Běžecká příprava Ironmana (19.)

Mám za sebou čtvrtý týden v cyklu, tedy odpočinkový. Před odjezdem do Španělska jsem si chtěl odpočinout a načerpat síly, což se podařilo. V pondělí ráno jsem odplaval trénink s etriatlon.cz a odpoledne jsem se protáhl na kole v kopečkách za Benátkama, ale jen lehce.

V úterý a ve středu jen volné regenerační klusy. V pátek klus s rozcvičením, v sobotu mě čekal první letošní ostrý test ve Kbelích.

Start třístovky borců byl skvělý. Taková masa není u nás až tak běžná a potěší srdce fanouška běžeckých závodů. Rozbíhám to rozumně kousek za Táňou Metelkovou. V hlavě mi okamžitě naskakuje, jak jsem kdysi běžel akademické mistrovství na dráze na pět kilometrů, kde ona byla vedoucí naší výpravy. To už je ale pár let. 

Fouká ideálně, první půlku proti a druhou po. Na 3. km mačkám mezičas 10:30´ a jsem spokojený, že jsem to nepřekopl. Na 5. km v nepříjemném kopci odpadá z naší skupiny Láďa Smitka. Tempo začíná klesat a tak za to beru, co to jde. Běží se z kopce a další mezičas mě překvapuje. Kilák za 3:49´ ukazuje, že to byl nějaký delší kilometr .

V závěru zrychluji a stahuji skupinu přede mnou. V cíli se zastavují stopky na 36:49´. Cíl běžet pod 37´plním, ale nakonec úplně spokojen nejsem. Cítím, že jsem měl na víc. Na druhou stranu 20. místo ze 300 startujících je pěkné.

V neděli je na programu především televizní atletika, ale i tak stíhám vložit svižnější vyjetí. 

Celý týden proběhl následovně:

Jarní objemové soustředění v teple je stěžejní záležitostí v přípravě výkonnostního sportovce. Pokud se podaří ho dobře zvládnout, dochází k výraznému výkonnostnímu posunu. Jednoduše výkonnost, kterou byste doma při práci dosáhli někdy na konci dubna, máte již na konci března a máte tak náskok.

Letos, již po sedmé, se vydávám najet hrubé objemové kilometry do Španělského Loret de Mar. Nacházím zde skvělé podmínky pro svou přípravu. Na deset dní se ze mě stává triatlonový profesionál, kterého nezajímá nic jiného, než že musí odtrénovat tréninkovým plánem dané penzum kilometrů.

Pro představu popíšu takový běžný den. Vstávám v 7:30h, oblékám se a v pantoflích sbíhám po schodech do sportovního centra. Mají zde dvě pětadvacítky s krásně čistou a pro Čecha až příliš teplou vodou (29°C). Odplavu svůj hodinový trénink v délce cca 3km a poté jdu na snídani.

Hodinka přecpávání se uteče jako voda a nastává příprava na další – hlavní fázi dne. Tou je cyklistický trénink. Vyjíždíme většinou ve skupině. Délka tras bývá 100–150km. V okolí jsou nádherné scenerie, tou nejnáročnější, ale rozhodně nejkrásnější je cesta podél moře St. Feliu. Silnice kopíruje pobřeží, a cyklista tak má možnost sledovat lodě na moři.

Z kola se vracím okolo 15. hodiny. Den ještě nekončí, i když by si to tělo už přálo, někdy zařadím krátký spánek, nebo nákup. Na víc nejsou síly.

Okolo páté odpolední přichází poslední triatlonová disciplina – běh. Odbývá se většinou v lese po prašné hlinité cestě. V druhém týdnu, kdy je již tělo plně adaptované, proložím klusy nějakým tím úsekem na dráze, většinou do ANP.

Po běhu nastává světlý bod dne. Večeře. Dvě hodiny se láduji hlava nehlava. Zahajuji většinou těstovinami a končím melounem a ananasem. Po večeři se na hodinku zalehnu a odpočívám. 

Okolo deváté pak vyrážím opět do sportcentra, na řadě je regenerace. Hodina ve vířivce je nezbytná, bez ní bych se ráno asi nezvedl z postele. Další možností je pára nebo sauna. Ty si ale nechám až před odpočinkovým dnem. 

Jak by měl asi vypadat následující týden: 

Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (loni Stromovka: 3:00:41)