Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Vychází kniha (nejen) o kladenském běhání

Vychází kniha (nejen) o kladenském běhání
foto: Miloš Kmuníček

Radek Narovec | 10.12.2010 | přečteno: 4522×

„Rozběhnuto… rozběhnu“ je název pěkně zpracované knihy kladenského patriota a člena Maratónklubu Kladno Miloše Kmuníčka, která vychází v těchto dnech. Nejedná se však o počin ryze lokálního významu, autor v něm líčí i postřehy a zážitky z velkých světových maratonů, které za dobu svého běhání absolvoval.

Ukázka z knihy – kapitola Honolulu

Na Havajské ostrovy se v prosinci 2007 na maraton do Honolulu vypravili tři naši kamarádi z Maratónklubu Kladno, dva padesátníci Jan Flídr a František Tůma s již pokročilým šedesátníkem (ročník 1940) Rudolfem Kusebouchem. Pro všechny tři jistě když ne přímo vrchol, tak významný milník v maratonském, ale i cestovatelském životě. Dodávám, že všichni tři mají uběhnuto více než 50 maratonů a řadu z nich ve světě (pro ilustraci: New York, Boston, Londýn, Paříž, Řím, Jungfrau, solný důl…).

Z toho je patrné, že se jim z „velkého světa“ nepodlamují kolena, dalo by se s nadsázkou položit si otázku, zda se kolena nepodlamují ve velkém světě z nich. To dokládá následující příhoda, kterou mám z první ruky od zúčastněných, v čele s hlavním aktérem Rudlou Kusebouchem.

Rudolf je, jak jsem jej poznal, stále v dobré náladě, málokdy jej co rozhodí a je znám svou komunikativností, což se jinak také dá říci, že je huba plechová (v dobrém slova smyslu samozřejmě) a pro nějakou tu „hlášku“ nejde daleko. Pro doplnění a dokreslení obrazu poznamenávám, že Rudla je z generace, která si po valnou část svého života neuměla představit, že ještě stihne podívat se po světě, proběhne se New Yorkem nebo na Havaji. Proto se Rudlova angličtina omezuje na méně rozvité věty a nejčastěji používanými slovy jsou Hallo a Yes.

No ale jako na Kladně a v Praze, tak i na Havaji si zajdeme k Číňanům na čínu a nijak nás to nepřekvapuje, tak není nic zvláštního na tom, že „Slován všudé bratrý má“, což v daném příběhu obnáší lotyšskou či litevskou recepční hotelu, kde pánové bydleli. Takže po vyjasnění odpovědí na zdvořilostní otázky „Where are you from?“ zaznělo: to můžete klidně mluvit rusky…, což pochopitelně Rudlovi poskytovalo širší možnosti záběru než ta angličtina. Takže při cestě na pláž, příhodně oblečen v tričko, kraťasy, ručník přes rameno, procházeje kolem recepce, žoviálně zahlásil směrem k recepční: „ja idu na katók katať sja na kaňkách.“ Co dodat, podle očitého svědka Franty byla recepční „zbouraná“ a není sice prokázáno, ale jsou takové úvahy, že se smíchy počůrala. Netřeba dodávat, že její osobou byli chlapci následně považováni, jak jsem z vyprávění vyrozuměl, za něco jako Very Important Person.


Knihu za cenu 297 Kč jako nabízí knihkupectví Kanzelsberger Starostrašnická 56, Praha 10 (tři minuty od metra Strašnická) a také Sport Kočárník, Vodičkova 34, Pasáž EGAP, Praha 1, nebo můžete navštívit kancelář nakladatelství Prostřený stůl: Čechova 18, Praha 7. Pořídíte ji i na závodech Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka, případně přes Kosmas.cz, což je internetové knihkupectví a distributor knížky do všech knihkupectví po ČR. Online objednávku pak lze realizovat na emailu kmunickova@yahoo.com. Více o knize je možné se dozvědět na stránkách: kmunicekaspol.cz


