Oslav i novinek k příležitosti jubilea bylo opravdu dost a dost.

Organizátoři se věnovali zejména vzpomínce na první start žen a pojali letošní maratonský víkend s podtitulem „Po stopách maratonských legend“ jako oslavu ženského běhu, tedy jakousi obdobu české PIM Women‘s Challenge. Startovné pro ženy bylo sníženo na 20 Eur bez ohledu na termín přihlášky, každá z žen dostala brožurku o ženském běhu a transparenty hlásaly: „Ďakujeme všem ženám“ tak důrazně, že se muži museli cítit skoro odstrčeni. Cíl byl ale pochopitelně jiný, a sice přilákat na start co nejvíce žen. To se také podařilo. Na start maratonské trati se postavilo 70 žen (64 dokončilo), což je téměř dvakrát více než loni. Půlmaraton zdolalo dokonce 193 žen, což je oproti loňsku téměř třikrát více.

Odvážné běžkyně přijely podpořit i čtyři česko-slovenské maratonské hvězdy a vítězky minulých ročníků. Pozvání přijaly Katarína Jedináková, vítězka z roku 1999, Šárka Pechková-Balcarová, první vítězka MMM Košice z roku 1980 a průkopnice československého ženského maratonu, Ludmila Melicherová, vítězka z roku 1994 a ještě do nedávna aktivně závodící slovenská reprezentantka, mimo jiné účastnice OH 1988 v Soulu, a také Alena Peterková, která ještě do loňského roku držela traťový rekord z roku 1989. V tomto pořadí také sestavily maratonskou štafetu s názvem Legendy (12–9–12–9 km) a v celkovém pořadí štafet vybojovaly 7. místo. Žádná z těchto dam již aktivně nezávodí, proto také zaslouží velký obdiv výkon Ludmily Melicherové, která letos, ve 46 letech, zaběhla svůj dvanáctikilometrový úsek průměrnou rychlostí blížící se 4min/km. Běhání se zřejmě nezapomíná.

Slovenka Katarína Jedináková vyhrála v Košicích v roce 1999 v čase 2:55:39, a je zatím poslední Slovenkou, které se to v Košicích povedlo. Letos měla v plánu po předání štafety pokračovat a odběhnout celý maraton. Napřesrok se jí to snad povede, v každém případě se chce do Košic vrátit a zkusit to znovu.

Historicky první ženskou vítězkou se stala v roce 1980 Šárka Balcarová, dnes Pechková (čas 2:50:15), která byla průkopnicí ženského maratonu v Československu. Po narození syna a dcery, běhat přestala, k běhu se opět vrátila letos v březnu poté, co se od organizátorů dozvěděla, že s ní počítají ve štafetě. Dnes běhá rekreačně za Maratonstav Úpice, v jehož dresu se občas objeví i na některém závodu. V Košicích letos běžela celá její rodina, manžel František, dcera Jana i syn Petr, který se stal vítězem půlmaratonu.

Třetí z dam Ludmila Melicherová je dodnes držitelkou dodnes platného nejrychlejšího slovenského ženského maratonského času (2:33:19), který zaběhla roku 1990 ve Vídni. O čtyři roky později zvítězila v Košicích s časem 2:40:27. Předtím zde startovala již dvakrát, ale pokaždé si přivodila zranění, které jí nedovolilo doběhnout. Třetí a poslední pokus vyšel na výbornou. Ještě počátkem tohoto století aktivně závodila. V roce 2005 ve svých 41 letech zaběhla v polské Bochnii půlmaraton v čase 1:23:51. Dnes již trénuje podstatně méně než dřív, občas si zaběhne i závod a čas od času i zvítězí. Za pozornost jistě stojí, že svůj štafetový úsek běžela rychlostí blížící se 4 min/km!

Alena Peterková byla až do loňského roku držitelkou traťového rekordu Košického maratónu v hodnotě 2:31:28. Její osobní rekord z roku 1994 je ještě o 6 minut rychlejší a s časem 2:25:19 dodnes vévodí českým tabulkám jako nejrychlejší ženský čas. V roce 2001 se ještě stala mistryní ČR v maratonu a krátce nato aktivní kariéru ukončila. V Košicích si pochvalovala si nápad na sezvání vítězek: „Konečně jsem poznala Košice. Tehdy jsem se tolik soustředila na výkon, že jsem z hotelu vyšla je na trénink a na start.“, uvedla pro jeden slovenský server.

Nově se letos běžela juniorská štafeta 42×1 km nesoucí jméno Christy Vahlensieck, německé vytrvalkyně, která vyhrála v Košicích hned pětkrát, a to v letech 1981, 1984, 1986, 1987 a 1988. V letošním roce byla tato závodnice na Košickém maratonu čestným hostem a zaběhla si s juniory poslední úsek štafety.

Mezi startujícími se jako každoročně objevila i řada českých běžců. Tradičně do Košic dorazila například skupinka běžců z Moravské Slávie Brno, kteří se MMM zúčastňují s téměř železnou pravidelností. Mají to ostatně na Slovensko blíž než my z ostatních koutů naší republiky. Patří mezi ně například Daniel Orálek, Ivana Martincová nebo Ivo Zejda. Běžel i další ze skalních účastníků letos již dvaaosmdesátiletý František Zikeš ze Slezanu Frýdek-Místek. Mimochodem Košičtí letos posunuli limit na 6 hodin, čímž dali šanci mnohým doběhnout v limitu. Tím se odstranil jeden ze sporných bodů závodu, neboť Košice díky své tradici vítají každoročně mnoho veteránských závodníků, pro něž byl dosavadní pětihodinový limit nezdolatelný. Pro většinu evropských maratonů je přitom šestihodinový limit dnes samozřejmostí.

Počasí letos přálo rychlým časům. Přestože to do poslední chvíle vypadalo, že bude po jasné noci zima, brzo se začalo oteplovat. Bylo tak možné vidět řadu běžců, kteří se pár minut před startem svlékali z dlouhých rukávů a špendlili startovní číslo na tílko. Po loňských zkušenostech, kdy závodníky překvapilo nečekaně teplé počasí, pořadatelé přesunuli start již na 9. hodinu. To nakonec ani nebylo nutné. Oproti loňsku bylo trochu chladněji, přestože téměř vůbec nefoukal vítr.

Když se sejdou dobré klimatické podmínky s kvalitními výkony, může z toho být slušný traťový rekord. Od začátku tomu vše nahrávalo. V čele běžela strojovým tempem trojice Keňanů. Cílovou rovinkou proběhl jako první Gilbert Kiptoo Chepkwony (02:08:33), za ním Solomon Bushendich 02:08:41, který ve finiši přesprintoval Petera Kiplagat Chebeta (02:08:42). Tyto časy znamenaly hned tři nej… Všichni jmenovaní překonali tři roky starý traťový rekord Williama Biamy (02:09:53), každý z nich si zaběhl osobní rekord a čas prvního je zároveň historicky nejrychlejším maratonským časem zaběhnutým na území Slovenska.

První z Čechů doběhl Daniel Orálek (Moravská Slávia Brno, 2:34:02), pro něhož byl závod přípravou pro MS na 100 km na Gibraltaru.

V loňském roce se obou hlavních závodů, maratonu a půlmaratonu zúčastnilo celkem 1746 běžců, letos jich bylo 1859.

WEB ZÁVODU

FOTOGALERIE ZE ZÁVODU