Tento pocit bezpečí mi umožnil zapomenout na zranění a hrát i několik hodin nohejbal. To, co zprvu nevypadalo jako zrovna dobrý nápad, nakonec přineslo pozitivum ve formě psychického odblokování.

Co z celé anabáze s léčením zranění vyplývá? Že rázový ultrazvuk je skvělá věc, když se správně použije. Považuji za naprosto objektivně prokázané, že můj problém s kvadricepsem byl vyléčen lépe, než by tomu bylo, kdybych nechal tělo, ať si s narušením svalu poradí po svém. A hlavně, podle odhadů MUDr. Barny se mu podařilo zkrátit dobu rekonvalescence na méně než půlku času, který by potřebovala sama příroda.

Dlužno podotknout, že na ultrazvuku dnes nejsou vidět ani zbytky hematomu, ani náznaky jizvy. Na druhou stranu upozorňuji, že tato léčba se nehodí na všechny druhy svalových obtíží.

Navíc, svou roli na dobrém průběhu léčby pravděpodobně sehrály i lymfodrenáže a kinesiotape. Ke kinesiotapu snad dodám jen tolik, že ani jeho využívání není účelné vždy a na všechny problémy, protože i narušený sval potřebuje přirozený pohyb. Dlouhodobější úlevy by mohly vést k jiným dysbalancím. Pokud někdo z vás bude chtít tuto léčebnou metodu zkusit, rozhodně doporučuji minimálně první dvě aplikace přenechat do rukou těch nejzkušenějších v oboru. Špatnou aplikací pásky si můžete přivodit spíš jen potíže.

Tak a teď k běhání. Jak jsem již napsal, v pondělí jsem si nastavil laťku hodně vysoko. Téměř 20 km bylo v nohách znát, a tak jsem přivítal, že úterý bylo zvoleno za odpočinkový den. Kromě pravidelného ranního výklusu a rozcvičky už jsem se po zbytek dne věnoval jen relaxaci (chůze, kolo, plavání).

Ve středu jsem běžel podle individuálního plánu od trenéra Jana Kervitcera, který mi naplánoval trasu 12 km s převýšením okolo 215 m. Nakonec jsem si to ještě trochu prodloužil a v závěru si dal s ostatními alespoň jeden rychlý kilometr (v tempu 3:46). Oni jich měli 6–8 a určitě rychlejších, a tak vzhledem k vedru a profilu tratě, která měla na těch 500 m (běželo se s obrátkou) dobrých 25 m převýšení, vypadali „splavení“. Já jsem celkově uběhl 14,2 km. Byl to super pocit, noha se nijak neozývala. Respektive, ozývalo se všechno možné, jen ne zraněné místo, ale to je naprosto normální, když jste před necelými 48 hodinami uběhli téměř to samé co v průběhu minulých týdnů. Průměrné tempo bylo okolo 5:30, takže závěrečný rychlý kilometr částečně zkompenzoval pozvolný začátek. Průměrná tepová frekvence byla na úrovni 150 tepů, což byla také dobrá hodnota.

Ve čtvrtek čekal část naší běžecké skupiny běh podél hranice s Rakouskem, a to od pramenů Lužnice směrem na západ. Opojen tím, že nohy poslouchají, jsem uběhl trať 13,2 km (180 m převýšení) s následným výklusem, a to z části v terénu a k závěru po silnici s náznakem tempového běhu. Poslední 2–3 km jsem běžel v tempu pod 4:30. Když si vezmu, že průměrná TF byla i tak 148 a maximální 177, bylo o další důvod k radosti víc.

Bylo jasné, že v pátek končí sranda. Na plánu byl intervalový trénink. 3–2–1 km. Nakonec jsem běžel 3–3–1,5 km a 500 m. Ten druhý úsek jsem prodloužil především proto, že to byla část, která už šla z kopce, a tak nebyl důvod moc brzdit. Úsek měl celkové převýšení 35 m s tím, že se běžel zdola nahoru a druhým úsekem zpět. Tempo na prvním úseku u mne dosáhlo 4:15 (TF: Avg-169, Max-178). To znamená, že mi všichni utekli, ale špatné to nebylo. Druhý úsek už šel z kopce, a tak tempo vzrostlo na 3:42 (TF: Avg-169, Max-180). Další plánovaný úsek byl 1 km, ale zkusil jsem jít dvojku, jako ostatní. Nakonec jsem jí zabalil na 1,5 km (4:30min/km, (TF: Avg-161, Max-174), protože jsem si říkal, že nic se nemá přehánět. Ne, kecám!:-) Byl jsem zpocený a zadýchaný tak, že už to prostě nešlo! Na závěr jsem si dal s nimi alespoň ještě 500 m a s pocitem: „jestli toto noha vydrží, pak už všechno" jsem odklusal směrem k penzionu. Za pátek jsem tak uběhl všeho všudy15 km. Abych to zase nepřepískl, odpoledne jsem se věnoval už jen regeneraci, která se skládala z cyklo vložky, chůze, plavání a popíjení piva s večerním hodováním na pečeném vepříkovi. Nejen během živ je běžec.:-)

