Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

ROZHOVOR: Běh a veteráni - radost nebo zdravotní riziko?

ROZHOVOR: Běh a veteráni - radost nebo zdravotní riziko?
foto: Martin Symon

Petr Kostovič | 13.11.2008 | přečteno: 11955×

V neděli při Velké kunratické zemřel pětasedmdesátiletý běžec přímo na trati. V souvislosti s touto smrtí se nabízí řada otázek, které nesouvisí jen s tímto konkrétním případem, ale s běháním a sportováním ve vysokém věku obecně. Několik z nich jsme položili sportujícímu lékaři se specializací v oboru kardiologie, MUDr. Jaromíru Vitnerovi. Nepřehlédněte názor běhajícího lékaře T. Miřejovského v komentářích

Může být srdce pětasedmdesáti­letého člověka absolutně v pořádku?

Podle mého srdce pětasedmdesáti­letého člověka nemůže být v absolutním pořádku. Je 75 let staré auto v absolutním pořádku, i když jezdí, zatáčí a troubí? Určitě je na něm řada vad a poruch, které se ZATÍM neprojevily.

Jak je to tedy se zdravím u veteránů v takovém věku? Co všechno může být příčinou úmrtí na srdeční selhání?

Jednoznačnou odpověď na to dát nemohu. V případě, k němuž došlo při nedělním závodě, se mohla stát celá řada věcí. Nelze vyloučit, že ten muž měl nějakou srdeční vadu, která v tomto  věku zkrátka působí v daleko větší míře než u mladšího. Nelze vyloučit, že se mu ucpávala některá z cév zásobujících srdeční sval.

Ten mechanismus je ale trošku složitější. Slovo ucpání může evokovat představu, že se „něco“ dostane do cévy a ucpe ji, ale přesně takhle to není.  Nelze také vyloučit, že ho při tom běžeckém výkonu postihla arytmie, tedy srdeční nepravidelnost, která je ve vyšším věku poměrně častá, zvláště u lidí, kteří mají ischemickou chorobu srdeční, tedy poruchu prokrvení srdečního svalu různého stupně. Svalové buňky jsou velmi citlivé na přísun kyslíku a jakákoliv porucha může vyvolat elektrickou nestabilitu těch buněk, které v srdci vedou vzruch a arytmie je na světě.

Z jedné ze statistik, které jsou k dispozici, vyplývá, že úmrtí u starších sportovců je z 80% způsobeno aterosklerózou srdečních cév, tedy ucpáváním cév. Ten muž z Velké kunratické tak velmi pravděpodobně zemřel na akutní infarkt. Samotný běh ale ten infarkt nezpůsobil. Příčina byla v prasknutí takzvaného sklerotického plátu na vnitřní straně cévy s následným infarktem a náhlou smrtí.

Jak se pozná akutní stav při selhání srdce? Co cítí člověk při akutní srdeční příhodě?

Že je něco se srdcem se až do srdeční příhody nemusí vůbec poznat. Proto se tomu říká NÁHLÁ srdeční příhoda. A o to je to zrádnější, že ti lidé onemocní z plného zdraví. Ale větší procento lidí má varovné příznaky, kam patří snížení fyzické výkonnosti, zadýchávání, které dříve nebylo a samozřejmě tlaková, pálivá či svíravá bolest za hrudní kostí, která je v drtivé většině plošná. Tedy není možné si na ni ukázat prstem, ale celou dlaní.

Jak tomu předejít? Jakou volit prevenci?

Důležité je chodit na pravidelné kontroly, mít v pořádku krevní tlak a cholesterol. Razítko v předstartovním formuláři je pofiderní. Lze je získat poměrně snadno.

Je třeba se postarat o to, aby se srdečním buňkám dostával v dostatečné míře kyslík a ostatní živiny a to se děje jen díky normálně průchodným cévám. Ty se nesmí ucpávat cholesterolem. Takže pokud si běžec každý rok nechá změřit cholesterol, ideálně by měl být do 4.5 mmol/litr, bude si měřit tlak, ten by ideálně měl být do hodnoty 140/90, ale raději nižší, pokud nebude kouřit, nebude mít cukrovku a v rodině nebude nějaké cévní onemocnění typu infarkt či mozková mrtvice, tak pak může mít téměř stoprocentí jistotu, že ho až do vysokého věku nepostihne nějaká cévní příhoda.

