Běžecká příprava Ironmana (20.)
V pondělí jsem ještě stihl odtrénovat doma a v úterý mě čekal úmorný přesun směr Španělsko. Cesta vcelku dobře utekla a ve středu v poledne jsem již seděl v sedle svého Cannona a točil nohama. Navečer pak ještě přišel na řadu desetikilometový výklus. Polar ukazoval, že jsem unavený a pocity tomu odpovídaly.
Ve čtvrtek v sedm hodin dal budík najevo, kdože tu bude v následujících deseti dnech pánem. Ideálně teplá voda v bazénu a vcelku pohodově zvládnutý trénink mě příjemně naladily. Na kole se mi jelo o něco lépe, únava lehce odchází a tepy už jsou taky nižší než ve středu. Při běhu jsme se spolubydlícím Markem trochu protáhli krok a výsledkem byla desítka o šest minut rychlejší než při prvním výběhu.
Ranní pocity v pátek jsou skvělé a odpovídá tomu i kvalitní plavčo a kolo odjeté svižně a přitom na pohodu. Zařazujeme první dlouhý kopec, má dvanáct kilometrů a hlavně poslední tři kilometry v serpentinách jsou výživné. Klus večer držím pětkovým tempem pod 150 tepů. Na ten profil dobré.
Sobotní probuzení je hrozné, spal bych ještě pár hodin. V bazénu zařazuji lehčí motiv na pohodu. Podmínky pro vyjížďku jsou poměrně nepříjemné. Vichřice, která převrací kontejnery, není nic moc, během jízdy mám několikrát problém udržet se na silnici a ze stovky je nakonec jen šedesát. Ale přežil jsem ve zdraví. Navečer jen lehký výklus.
Nedělní otevírací doba v bazénu je o dvě hodiny posunutá, sice si přispím, ale pak je vše hodně v chvatu. Odbouchám čtyřstovky (překvapivě v pohodě) a pak vyrážím na hromadný švih. Jede nás asi deset, většinou samé reprezentační naděje, takže elitní společnost.
Odpoledne jsem pak měl možnost pochopit, co je to horský běh, tedy běh nahoru a dolů. Vytáhl mě na něj výborný ironman Honza Kovalovský a bylo to opravdu náročné. Prudkost kopců pro mě až nepředstavitelná, ale trénink skvěle utíkal a bylo znát, že mám letos opravdu naběháno.
Týden jsem tedy uzavřel na 27 hodinách tréninku, což je
na mě dost, ale z března budu žít celou závodní sezónu a bez toho to
prostě nejde. Základ je dobrý a teď na něj jen navážu snad stejně
úspěšnou druhou částí a soupeři těšte se .
Celý týden proběhl následovně:
den |
náplň
tréninkové jednotky |
objem |
pondělí |
P – s etriatlon |
3 km |
úterý |
odjezd do Španělska
|
|
středa |
C – vytrvalost na tepu 148/´ |
60 km |
čtvrtek |
P – 2×600K piš, 4×300K pac |
3 km |
pátek |
P – 5×200K(průměr 3´),
10×100K(průměr 1:28´) |
3 km 120 km |
sobota |
P –
(100–200–300–400–300–200–100)K/ 5 výdechů |
3 km 60 km |
neděle |
P – 6×400K(2 piš, 2K, 2pac) |
3 km |
Jak se vlastně připravovat na soustředění? Makat denně hlava nehlava, anebo naopak zařazovat volné dny? Především musím říci, že velmi záleží na tom, co máte za sebou. A to jednak dlouhodobě, za poslední roky zpátky, ale také v horizontu předchozích několika měsíců zimní přípravy.
Klasickým problémem nezkušených sportovců je pevná svázanost s objemem v tréninkovém plánu. Prostě trenér to tam napsal, tak to musím odjet a konec. To bývá velkou chybou, která se většinou za několik dní může projevit různým způsobem. Těžkým tréninkem oslabený organismus často snadněji podlehne nějaké viróze či nachlazení, další hrozbou jsou střevní problémy, nebo dokonce únavové zranění jako třeba zánět.
Nezkušený borec většinou nevnímá nebo odmítá vnímat první příznaky, jako je třeba svalová horečka nebo bolest. Místo aby vysadil na jeden den trénink, riskuje, že bude muset přerušit přípravu na výrazně delší dobu.
Nyní bych se vrátil k otázce, jak se vlastně připravovat na tréninkovém pobytu. Zde bych to rozdělil na dvě možnosti: krátkodobé pobyty (do 7 tréninkových dnů) a dlouhodobé pobyty.
U krátkodobých pobytů není až tak velké nebezpečí přetrénování a obejde se to bez zařazení volného dne. Pouze čtvrtý den je vhodné snížit objem dle pocitů o 30–50% a vše jít jen v nízké intenzitě.
Dlouhodobé pobyty jsou náročnější na přesné naplánování tréninkových dávek. Ideální je, pokud je tréninku každý den přítomen trenér. V případě, že to není možné, měl by být minimálně pravidelný kontakt přes mail. Nejčastější skladba tréninku pak je tři dny stupňované zátěže, volnější den, dva dny stupňované zátěže, úplné volno.
Na závěr bych ještě upozornil na často opomíjenou věc, kterou je regenerace. Velká část sportovců, s kterými jsem se setkal, si neuvědomuje, že nemohou po svém organismu jen nekonečně chtít často špičkové výkony, ale že musí tělu také něco vracet.
Nebudu rozebírat otázku stravování. Spíše bych lehce zmínil aktivní regeneraci. Málokdo si asi sebou poveze maséra, nejsme fotbalisti, mírnou náhražkou tak může být automasáž nohou. Dále je třeba vyhledávat v místě tréninkového pobytu lázně či plavecké areály, ve kterých bývá často umístěna vířivka, sauna apod. Osobně si nedovedu soustředění bez těchto záležitosti představit.
Jak by měl asi vypadat následující týden:
den |
náplň
tréninkové jednotky |
objem |
pondělí |
P – úseky + technika |
3 km |
úterý |
P – úseky + technika
C – vytrvalost na tepu 145/´ B – klus na tepu 150/´ |
3 km |
středa |
P – úseky + technika |
3 km 10 km |
čtvrtek |
P – úseky + technika |
3 km 10 km |
pátek |
P – úseky + technika |
3 km |
sobota |
P – úseky + technika |
3 km |
neděle |
volno |
Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (loni Stromovka: 3:00:41)