Zatím to vypadá tak, že je vše v nejlepším pořádku. Velkou oporou jsou pro něho dva pilíře. Jedním je rodina a práce a druhým je poctivý a zároveň hravý přístup ke každodennímu tréninku. Proti situaci před 18 lety, kdy Jarda měl běh jako absolutní prioritu, se dnes změnilo snad „jen“ to, že si je vědom i jiných důležitějších věcí. A tak možná ani není divu, že jeho cíl – PIM 2009, je „jen“ ozdobou příští sezóny a jeho běžeckého života.

Jarda měl z něj možná ze začátku trochu obavy, ale nyní s úsměvem na rtech říká: „Jdu ho sestřelit. Hlava si už zvykla na myšlenku, že to prostě zaběhnu a dobře.“ A to je možná ještě ten třetí pilíř. „Hlavně se toho nebát!“ dodává Jarda.

Rozmanitost v běžeckém tréninku je důležitá a toho si je vědom. Pořád se drží plánu šest plus jedna, tedy šest dní trénink a jeden den regenerace. V den, kdy jsme se s ním znovu setkali, měl již odběhánu poněkud netradiční fázi tréninku, kdy při vyřizování pracovních záležitostí mimo svou kancelář zvolil běh po městě, naběhal relativně dost kilometrů navíc a odpoledne ještě stačil dorazit na dráhu a tam si dát úseky 25×400 m plus výklus.

Jindy jde s nasazením na souvislých 28 km s tempem 4 min/km a jen potvrzuje: „Motivace a radost z běhu je obrovská a tak není problém uběhnout všechno, co si na ten den naplánuju a navíc si to všechno dokážu užít, když vidím, že nohy fungují, jak mají.“

A dodal, že ten roční zahřívací běžecký návrat, který nastartoval zhruba v létě 2007, byl vlastně takovým základním kamenem, na kterém nyní staví skutečnou přípravu na maraton. „I když na webu jsou zveřejněné tříměsíční tréninkové plány, nedokážu si představit, že bych to podle nich dal pod tři hodiny, aniž bych měl nějaký kvalitní základ,“ říká Jarda.

Ale zpět k prosincovému tréninku. Byl to abnormálně teplý měsíc, žádný sníh a jen sem tam zapršelo. Jarda toho náležitě využil a běhá stále podle svého plánu a někdy si i přidá, když cítí, že je vše OK, a že má nějaký čas navíc. Dlouhé běhy blížící se k 30 km už zvládá, dalo by se říci, se ctí. A na otázku, jak vlastně řeší pitný režim a jídlo během tak dlouhého tréninku, říká: „Já nevím, nějak to zvládám i bez toho. Zatím to nepotřebuju.“ Tak doufáme, že se tento nepříliš dobrý návyk nějak špatně neprojeví v pozdějších měsících.

Velkým strašákem většiny běžců bývají zimní měsíce, pokud jsou cesty neprůchodné nebo zledovatělé. Nemohou tak plnit své plány a snaží se výpadky nahradit jiným sportem. Jarda to vidí trochu jinak: „U nás máme 3,5 km protipovodňovou hráz, která má velmi dobrý povrch i za špatného počasí. Takže běhám sem a tam. Když mám delší trasu, tak běhám po místních okrskách, kde je minimální provoz. Na běžecký pás se rozhodně nechystám, to bych asi zmagořil. Do posilovny už vůbec nechodím. Proto běhám, abych si odpočinul, byl chvíli sám se sebou, a nechci se stresovat někde v zapocené posilovně. Strečuju a posiluju doma u televize.“

Do konce prosince má Jarda v plánu 450 km, a jak sám říká, cítí se více než v pohodě a to i přesto, že těsně před Vánoci prožíval takovou větší krizi. Ta začala tím, když měl v plánu 26 km v tempu 4:00/km, tak už na šestém kilometru cítil, že to nějak nejde a doběhl jen silou vůle a s časem o minutu na km horší, než původně chtěl. Druhý den místo plánovaného tempového tréninku dal raději jen výklus na 10 km nad 5:00/km a další den totéž. Tato krize byla ale způsobena těžkým tréninkem z předchozího týd­ne:

• SO – 28 km – 4:00–3:52 min/km
• NE – 10 km klus + 2×6 km po 3:38 min/km
• PO – 15 km – volný běh: 4:25 min/km
• UT – 18 km – volný běh: 4:25 min/km
• ST – 1.fáze – 16 km – volný běh: 4:25 min/km (běh po úřadech)
  -  2.fáze – 25×400 m x 80 s + 15 km klus
• ČT – 15 km – klus: 5:00 min/km
• PÁ – volno
• SO – krize: 26 km – 4:10 – 5:04 min/km (zkrátit to nešlo – byl to okruh, tak to musel protrpět)
• NE – krize: 10 km – klus 5:10 – 5:24 min/km
• PO – krize: 8 km – klus 5:00 min/km

Jak sám ale Jarda přiznává: „Jsem rád, že ta krize konečně přišla. Vždyť jsem ji měl naposledy v únoru. Musel jsem si dát tak trochu do těla, abych se donutil k odpočinku.  Ani se to vlastně nedá nazvat krizí. Je to spíše pozitivní únava, kdy tělo odpočívá, a tím i posiluje.“

Jeho tréninkový cyklus je nyní spíše takovou improvizací. Stále ještě poznává své tělo a pomalu jej chce připravit na dávky, které běhal před cca 18 lety běžně (cca 130 – 150 km týdně). Dané experimenty ale skončí 3 měsíce před maratonem, kdy už najede na pevný tréninkový plán Pavla Baběráda (dostupný na internetu), ale s časy, které budou odpovídat jeho výkonnosti.

Jarda si pořídil nové rychlostní boty na dlouhé tratě. Je z nich nadšen. Není divu. Jsou lehké jak pírko a na silnici se chovají podobně jako třeba tretry v bahně. Zatím je rozchází a rozběhává, protože jeho zvykem není mít botu o číslo větší, ale naopak přesně na velikost nohy (zvyk z fotbalu).