Dovolím si upozornit, že sportování nepatří mezi nějak zvlášť významné preventivní opatření z hlediska cévních příhod, sport jen výrazně zlepšuje zdatnost oběhového systému. Ale jelikož správní sportovci zpravidla nekouří a jedí spíše zdravě než nezdravě, tak jsou relativně v dobrém zdraví, ale není to jen tím sportem, spíše tím, co k tomu patří, tedy zdravým způsobem stravování, nekuřáctvím a častějšími kontrolami tlaku.

Také je třeba si uvědomit, že v případech onemocnění oběhového systému není důležité,  jestli je běžec-veterán trénovaný či ne. Mám v lékařské evidenci běžce na dlouhé tratě, nekuřáka, který v padesáti letech dostal infarkt. Zrovna tak i muže, nekuřáka, který pravidelně jezdil 50–60 kilometrů na kole a dostal infarkt v podobném věku. Ani jeden z nich neměl žádné varovné příznaky. Tedy hlavně námahovou bolest na hrudi či nezvyklou dušnost.

Má nějaký vliv na stav srdce používání doplňků? Pro ochranu srdce a cév se doporučuje třeba koenzym Q10.

Žádné doplňky typu koenzym Q10 jako prevence nepomůžou.

Velká kunratická je zvláštním závodem. Hodně se cení počet účastí a na obtížnou trať se vydávají běžci, kteří v minulosti bývali třeba dobří závodníci, dosahovali výborných výkonů, ale v současnosti už nezávodí a do závodu jdou bez zvláštní přípravy. V jakých parametrech je na tom srdce trénovaného veterána lépe?

Pokud jde na nějaký závod trénovaný člověk, a podle mého je jedno, jestli je to veterán nebo mladík, tak si vždycky uškodí méně. Riziko zranění, srdeční příhody či kolapsu je vždy menší, než když se závod absolvuje bez přípravy. Pro netrénovaného je to ohromný stres a to nejen na srdce, ale i na klouby, vazy, svaly, metabolismus, krevní tlak. A čím je člověk starší, tím méně výkonné má kompenzační mechanismy vlastního těla a tím více stoupá riziko nějakého zdravotního poškození. Nemusí jít nutně o infarkt, ale o cokoliv.

A jak sportuje lékař – kardiolog?

Konečně jsem se rozhoupal k tomu, abych začal chodit do posilovny, chystám se tak dvakrát až třikrát týdně běhat a občas si půjdu zaplavat. Běhání ale přijde na řadu co nejdříve, protože za měsíc jedu na hory lyžovat a nerad bych, aby se mi podlomila kolena, až večer sundám lyže z nohou.

Pokud se vrátím k titulku článku, je možné dát jednoznačnou odpověď? Je běh ve veteránském věku radost nebo spíš riziko?

Veterání a lidé starší 70 let samozřejmě sportovat mohou a je to jen dobře. Neměli by ale zapomínat na to, že jakékoliv nemoce, tedy i nemoce oběhového systému, se neptají,  jestli někdo sportuje či nikoliv, ale přijdou stejně u aktivního sportovce jako u obývákového povaleče. Aby byl běh radostí, k tomu je třeba výše popsané prevence, mít v pořádku krevní tlak, hlídat si hladinu cholesterolu a cukru a nekouřit.


MUDr. Jaromír Vitner: Autor je kardiolog, rekreační triatlonista a běžec. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. V současnosti pracuje v odborné ambulanci zdravotnického zařízení Klinika CLT, které nalezne­te v Lázních Teplice v Čechách. Toto zařízení provádí zátěžové testy na rotopedu pro výkonnostní sportovce i veřejnost.

