Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Dvacet stupňů k maratonskému zlatu

Vladimír Svoboda | 30.05.2007 | přečteno: 12248×

Maratonec je především ten, kdo se maratoncem cítí, kdo maratonskou trať překoná jakoukoliv rychlostí a nevzdá. Existuje zajímavý systém třídění sportovců – potenciálních maratonců. Je to pohled na absolvování trasy 42 km z druhého konce, z pohledu obyčejných smrtelníků.

Jeho výhodou je, že nikoho nevylučuje a každý, i sebenesportov­nější člověk, se může zařadit. Přestože ortodoxním maratoncům připadá směšné uvádět nejnižší kategorie, myslím, že kdybychom vzali v úvahu všechno naše obyvatelstvo, stejně by nejlehčí 2–3 kategorie patřily k nejnaplněnějším.

Princip třídění: Podle kilometrové rychlosti, jakou je člověk schopen absolvovat maraton, resp. 42 kilometrů – lze veškeré obyvatelstvo naší planety rozdělit do 20, možná 21 kategorií. Zkuste podle nich rozškatulkovat např. svoji rodinu.

0. kategorie lenoši (rychlost 0–0,99km/h): Maraton by sami od sebe v životě neabsolvovali z nejrůznějších důvodů. Kuriozitou je nejdelší známé absolvování maratonu. Dosáhl ho japonský olympionik Šizo Kanaguri ve Stockholmu, který se občerstvil v domě na trase maratonu, seznámil se tam s hezkou slečnou a až mu dospěly jejich děti a vyrostli vnuci (mezitím skončily dvě světové války), do Stockholmu se vrátil a maraton dokončil v čase 54 let, 8 měsíců a 6 dní, 8:32h.

1. vycházkáři (rychlost 1+ km/h): Na absolvování maratonu by potřebovali 2 dny. Ujít za den 42 km je pro ně problém, ale v sobotu 25 a v neděli zbytek by zvládli. Dle mého odhadu v české a asi i světové populaci nejpočetněji zastoupená kategorie vůbec.

2. výletníci (rychlost 2+ km/h): 42 km zvládnou za jeden dlouhý den (15–21 hodin), nikam nespěchají, po cestě si stihnout dát pivečko, gulášek, vykoupat se v rybníku a navštívit místní zříceninu. Nejpomalejším evidovaným maratoncem loňského roku byl Američan Phil-Ni na 24 573. místě při maratonu v Honolulu – čas 15:48:03.

3. pohodáři (rychlost 3+ km/h): Žádná honička – pohodová chůze umožní absolvovat maraton okolo 12 hodin. Dvanáct hodin je zároveň časový limit (nedodržovaný) maratonu v Honolulu.

4. standardní turisté (4+ km/h): Běžnou chůzí bez velkého otálení, ale i beze spěchu potřebují na 42 km okolo 10 hodin.

5. kondiční turisté (5+ km/h): Turistický pochod bez zbytečných zastávek, čas 8 hodin. Množství světových městských maratonů má časový limit 8 hodin, avšak jen nepatrný počet startujících toho využívá.

6. výkonnostní turisté (6+ km/h): Svižné chodecké tempo je předpokladem absolvování 42 km pod 7 hodin.

7. sportovní turisté (7+ km/h): Svižná chůze občas proložená během, anebo lehká sportovní chůze stačí k dosažení času pod 6 hodin. Např. 10 km běhu rychlostí 10 km/h a zbytek chůzí rychlostí 6,5 km/h. Tímto stylem se již dá úspěšně absolvovat Pražský mezinárodní maraton (limit 6 hodin).

8. joggeři (8+ km/h): Rekreační běžci, kteří se nikam neženou. Maraton mohou absolvovat v pohodě hojným prokládáním pomalého běhu chůzí. Na čas 5 hodin stačí 20 km běhu rychlostí 11 km/h a 22 km rychlé chůze rychlostí 7 km/h.

9. adepti maratonu (9+km/h): Předstupínek plnokrevných maratonců. Většinu trasy uběhnou, běžecké úseky prokládají občasnou chůzí, v závěru je to spíš obráceně – chůzi prokládají občasným během. Celkem 12 km rychlé chůze (7 km/h) a 30 km běhu 10–11 km/h stačí k dosažení času okolo 4:30.