OHLASY NA KNÍŽKU

Pane Kmuníček. Poprvé v životě jsem četla tak dobrou knížku o běhání. Vydržela jsem u ní až do konce a vůbec jsem se nenudila. Všechno je prožité, kilometry odběhané vlastníma nohama, běžecké nadšení, trápení i umírání, euforie z vítězství, blažená úleva – to všechno poznáno na vlastní kůži. Někdo by mohl říct, že do běhání nemám co mluvit, protože jsem oštěpařka. Ale osud mně přihrál na cestu životem světového běžce a tak jsem přišla do styku s běžeckou euforií, kterou jsem v zájmu rodinné pohody i trochu vyzkoušela. Je mně tedy jasn, že běhání nemusí být jenom hoby, ale může být i vyznání. Dana Zátopková, olympijská vítězka

Miloše je možno označit za běžeckého pábitele. Procestoval kvůli své oblíbené disciplíně skoro celý svět, závodil v Japonsku i ve Spojených státech. Povídání o běhání je mozaikou autorových vzpomínek na domácí i zahraniční starty, kamarády běžce a je oknem do duše i aktivní životní filosofie sportujícího padesátníka. Ivo Domanský, nestor běžeckých tratí

Pro nás běžce je vždy zajímavé a lákavé přečíst si něco o sobě, zejména když to Miloš pojímá netradičně a s dávkou nadsázky, která leckdy nejlépe odkrývá skrytá zákoutí bežecké duše. František Tůma, prezident Maratónklubu Kladno

Komentáře (Celkem 2)

Nalezené položky: 3 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Radek Narovec muž 14.12.2010 07:54:18

„Rozběhnuto… rozběhnu“ je název pěkně zpracované knihy kladenského patriota a člena Maratónklubu Kladno Miloše Kmuníčka, která vychází v těchto dnech. Nejedná se však o počin ryze lokálního významu, autor v něm líčí i postřehy a zážitky z velkých světových maratonů, které za dobu svého běhání absolvoval.
Odkaz na článek

avatar

Nové Strašecí

Rýša muž 14.12.2010 10:16:38

Přátelé, knížku jsem již četl a mohu ji stejně jako paní Zátopková pochválit. A není to proto, že autora znám. Miloš sice v úvodu píše, o čem a proč a co ho k napsání vedlo, ale prozradím, co nepíše a co řekl v hospodě u piva: když si jdu utahanej po běhu lehnout, tak si rád něco ještě o běhání a běžcích přečtu a protože toho zas tolik napsáno není, tak jsem si něco napsal sám, co bych si tak rád před spaním četl. Něco je o realitě bežecké slasti a strasti, něco je nadsázka a scienc fiction, ale všechno je to o lidech co běhají. Rýša

Motto: nemusí pršet, stačí jen popoběhnout
avatar

VH64 muž 19.12.2010 16:02:25

Miloš Kmuníček vydal knihu. Je to kniha (nejen) o zapálení pro nějakou činnost, o sdílení toho zapálení s jinými lidmi, o přátelství mezi těmi jinými lidmi, o vztazích, které on sám s těmi lidmi má. Je to kniha osobní a některé projevy té osobnosti mne, domnívám se, opravňují být také osobní. Pan Kmuníček v knize vykresluje velmi pozitivní obraz komunity, ve které vládne přátelství a otevřenost, mizí společenské bariéry běžné mimo podobné komunity. Z některých momentů v jeho životě bych ale snadno mohl získat dojem, že on si tyto atributy nejen užívá, ale příležitostně je i zneužívá. Pokud se mýlím a šlo například jen o projevy jisté citové rozháranosti, jež nás u lidí obdařených uměleckým duchem ani nepřekvapí, proč v knize nenacházím alespoň letmou omluvu manželce Pavle, že se jí při běhání zaběhl; Alici, že totéž se mu stalo o pár let později znovu; Karlu Kozlovi, že příteli z triatlonu jen nerad a nedopatřením přebral partnerku; a možná i mně, protože byly časy, kdy i já jsem si myslel, že jej mohu považovat za kamaráda. Snad v příštím vydání?
Vladimír Höhne

Nalezené položky: 3 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.