Komentáře (Celkem 5)

Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Ivo Domanský 13.11.2008 08:21:14

Výborný článek, měli by si jej několikrát přečíst zejména rozumbradové, kteří se po neděli doslova vyrojili, kteží všude byli a všechno vědí. Stačí, abychom věděli, že běh nás před infarktem spolehlivě neochrání, pokud k němu máme třeba genetické dispozice nebo pokud jsme celý život žili nezdravě. Pak to v 45 už těžko zachráníme.
Gugu amerického joggingu Jim Fixx, který zbláznil Ameriku do běhání v 70. letech, zemřel na infarkt při joggingu…Právě z uvedených důvodů.
Zakladatel německé lekéřské „běžecké“ medicíny dr. van Aaken dokonce tvrdil, že běh chrání preventivně i před zhoubnými nádory. Dnes víme, že se v tomto směru mýlil, ale jinak je jeho přínos nesporný – přivedl Němce spolu s časopisem SPIRIDON k pravidelnému sportování.
Za svůj dlouhý sportovní život jsem zažil celkem 6 úmrtí běžců při běhu nebo bezprostředně po něm.
V pěti případech (i s tím z neděle) se jednalo o starší muže, kteří ale pravidelně sportovali. Ten šestý byl dorostenec, který skolaboval a zemřel po doběhu tuctového přespoláku na Lhotce. Přitom měl lékařskou prohlédku starou 1 týden! Teprve pitva prokázala běžně nezjistitelnou srdeční vadu.
Daleko důležitější než obnova povinných lékařských prohlídek je osvěta. Pokud je mi přes 50 a necítím se ráno dobře, prostě trénink vynechám. To je ta nejlepší prevence.

avatar

Schestauber muž 13.11.2008 11:28:57

Článek i příspěvek Iva je velmi zajímavý zvláště pro nás nad 50, kteří současně běháme 200 a více km měsíčně (např. v Lize 100 nás je takových více). Proto bych přivítal i vyjádření běhajících lékařů, např. MUDr. Pirka či MUDr. Vládi Dbalého (s kterým se znám z atletického oddílu Slávie).

Motto: Nic není nemožné.
avatar

SABZO Praha

Celkem 1988,2 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:06 (1991)
maraton: 3:42:45 (1992)

Tomáš
Miřejovský
muž
13.11.2008 21:37:20

Článek je dobře napsán, stejně tak příspěvek Ivo Domanského vystihuje vše podstatné. Podle té Ivošovy poslední věty se my veteráni většinou snažíme řídit. Nicméně mohu přidat pár postřehů z patologie, kterou dělám. Od roku 1985, kdy jsem promoval jsem odpitval 1038 zemřelých. Mezi nimi bylo také několik aktivních veteránských sportovců a několik bývalých sportovců. U těch z nich, kteří provozovali prakticky až do smrti sport s větším podílem vytrvalostní zátěže jsem pozoroval minimální stupeň aterosklerózy aorty i periferních tepen. Pokud se u těchto zemřelých vyskytly aterosklerotické pláty v koronárních tepnách byly to pláty cirkulární, tenké, i když někdy kalcifikované. Zúžení průsvitu koronárních tepen jsem u žádného z těchto zemřelých nepozoroval. Koronární tepny těchto lidí byly spíše rozšířené. Na rozdíl od toho nálezy na tepnách včetně koronárních u nesportovců nebo u bývalých sportovců byly často katastrofické včetně úplných uzávěrů. Zmíněné infarkty u aktivních sportovců mají na svědomí patrně spíše spasmy koronárních tepen než aterosklerotické tepenné uzávěry. I zhoubné nádory jsem u zemřelých aktivních sportovců našel v menším procentu případů než u nesportovců. To podporuje závěry některých studií, v nichž byly studovány některé laboratorní parametry imunitního systému, např. schopnost bílých krvinek ničit a pohlcovat mikroorganismy a nádorové buňky v závislosti na fyzické aktivitě dobrovolníků. Tyto studie ukázaly, že efektivita obranného systému byla u sportovců kondičních a výkonnostních signifikantně vyšší než u nesportovců a u vrcholových sportovců naopak srovnatelná s nesportovci vzhledem k mezní zátěži, která je ve vrcholovém sportu nutná. Sportujeme protože nás to baví. Přes kolegou Vitnerem a Ivo Domanským oprávněně zmíněnou problematičnost zdravotního profitu aktivního sportu však určitý bonus proti nesportující populaci můžeme očekávat.

