Tento týden mě čekaly dva tréninky ve formě 11 km a 14 km běhu. Rychlost stále není priorita, důležitější informace mi dává údaj o průměrné tepové frekvenci, na což se zaměřuji a dávám si přezdívku „zpomalovač“- tempo 8 km za hodinu dokážu trefit po pár vteřinách.

Kratší běh jsem se rozhodla absolvovat na běhacím páse ve fitness centru už v pondělí ráno. Po předání syna do péče chůvy a naprosto chaotickém odchodu z domova jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla oblíbenou láhev s pitím a navíc nemám na běhání žvýkačku! K tomuto tématu bych ráda zmínila, že jako dospělému člověku jsou mi plně známy konsekvence pohybu se žvýkačkou v ústech, nicméně žvýkačka při běhání se stala naprosto nezbytným rituálem, bez kterého se obejdu jen za extrémních podmínek. Postupem času jsem se dopracovala ke spokojenosti s jedním kusem mentolové žvýkačky na 5–6 km.

Pro můj pondělní běh ale, nutno podotknout, byla důležitější ta láhev s pitím. Bohužel tamější bar plánoval otevřít asi půlhodiny po mém příchodu. Tak jsem to riskla, ale nedařilo se mi a dokončila jsem jen 8 km. No, budiž…

Endorfiny byly uvolněny a já jsem si pod sprchou lebedila, jak s pocitem absolutní jedničky vyrazím do světa plna energie skolit jeden pracovní úkol za druhým. Tento pocit mi vydržel přesně následujích 18 minut, kdy jsem zjistila po odlepení trička, že namísto pleťovým mlékem jsem si celé tělo pečlivě natřela sprchovým gelem.

Delší čtrnáctikilometrový běh jsem si naplánovala na nedělní dopoledne a dohodla se s kamarádkou, že potřebné kilometry nasbíráme na Ladronce. Scenérie byla naprosto romantická, sněhové vločky se vznášely ve slunečních paprscích, teplota lehce pod nulou. Nabídka, že poběžíme bez poslechu hudby ze sluchátek, protože témat k rozhovoru máme vždycky dost, mi velmi vyhovovala, rovněž jakožto podpůrný prostředek k udržení rychlosti.

Zvolna jsme vyběhly a pohodově zdolaly polovinu trasy. Ooouujééé, marně se snažím jogínským dechem ovládnout své tělo, přepadly mě zase střevní obtíže. Tato trasa je nějaká začarovaná! Kamarádka navrhuje, že přes Vypich doběhneme do Hvězdy a využijeme Toi-Toi umístěnou u hlavního vchodu. Při pohledu na můj vytřeštěný výraz ale chápe a rychle pokračuje, že pár desítek metrů od nás je vhodné houští. Nadšeně se vrhám k roští a běh po kolena ve sněhu kvalifikuji jako náhradu za trénink v posilovně. Podobný skok opakuji po dalších dvou kikometrech.

Zbytek běhu už proběhl bez dalších problémů a já se můžu i přes tyto epizodky pochválit vylepšením času oproti minulému týdnu o celých deset minut. Čtrnáct kilometrů zvládám za 1hod. 35min.

Komentář trenérky Veroniky Brychcínové:

V rámci týdne zařazuje Mirka svůj první výběh zpravidla v úterý. Pondělí bývá tedy den volna. Tentokrát šla ale Mirka neplánovaně první týdenní výběh hned v pondělí ráno, po nedělním delším běhu. Chybějící den volna se projevil. Mirka se necítila dobře nejen při běhu, ale pak hlavně ten večer, kdy jí celkově nebylo dobře.

Navíc hned od začátku týdne vznikaly pro Mirku vypjatější situace v práci a ke konci týdne podstoupila resekci zubu.

Na tento týden byl plánován pokles celkového objemu kilometrů a měl být tedy relativně odpočinkovým, což se v dané situaci hodilo. Navíc je skvělé, že se Mirka zarytě nedržela plánu a v pondělí, kdy cítila, že je toho na tělo moc, si trénink zkrátila. Mirka patří podle mého názoru k lidem, kteří díky své motivaci a svědomitosti mohou až příliš lpět na přesném splnění rozepsaného tréninkového plánu, ale tady se Mirce povedlo poslechnout svoji zdravou běžeckou intuici.

Na konci týdne, když se setkáváme, má Mirka trochu unavené oči a od zubařského zákroku stále oteklou tvář. Ale i tak je na ní široký úsměv. A právě smysl pro humor a nadhled pomohl Mirce zvládnout tento týden v rámci možností skvěle. Společně doufáme, že stehy v dásni nebudou dělat problémy, a na příští týden plánujeme úpravy v tréninku, protože Mirka se s přítelem a synem chystají do hor na běžky.

Na Hervis 1/2Maraton Praha připravuje Mirku Zálesákovou Veronika Brychcínová, mistryně republiky v maratonu z roku 2007.