V sobotu mě čekal úplně jiný den. Jeden z členů Kerteamu a jeden z mých nejlepších kamarádů měl na programu cyklistický závod o titul Krále Šumavy, a tak jsem se z aktivního sportovce stal pro tento den divákem a servismanem. Běžecká vložka tam byla jen tehdy, když jsem podával Pavlovi do jeho jízdy pití. V kopci ze Železné Rudy směr Klatovy jsem fotil, podával flašku a nakonec si i zaběhal. Byl to bláznivý zkrat. Zdálo se mi, že rychlost cyklistů není tak vysoká, abych je nemohl předběhnout a udělat ještě nějaký hezký snímek. Nakonec z toho bylo cca 150 m běhu rychlostí 17 km (shodná s cyklisty), než jsem to vzdal. Prý jsem všechny dost pobavil, když jsem na ně za běhu pořvával, že se nemají flákat a pořádně zabrat!

Pavel nakonec dokončil trať v délce 150 km v čase 5:03, a je nutné mu přiznat, že svou část pelotonu většinu času vedl. No, co mu také zbývalo, když jsem na něj se svým synem čekal na každém druhém rohu.:-)

Navečer jsem opět vzpomněl na vlastní trénink a v mírném tempu odběhl 4,5 km. V neděli následoval lehký běh, už na jedné z „domovských" tratí v pražské oboře Hvězda. Ta vydala na 13,5 km (5:26min/km, TF: Avg-133, Max-142), a tak se celkový počet kilometrů za tento týden vyšplhal na necelých 84 km. I kdybych odpočítal ranní běhy, které spousta z vás nepočítá, bylo by to stále ještě slušných 77 km.

Na závěr opět malé nahlédnutí do dalšího týdne. Pondělní kontrola na ultrazvuku dopadla výborně, a tak se spíše pro jistotu aplikovala poslední dávka rázového ultrazvuku s doporučením nechat to dva dny v klidu. To znamená, že první běh mám v plánu až ve středu. Díky nedělnímu běhu tak bude výpadek jen dva dny, které využiji k regeneraci. Tak doufám, že tento článek snad trochu zvrátí trend nárůstu počtu hlasů těch lidí, kteří si myslí, že to už nezvládnu. Určitě se o to ještě poperu a s trochou štěstí to dám!

Komentář trenéra, Jana Kervitcera:

Máme za sebou velmi zdařilé soustředění Kerteamu. Více o něm napíšu na jiném místě. Pro Honzu to byl zlomový týden, který mu ukázal, že je možné se opět vrhnout do plného tréninku. Hodně k tomu přispělo prostředí, běžecká parta a celková atmosféra na soustředění. Jen pro zajímavost, já sám jsem tam za 7 dní naběhal 118 km, což odpovídá mému měsíčnímu průměru v letošním roce. Po dvou dnech regenerace se Honza již ve středu pustí do plného tréninku a počítáme dokonce s tím, že by si zaběhnul v sobotu 12.9. večerní závod TESCO Grand Prix Praha jako kontrolu, jak na tom aktuálně je. Určitě ještě nepoběží naplno.

Tento týden by měl vypadat takto:
Středa: 9,2 km stupňovaně (4 okruhy Stromovka) v tempu 4:10–4:05–4:00–3:55/km
Čtvrtek: 12 km volný běh (případně s rychlejším závěrem dle pocitů)
Pátek: 3–2–1,5–1–0,5 km s pauzou 2 min v tempu 4:00–3:55–3:50–3:40–3:30/km
Sobota: 10 km volný běh s vloženými úseky podle chuti (případně také výběhy kopců), jako druhou fázi případně kolo
Neděle: 20 km fartlek v tempu dle chuti
Pondělí: 8×1 km s intervalem 6 min mezi starty v tempu 4:00–3:40
Úterý: volný den (jen ranní běhání)