapomenete na bolest a utrpení, když jste třeba v průběhu závodu museli překonávat krize a pomáhali se rozdýchávat dlaněmi jako jogíni, či jste měnili frekvenci nebo srovnávali techniku běhu, snažili se uvolnit a co já vím, čím ještě si všelijak pomáhali. Jen ne snad zkracováním trati. Více než všechny výsledky, i když i ty nejsou vůbec zanedbatelné a rozhodně potěší, je důležité to, že jste si závod užili, jste se sebou spokojeni a nedočkavě budete plánovat účast na dalších akcích. 

Tak abych pravdu řekl, z taktiky jsem vám nepověděl téměř nic, asi bych u vás propadl, ale věřím, že každý z vás jde už na závod dokonale připraven a jen dobrušuje detaily na trati podle soupeřů. Je důležité nezapomenout na dost podstatnou věc, kterou většina běžců v euforii po výkonu opomíjí, a to je uklidnění po závodě. Je nutné si obléci co nejdříve suché oblečení a ne postávat mokrý v cíli dejme tomu třeba i při mínus deseti stupních a třást každému soupeři, kterého jste předběhli, rukou (možná i trochu škodolibě). To zavání minimálně nachlazením, ne li přímo zápalem plic. 

Doporučuji se trochu napít, nejlépe iontového nápoje, co nejdříve volně vyklusat, alespoň dva kilometry, možná i s kamarády, a utřídit si hlavu, plnou nových zážitků. Ne do sebe hned narvat párek od pořadatelů, zalít to nějakou kofolou nebo pěti pivy. Na to je čas, pokud si na to potrpíte, až při vyhlášení výsledků a v suchém převlečení, když s partou známých s úsměvem probíráte situace v závodě a tak se zapovídáte, že zapomenete případně vystoupit i na stupně vítězů pro nějaký ten diplom, či co. 

Mým cílem dnes nebylo vůbec vás poučovat, spíše jen připomenout, jak se dá krásně prožít den nebo půlden na běžeckých závodech, bez stresů a celoživotní štvanice v práci. A nad taktikou si moc nelamte hlavu, je jen součástí toho, že když to jde, tak to jde, a když ne, tak toho stejně moc nevymyslíte.