avatar

Brno

Celkem 26381 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:29 (2009)
půlmaraton: 1:33:05 (2008)
maraton: 3:23:02 (2012)

running-observer muž 14.11.2008 08:43:39

>> Tomáš Miřejovský, 13. 11. 2008 21:37:20

Jsem rád, že zde zazněl i tento 3. komentář. Chápu to tak, že u vrcholových sportovců negativní dopady zátěže organizmu na hranicích lidských možností jsou zhruba rovnocenným soupeřem pozitivním účinkům aktivního sportování. U sportovců nikoli vrcholových by měly pozitivní účinky převažovat.

avatar

SABZO Praha

Celkem 1988,2 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:06 (1991)
maraton: 3:42:45 (1992)

Tomáš
Miřejovský
muž
14.11.2008 10:08:31

Z článku kolegy Vitnera a příspěvku Ivo Domanského zaznělo,že kdo má nějakou genetickou zátěž stran laboratorních parametrů tak má smůlu ať sportuje nebo ne. Na základě své praxe patologa bych si s tímto názorem dovolil částečně polemizovat. Při pitvě zemřelého máme možnost podívat se do všech cév v těle. Rovněž v rámci bioptického vyšetření operačního materiálu histologicky známého v laické veřejnosti jako tzv. rozbory vyoperované tkáně se často setkáváme se změnami na cévách. K tomu máme k dispozici laboratorní parametry pacientů. Má empirická zkušenost v tomto směru je pozoruhodná. Setkal jsem se s mnoha případy pacientů, kteří měli vyšší cholesterol i neléčený, dobře léčenou hypertenzi nebo správně léčenou cukrovku a aterosklerotické postižení jejich cév bylo minimální. Na druhé straně byli pacienti s těžkou aterosklerózou všech tepen. Jejich laboratorní parametry byly zcela ideální, tzn.neměli genetické předpoklady k vývoji aterosklerózy, ale například kouřili. Taková pozorování podporují platné teorie o komplexnosti vývoje aterosklerózy. V současnosti se považuje za prioritní imunitní poškození endotelové výstelky cév například cirkulujícími imunokomplexy vzniklými při vazbě protilátky například na cizorodou bílkovinu(třeba bílkovinný obal infekčního viru). Poškození endotelu vyvolá mikroskopickou trhlinu ve výstelce tepny, to umožní nežádoucí průnik lipidických látek z krve, sekundárně tam vznikne zánět s produkcí vaziva a proces vzniku aterosklerotického plátu tak začíná. Diabetikům se zdůrazňuje nutnost pravidelného pohybu v prevenci komplikací. Diabetes mellitus je však zákeřný tím, že se jeho nejrůznější komplikace mohou vytvářet kdykoliv a mohou postihnout kterýkoliv orgán nebo systém v těle i navzdory správné léčbě. Problém diabetiků je velký, protože je jich v České republice přes 700000. Pokud jsou dobře léčeni a sportují, nemusí být délka jejich dožití zkrácena i když to nemají zaručeno. Hypertonici to mají o něco jednodušší. U nich správná léčba v daleko větší míře znesnadňuje vznik komplikací než u diabetiků. Dlouhé dožití však nemáme zaručeno ani my ostatní, co zatím diabetes nebo hypertenzi nemáme a sportujeme.

administrator 03.04.2010 13:32:39

V neděli při Velké kunratické zemřel pětasedmdesátiletý běžec přímo na trati. V souvislosti s touto smrtí se nabízí řada otázek, které nesouvisí jen s tímto konkrétním případem, ale s běháním a sportováním ve vysokém věku obecně. Několik z nich jsme položili sportujícímu lékaři se specializací v oboru kardiologie, MUDr. Jaromíru Vitnerovi. Nepřehlédněte názor běhajícího lékaře T. Miřejovského v komentářích


Odkaz na článek
Nalezené položky: 6 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.