Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Zápas s větrem a virózou

PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Zápas s větrem a virózou
foto: Tereza Mimi Manourová

Mirka Zálesáková, Veronika Brychcínová | 18.03.2010 | přečteno: 5320×

Tento týden byl posledním „seriózním“ týdnem v přípravě, kdy vrcholila kilometráž a dle instrukcí jsem měla naběhat celkový objem 38–40 km rozdělený do třech běhů. Teď už mě čeká jen pár kratších běhů a odpočinkový předzávodní týden.

Čas začíná nějak nesmyslně ubíhat a premiérový závod se blíží mílovými kroky. Přepadá mě lehká panika a nejistota, jestli jsem udělala dost, resp. mohla jsem udělat pro přípravu více? K běhu jsem se vrátila po delší přestávce a za poměrně krátkou dobu nemůžu očekávat zázraky. Takzvaný „reality check“ jsem plánovala provést při víkendovém dlouhém 18km výběhu, který měl naznačit, jak je to s formou. Nutno podotknout, že se mělo jednalo o nejdelší souvislý běh, který jsem absolvovala ve svém životě.

Nejdříve mě ale čekaly ještě dva tréninky o délkách 8–10 km a 10 km s následným 2km zrychlením. Kratší běh jsem odběhla opět na páse ve fitness centru a s velikým sebezapřením jsem udolala 8 km. Vůbec mi to nešlo a psychicky jsem se cítila dost pod psa. Bojovala jsem s rozporuplnými pocity, jestli to vlastně má všechno cenu a proč se na to nevykašlu, když mi to stejně nejde. Navíc jsem běžela přímo naproti zrcadlu a svůj běžecký styl jsem tak mohla podrobit přísné sebekritice. Po celou dobu mého trápení jak naschvál vedle mě na páse běžela žena s naprosto pohodovým výrazem a nastavenou rychlostí 15 km/hod., proti které jsem vypadala jako Droběna z pohádky o Popelce. Rozhoduju se, že další trénink dám venku, i kdyby mrzlo, až praštělo.

Bohužel… mrzlo, až praštělo. Čtvrteční ráno jsem kroužila na Ladronce a při kontrole vysoké tepovky a běžeckém stylu „Igráček“ jsem vyhodnotila, že asi zažívám onu obávanou běžeckou krizi a snažím se marně najít důvody, proč mě tohle nemohlo potkat až po půlmaratonu. Optimisticky si říkám, že hlavní je, že mě to nepotkalo při závodě. Teprve doma po rozmrznutí začínám kašlat a vyhodnocuji, že jsem normálně nachlazená. Příčina nalezena a léčebná kůra zahájena popíjením čaje s medem a s citrónem, což absolvuji až do nedělního běhu.

K tomuto běhu přistupuji s velkým respektem a nejistotou, protože netuším, co čekat. Rozbíháme s kamarádkou standardní tempo a nadáváme na silný protivítr, který nám bere rychlost i energii. Po 8 km běžených proti větru se otáčíme a to je moment, kdy ve středních Čechách přestalo foukat. Nakonec i přes dvě krize, kdy jsme musely výrazně zpomalit, jsme uběhly 18 km za 2hod 5min. Mám z toho velkou radost, tepovku si držím do 150 a navíc mě už neškrábe v krku. Kdyby to takhle vydrželo i na závod, budu moc spokojená.


Na Hervis 1/2Maraton Praha připravuje Mirku Zálesákovou Veronika Brychcínová, mistryně republiky v maratonu z roku 2007.

Komentář trenérky:

Rozpoznat únavu z tréninku od začínajícího nachlazení není vždy jednoduché, a to zejména pro běžce, který je v přípravě na blížící se závod.

