Proč má týden jen sedm dnů?

Tréninkový plán mi stanovil během tréninkového týdne od 1. do 7. února uběhnout 8 km + 16 km + 6 km. Hlavní náplní tohoto týdne pro mě byl víkendový běžkařský kemp pořádaný skupinou trenérů – triatlonistů z Trisport teamu, který jsme se rozhodli absolvovat s představou, že v neděli opustíme Harrachov s vybroušeným stylem a najetými kilometry. Výběh na běžkách se měl stát alternativou k delšímu šestnáctikilo­metrovému běhu, který byl součástí mého půlmaratonského běžeckého plánu.

K mé velké lítosti se mi ale nepodařilo dodržet ani počet tréninků, ani počet kilometrů k naběhání. I přes pracovní vytížení jsem byla ochotná udělat maximum pro to, aby se běhání zdařilo. Problémem se ukázal být zubařský zákrok, který jsem absolvovala před pár dny – resekce zubního kořene se nehojila podle mých představ, a tak jsem strávila podstatnou část celého týdne s opuchlou tváří a na tekuté stravě.

Koncem týdne jsme odjížděli na již zmíněný tréninkový kemp a do té doby jsem neuběhla ani metr. Protože z běžkařské výbavy vlastním jen boty (již 13. sezónu, ale v podstatě nejeté), spolehla jsem se při výběru lyží na služby půjčovny sportovních potřeb, kde jsem byla vybavena a ujištěna, že odjíždím s kompletně připravenými prkny bez nutnosti dalšího mazání.

V průběhu sobotního dopoledne jsem se s ostatními členy družstva začátečníků seznamovala s terénem a chováním lyží. Byla jsem velmi nadšena zjištěním, že jsem na běžkách schopna jít do táhlého kopce, aniž by lyže jakýmkoliv způsobem podkluzovaly. Nadšení se ale brzo změnilo v zoufalství, když jsme balanční cvičení, dřepy, jízdu na jedné lyži a podobné kousky vždy prováděli při jízdě z mírného kopce, což mě stálo dost úsilí. Už jsem chápala poznámku z půjčovny, že tyhle lyže budou držet v terénu jako přibité.

Po výuce základních „triků“ následovalo natáčení techniky jednotlivých účastníků kempu na kameru a následný rozbor s upozorněním na nejzávažnější nedostatky. Odpoledne pak proběhl další trénink s několika pokusy o použití správné techniky bruslení. Všehovšudy pár kilometrů, ale příjemná únava po dni stráveném na čerstvém horském vzduchu.

V neděli ráno jsem vyměnila běžky za kočár a nachodila pár rychlých kilometrů s miminkem, které se rozhodlo prospat celé mrazivé dopoledne. S přáním, aby udeřila letní parna, se vracíme zpět domů a já si dělám plány na další týden, kdy mě čeká k odběhnutí celých 35 km.

Na Hervis 1/2Maraton Praha připravuje Mirku Zálesákovou Veronika Brychcínová, mistryně republiky v maratonu z roku 2007.

Komentář trenérky:

Jak zvládá Mirka práci, rodinu, přátele a svoji přípravou, je někdy neuvěřitelné. O to neuvěřitelnější je to, že kdykoli se s Mirkou potkám, vyzařuje z ní naprostý klid.

Mirčin přítel Oldřich, který má za sebou několik půlmaratonů a maratonů, se v letošní sezóně chystá na železného muže. Jeho příprava dosahovala v lednu objemového maxima dvanácti hodin týdně. Přitom oba v rámci svého zaměstnání nezřídka vyrážejí na služební cesty do zahraničí. Jak vypadá plánování času takovéhle „rodinky“?

V neděli večer zasednou společně nad své diáře a s přesností na půlhodiny si rozplánují celý týden. „Nejdříve si rozhodíme rána,“ říká Mirka a myslí tím, že si dohodnou, které ráno se o syna Ondráše kdo postará. „Olda (přítel) se připravuje na větší událost (železný muž), takže já se snažím maximálně se přizpůsobit, protože jeho příprava je mnohem náročnější. Ale od Oldy mám velkou podporu. Pokud to jde, vyjde mi vstříc.“ Přes týden trénuje Mirka dvakrát, buď hned brzy ráno venku, nebo přes poledne na běžeckém páse ve fitcentru, které má blízko svého pracoviště. Dlouhý běh pak vždy zařazuje venku o víkendu.

Kvůli podrážděné dásni Mirka teto týden jeden trénink vynechala a o víkendu byly místo běhu naplánovány běžky. Od původního plánu jsme se tedy tento týden musely zcela odklonit, ale vzhledem k tomu, že o víkendu byla Mirka aktivní, nevidím v tom žádný problém.

Hlavní je, že problémy se zuby se zdají být zažehnány a Mirka má chuť do dalšího tréninku. Svěřila se, že ji trénink baví dokonce o něco víc než před dvěma lety, kdy na přípravu bylo mnohem více času. Když se zamýšlí nad tím, čím to je, jako jeden aspekt zmiňuje paradoxně právě ten časový, tedy skutečnost, že všechno se pro ni odehrává v mnohem hektičtějším období než minule.

„Vím, že na trénink mám naplánovanou pevně stanovenou dobu a jiná varianta vlastně není.“ Mirka si uvědomuje, že naplánovaný čas pro trénink je vzácným okamžikem, který může své přípravě na půlmaraton věnovat, a o to více si ho užívá. Další rozdíl, který v přípravě vidí, je i v tom, že má možnost pozorovat výrazné pokroky. „Když si uvědomím, že jsem ještě před třemi měsíci kojila a ani se mi nesnilo o tom, že bych se mohla rozeběhnout, je to prostě dobrý pocit.“

V tomto týdnu Mirku čekají tři výběhy a mírné navýšení celkového týdenního objemu kilometrů. Tentokrát se zdá, že Mirka časově zvládne všechny běhy, ale přiznává, že kvůli jednomu tréninku se rozhodla vzít si půl dne dovolené. Je to boj, ale Mirka je bojovnice. Držím palce.