10. maratonští kadeti (10+ km/h): Celý maraton dokáží uběhnout tím nejpomalejším tempem, pouze na občerstvovačkách a v krizích před cílem přecházejí do chůze. Čas okolo 4 hodin.

11. maratonští začátečníci (11+ km/h): Dokáží uběhnout celý maraton pomalým tempem bez zastávek (kromě vynucených). Čas 3:31–3:50 hodin.

12. maratonci kondiční (12+ km/h): K dosažení času 3:15–3:30 je již třeba pravidelné, leč nepříliš rychlé tempo.

13. maratonci standardní (13+ km/h): Na čas 3:01–3:14 hodin je třeba vedle svižného tempa i rozumná taktika a občerstvovací návyky.

14. výkonnostní maratonci (14+ km/h): Čas 3:00 hodin a lepší potřebuje dlouhodobou promyšlenou přípravu a silnou vůli.

15. profíci (15+ km/h): Čas pod 2:49 hodin vyžaduje vedle talentu i poloprofesionální přípravu, perfektní zvládnutí všech nuancí vlastního závodu i bohaté taktické zkušenosti.

16. mistři (16+ km/h): Čas 2:29–2:38 hodin je v současnosti vyhrazen dvěma desítkám nejlepších českých maratonců.

17. oblastní špička (17+ km/h): Čas 2:21–2:28 hodin patří nejlepším maratonským výkonům na krajské úrovni, v posledních letech je u nás jen okolo pěti maratonců této úrovně.

18. národní špička (18+ km/h): Čas 2:14–2:20 hodin, špičkoví maratonci většiny zemí, v ČR se v minulosti do této kategorie zařadilo 48 martonců a 4 maratonci současní (Pavel Faschingbauer, Róbert Štefko, Jan Bláha a Pavel Novák).

19. kontinentální špička (19+km/h): Čas 2:07 – 2:13 hodin je vyhrazen špičkovým maratoncům jednotlivých kontinentů. Z ČR se do této kategorie dostali zatím pouze Karel David (1994), Róbert Štefko (2003) a Pavel Klimeš (1988), zatímco Keňanů bylo jen v r. 2006 v této třídě 103.

20. absolutní světová špička (20+ km/h): V dnešní době jen 14 světových maratonců dokázalo maraton absolvovat tempem pod 3 min/km. Prvním byl r. 1999 Gerd Thys z JAR.

Je mi jasné, že kategorie 0, 1 a 2 vzbudí u ortodoxních maratonců pobavení. Ale zamyslel se někdo nad tím, kolik lidí z vašeho okolí by do těchto kategorií spadlo? Do kterékoliv z těchto kategorií bychom zařadili více lidí než do všech opravdu maratonských tříd (10–20) dohromady. K čemu je takové třídění dobré?

No určitě ke zvýšení sebevědomí těch, kteří by maraton dokázali uběhnout za 4–5 hodin a nechtěli by se ztrapňovat. Také k uvědomění si, že nejsou absolutní tréninkové recepty. Každá třída dle mého názoru vyžaduje obecně jiné tréninkové rady, jiný přístup k tréninku, když už pominu individuální odchylky. Možná by to stálo za to, propracovat takový žebříček do hloubky. A v neposlední řadě k odbourání maratonských zábran a předsudků.

Zatřídění na základě výsledků kratších tratí: Podle rychlosti, jakou jste absolvovali půlmaraton, se můžete zařadit, pokud od průměrné rychlosti půlmaratonu odečtete cca 1–1,5km/h. Tj. se zařadíte o jednu třídu níže než je rychlost půlmaratonu. Podle desítky je zatřídění velmi nespolehlivé, rozdíl výkonnosti mezi desítkou a maratonem může být propastný. Jednoduchý vzoreček na výpočet času maratonu z desítky je 5 x čas 10 km. Přičemž u špičkových maratonců je tendence spíš po, u rekreačních nad 5násobek. Z rychlosti dosažené na desítku je třeba pro maraton odečíst 2,5–3 km/h, neboli zařadit se o tři třídy níže než je rychlost desítky.