Týden s mírnou zátěží se běžecky zdařil. Naplánováno bylo 10 km se zrychlením na posledních dvou kilometrech, delší dvanáctikilometrový běh a rozcvičení s dvoukilometrovým výklusem. Vzhledem k mírnému hendikepu (stále mě trápí kašel a trochu to ve mě chrastí) se mi v případě prvního běhu podařilo zrychlit podle mých představ jen na posledním kilometru.

S mojí běhací parťačkou se už začínáme na celý podnik nesmyslně těšit a dvanáctikilometrový výběh absolvujeme v centru po kostkách, abychom si vyzkoušely nezvyklý povrch. Zhruba polovinu trasy kopírujeme půlmaratonskou trať a jen stěží si dokážu představit tisíce běžců a fanoušky, mezi kterými jsem v posledních letech vždycky postávala a záviděla všem ten pocit při dobíhání do cílové rovinky.

Změnou oproti předchozím běhům je kromě příjemného klima i to, že musím častěji doplňovat tekutiny, resp. cítím žízeň, což v mrazivém počasí nebyl až takový problém. Vím, že průběžné pití vody nesmím při závodě podcenit, a doufám, že mě nepotká žádná střevní obtíž, která by mě výrazně zpomalila. Bytostně nesnáším nosit při běhání ledvinku, takže se spolehnu na občerstvovací stanice, nicméně pokud uvidíte zoufalce loudícího od diváků pár loků, přimlouvám se za poskytnutí pomoci – protože to s největší pravděpodobností budu já. Pro ověření zkontrolujte závodní číslo, bylo mi přiděleno F1501.

Vzhledem k tomu, že mimo závodního zpravodajství se jedná o moji poslední reportáž, chtěla bych vám – čtenářům – vyjádřit své poděkování, stejně jako redakci behej.com, za možnost sdílet své zážitky při znovu objevení běhání. Nemluvě o trenérce, bez jejíž neskutečné podpory bych se nikdy neodvážila na půlmaratón byť pomyslet.

Jsem přesvědčena o tom, že s mnohými z vás se uvidím na startu, a pokud ne, tak vás očekávám v davu fanoušků. Přeji nám krásný sportovní zážitek!

Na Hervis 1/2Maraton Praha připravuje Mirku Zálesákovou Veronika Brychcínová, mistryně republiky v maratonu z roku 2007.

Komentář trenérky:

Poslední dva týdny před půlmaratonem jsou ve znamení regenerace sil. Objem kilometrů v předposledním týdnu spadl v Mirčině plánu ze čtyřiceti kilometrů na dvacet pět a v posledním týdnu půjde Mirka už jen jeden krátký šestikilometrový výběh a jeden běh už jen skutečně na rozhýbání. Výs­ledkem by měl být odpočinutý organizmus, kterému dovolíme maximálně vstřebat a využít předchozí přípravu.

Vyladění na závod se netýká jen naší fyzické stránky, ale také, nebo snad především, té psychické. Mirka s Andreou, ač jsou závodními debutantkami, prokázaly úžasnou závodní intuici, když se rozhodly čtrnáct dní před akcí pro proběhnutí části trasy půlmaratonu. Mirka navíc byla nucena z důvodu přítelova odjezdu do zahraničí vzít si týden volna, aby zvládla péči o svého ročního syna. Spolu se snížením fyzické zátěže tak odpadl i pracovní stres, což určitě také neuškodí. Jediné, co Mirku trochu trápí, je ne zcela vyléčené nachlazení.

Od půlmaratonské premiéry Mirku dělí dva dny a jako každá premiréra, tak i ta půlmaratonská má své kouzlo. Kromě prvních prožitků speciální atmosféry velkého závodu, kde jsme jeho přímou součástí, nebo napětí z neznámého to může být i skutečnost, že poprvé máme většinou za cíl jednoduše doběhnutí do cíle bez ambicí na čas. V každém dalším závodu o stejné délce nám nezřídka naše lidská povaha vnukne touhu překonat sám sebe.

I bez časových ambicí se ale nemusíme bát, že by nás atmosféra závodu nechala lhostejnými k rychlosti našeho běhu. Opak bývá pravdou a my se často necháváme v prvních kilometrech strhnout energií a úprkem kolem nás. Zkusme ale v tom všem dění vnímat sami sebe, své pocity, rychlost běhu. Závod nám neuteče a pokud my utečeme našemu přiměřenému tempu, budeme muset brzy zpomalit a zbytek závodu pak jít v tempu pod naše možnosti.

Mirka s Andreou v rámci tempa řeší i to, zda běžet spolu celou dobu, nebo v případě, že by se jejich tempo začalo v průběhu závodu lišit, zda se mají od sebe odpojit. Zatím to vypadá na týmový běh, Mirka by ráda s Andreou vběhla do cíle. Je možné, že svoji taktiku ještě přehodnotí, je možné že jejich tempo bude stejné. Každopádně je nejdůležitější, aby obě byly v pohodě.

Mě nezbývá než popřát ještě hodně štěstí. Do závodu nebo během něj se může stát cokoli, a tak kromě přípravy se trochu toho štěstí vždy hodí. Vzhledem k tomu, co Mirka do přípravy dala, si ho určitě zaslouží. Takže – držím pěsti!