Zimní běžecká příprava Ironmana (18.)

V pondělí jsem na tom byl po víkendovém náročném tréninku překvapivě dobře. Asi pomohlo dlouhé vyplavání a vířivka. Odklusal jsem po ránu desítku na pohodových tepech.

Zato středeční klus po úterním volnu byl krušný. Ztuhlost po třech dnech v autě byla značná a nezabíral ani poctivý strečink. A čtvrtek byl jako přes kopírák. Při pátečním výkmihu na malou pilu jsem už trochu nervózně sledoval vyšší tepy. Na odpoledne byl domluven náročný trénink v Nymburce v sestavě jako minulý týden.

Ještě při rozklusání mi tepy lezly dost nahoru. I když svůj podíl na tom rozhodně mělo i svižnější tempo (4:20´). Na rozdíl od minulého týdne si všichni stěžujeme, že jsme nějak zatuhlí a že to bude pěkná dřina. A nemýlíme se. Už první volnější kiláček za 3:37´ukazuje, že nám to nejde. Na tepy radši nekoukám. Další úseky jsou vždy shodně běžené, první Petr, za ním já a pak Mirek. Na konci Zdeněk, který ale běží většinou 600 m. Další úseky pak jsou za 3:29´, 3:27´, 3:29´, 3:32´.

Večer jsem tuhej jako žádnej druhej a odstrečovaný čas v tomto týdnu se blíží k hodnotám osobního rekordu. A to je teprve pátek! Sobota byla ve znamení regeneračních tréninků. Ráno půlhoďka klus s důkladným protažením a odpoledne delší klus s abecedou a rovinkami.

V týdnu se v kalendáři překvapivě objevil běh v Polevsku. Ideální rozhýbání před Kbelskou desítkou. Ráno jsem se cítil dobře, při rozklusu jsem si oběhl závodní kolečko a těšil se na start. Po něm nám hned utekl Jirka Čivrný ml. Já se zavěsil za jeho tátu a snažil se ho držet.

Vcelku se mi to dařilo až do cíle a doběhl jsem s dobrým pocitem na 3. místě. Pěkný závod, v krásné krajině, a bohužel to vypadá, že to byl první a zároveň poslední ročník, což je škoda. Už se těším do Kbel, bude to prestižní závod. Snad se zklidní vichr z posledních dnů a bude možnost zaběhnout slušný čas.

Celý týden proběhl následovně:

V přípravě na závod, zvláště jedná-li se o startovní premiéru v daném formátu závodu, se snaží většina sportovců testovat svoji výkonnost, potažmo z toho odhadnout, jakého výkonu mohou dosáhnout. Jako trenér několika nadějných amatérů – vytrvalců se občas nestačím divit, s jak náročnými empirickými vzorci možného výkonu někteří přijdou. 

Má smysl testovat průběžně, jak na tom jsem? Určitě ano. Vytrvalostní závody mají většinou společné jedno. Jejich délka znemožňuje absolvování trasy v tréninku, a tak většině borců vrtá v hlavě, jak rychle budou schopní svoji trať odjet.

Ideální je proto zařazovat testy výkonnosti na kratších tratích. Období těchto prvních zkoušek (někdo říká probuzení buněk po zimě) je ideální začít na přelomu února a března. Jedná se o testy plavecké a běžecké připravenosti. V bazéně by se ironmani měli zaměřit především na délky 400K, 1500K, případně hodinovku.

Na běh je pak ideální zaběhnout si nejprve desítku a později půlmaraton či maraton. Je třeba si ale uvědomit, že časy, kterých dosáhnete, nejsou ty, s kterými byste měli počítat pro dlouhý triatlon. Přeci jen v tomto závodě se spojuje vše dohromady a běh po plavání a kole je náročnější.

Spíše jde o možnost otestovat si přijímání potravy při výkonu a ověřit si, že příprava je směřována správným směrem. Naopak pokud se test nepovede, je ještě dost času na úpravu tréninku potřebným směrem. Důležité je ale provést důkladnou analýzu, proč závod dopadl tak, jak dopadl. Teprve ta vám pomůže najít chyby a posune vás zase vpřed, blíže k celodennímu trápení jménem ironman. 

Jak by měl asi vypadat následující týden:

Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (loni Stromovka: 3:00:41)