Z mé zkušenosti mám za to, že u motivovaného běžce je nechuť do tréninku skutečně varovným signálem a lépe je takový den běh vynechat. Pomyšlení na výčitky svědomí za neodběhnutý výběh nás může děsit na tolik, že sami sebe přesvědčíme, že to zas tak hrozné není, že jsme vlastně jen pěkně líní. V případě, že tak soustavně potlačujeme varovné signály, ať už začínající nemoci, přílišné únavy nebo chronického zranění, mělo by to být pro nás a náš zdravý nadhled výstrahou.

Na druhou stranu se nám může stát, že se cítíme psychicky unavení a do běhu se nám nechce, přičemž ale po jeho absolvování se dostaneme do lepší psychické, a tedy i fyzické pohody. Rozpoznat tedy správně naší situaci není vždy lehké a je to jedna z dovedností běžce, které je třeba se také učit.

Pokud máme možnost sledovat tepovou frekvenci, ta nám může v tomto případě pomoci. Nastupující nemoc nebo příliš velká únava, která by mohla být začátkem přetrénování, bývá provázena zvýšenou tepovou frekvencí, a to jak klidovou, tak při zátěži.

Do náročnějších týdnů můžeme proto zařadit některé tréninky psané v určitém rozmezí kilometrů, aby si tak běžec mohl v případě větší únavy ubrat zatížení a při tom zůstat psychicky v pohodě, že se drží plánu. To byl i případ u Mirčina prvního běhu na páse v délce 8–10 km. Důležité je ale také učit se vnímat signály těla a ve správné chvíli vynechat trénink úplně. Možná právě druhý Mirčin běh v tomto týdnu mohl být tím případem. Mirka si zvýšené tepové frekvence všimla až při výběhu, a tak běh alespoň zkrátila a nepouštěla se do plánovaného zrychlení posledních kilometrů.

Mirku jsem pak viděla po nedělním dlouhém běhu a byla jako obvykle nabitá energií a subjektivně se jí zdálo, že nachlazení je zažehnáno. Dnes mi však přiznala, že od pondělí „to v ní opět trochu chrastí“, tedy že nachlazení se jí stále drží.

Uplynulý týden byl každopádně na hraně a společně doufáme, že nachlazení se podaří v dalším týdnu doléčit. Možná bude nutné upravit plán a vypustit některé výběhy. Mirka se nejspíš v dalším týdnu ocitne opět v situaci, kdy se bude muset rozhodnout, do kdy počkat s dalším výběhem. Každopádně Mirku i spoluběžkyni Andreu (titulní foto) čekají zasloužené dva volnější týdny před půlmaratonem. Takže hodně zdraví!

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Šumperk

Eva5 žena 18.03.2010 16:48:38

pěkný den…chtěla jsem se zeptat…jak se člověku poštěstí,aby ho trénovali ti nejlepší???!)dě­kuju.

avatar

Kroměříž

Jita žena 18.03.2010 21:32:33

>> Eva5, 18. 3. 2010 16:48:38

Třeba takto: svého času, když fungovala poradna, napsala jsem dotaz a odpověď přišla, nevím jakou náhodou, od Iva Domanského. Po dohodě jsme se potkali na závodech a spolupracovali jsme cca 1,5 roku. Udělal výjimku, protože přes net netrénuje a já jsem nebyla z Prahy. Splnila jsem si sen, zaběhla jsem si maraton, na mé možnosti, ve slušném čase. Nahlídla jsem pod pokličku skutečného běžeckého trénování, přihlásila jsem se do atletického klubu, potkala nové lidi, začala jsem spolupracovat s redakcí běhej…asi jsem měla štěstí. Jitka St.

Motto: Dopředu vlastními silami. Každý krok se počítá.
avatar

Šumperk

Eva5 žena 20.03.2010 12:05:59

děkuji za odpověď.E

administrator 03.04.2010 13:33:13

Tento týden byl posledním „seriózním“ týdnem v přípravě, kdy vrcholila kilometráž a dle instrukcí jsem měla naběhat celkový objem 38–40 km rozdělený do třech běhů. Teď už mě čeká jen pár kratších běhů a odpočinkový předzávodní týden.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.