Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Těžká nemoc jí zcela změnila pohled na běhání

Těžká nemoc jí zcela změnila pohled na běhání
foto: archiv Evy Nerušilové

Josef Rendl | 10.08.2012 | přečteno: 7160×

Eva Nerušilová z Prahy dlouho hledala výmluvy proč neběhat. Přesto začala a běh jí učaroval. Jednoho dne však objevila na stehně zvláštní bulku. Byl to rakovinový nádor a šestatřicetiletá ředitelka Advokátní kanceláře musela podstoupit operaci a náročnou rehabilitaci. Celý život se jí převrátil naruby a nyní hledí i na běhání tak trochu jinak.

Její manžel – policista – byl sám ve výborné kondici a náležitě si ji udržoval v posilovně a pravidelným běháním. „Já jsem k tomuto sportu nikdy neměla vztah a popravdě řečeno jsem za posledních pět let v podstatě nesportovala. Ano, výmluvy typu že nemám čas a jsem příliš unavená mne jednoho dne přestaly bavit,“ vzpomíná Eva. Když viděla kondici svého manžela, rozhodla se, že bude běhat s ním.

„Manžel byl mile překvapen a pomohl mi s tréninkem. Můj první běh byl spíše střídání chůze a běhu, ale po týdnu jsem již uběhla dva kilometry bez přestávky,“ říká Eva. Byl krásný podvečer, kdy si byli s manželem opět zaběhat.

Loni však přišlo, s čím nikdo z nich nepočítal.

„Po návratu domů jsem na levém stehně objevila velikou bulku. Nejprve jsem myslela, že mám nejspíše namožený sval.“ Zašla do lékárny, koupila mast a dále nic neřešila. Dokonce i přes bolest začala opět trénovat. Odjela na dovolenou do Řecka a užívala si radovánek.

Ani po návratu se však noha nelepšila, ba naopak. Bolela, trénovat nebylo možné a vydržet sedět celý den v kanceláři na židli se stávalo utrpením. „Řekla jsem si, že tyhle příznaky něco značí. Ze začátku jsem se bála jít k doktorovi, ale nakonec jsem se rozhodla navštívit svou ošetřující lékařku. Ta mne odeslala na ortopedické vyšetření, kde mi udělali ultrazvuk,“ vrací se k náročnému období nejistoty.

Maraton po špitálech

Nikdo netušil, co to může být. Pro jistotu ji odeslali do nejmenované pražské nemocnice. „A tam tedy nastal horor. Jednotlivá oddělení si mne přehazovala mezi sebou, nikdo mne nechtěl pořádně vyšetřit.“ Dokonce bylo Evě řečeno, že to nic není, že jestli chce běhat, ať si nohu ováže a nic neřeší. Byla naprosto zoufalá a její doktorka z ortopedie taktéž. Ale po dnech, kdy neměla žádné výsledky a jen trávila celé dny v čekárnách, se stal malý zázrak.

Manžel dostal doporučení na pana doktora v motolské nemocnici na vyšetření magnetickou rezonancí a výsledek byl na světě. „Byla jsem přidělena k panu doktorovi Pavlu Dupalovi, který mi sdělil, že mám mohutný nádor ve svalu a je nutné ho co nejdříve operativně odstranit. Navíc potvrdil, že kdybychom tento problém neřešili, mohl by to být průšvih a zřejmě bych se nevyhnula následné léčbě chemoterapií,“ V tu chvíli si vybavila všechny rady o tom, že to přeci nemusí řešit, a stačí nohu jen ovázat. „Nejdřív jsem byla šokovaná, ale od začátku až do konce léčby jsem panu doktorovi plně důvěřovala,“ líčí s vděčností.

V prosinci nádor v Motole odoperovali. "Vzpomínám si, že když za mnou přišel po operaci na pokoj, tak jsem se ho hned zeptala: Budu moci ještě běhat, pane doktore?“ On se usmál a řekl: „Na to, že máte rozříznutou nohu až k zadnici, máte docela smělou otázku. A záhy dodal: „Nebojte, určitě budete.“

Mezi dlouhou rehabilitací bylo obtížné čekat na výsledky histologie. Chodila o berlích a byla vyřazena z běžného chodu všedních dnů. Ale myšlenka na to, že zase bude běhat jí držela při životě. Výsledky nakonec dopadly dobře. Nádor se podařilo odstranit celý a nebylo zapotřebí další léčby. Na vyšetření po půl roce se potvrdilo, že je zcela v pořádku a může se plně věnovat sportovním aktivitám.

Běhejte pro potěšení

V současné době již Eva zase běhá. Není to samozřejmě výkon maratonce, ale ráda by se připravila na příští rok a zúčastnila se nějakého běžeckého závodu. „Jsem velmi ráda, že díky běhu jsem zdravá. Všem bych doporučila, aby nepodceňovali nejrůznější bulky či útvary na těle, neboť důsledky mohou být nedozírné,“ varuje ostatní.

Díky nemoci změnila svůj názor na život a snaží se vidět to podstatné. A měla možnost seznámit se spoustou vynikajících lidí, které bych jinak nikdy nepotkala. „Můj neskutečný dík patří mému manželovi a také panu doktorovi Pavlu Dupalovi, který mě vrátil zpět do života,“ vzkazuje.

„Přála bych si, aby běžců přibývalo a aby lidé byli zdraví. Není nutné hned běhat závody. Důležité je se během bavit a mít z této aktivity radost. A nezapomínejte, že s běháním se dá začít opravdu kdykoliv,“ tak zní slova člověka, který o tom ví své.

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jrendl 10.08.2012 08:26:43

Eva Nerušilová z Prahy dlouho hledala výmluvy proč neběhat. Přesto začala a běh jí učaroval. Jednoho dne však objevila na stehně zvláštní bulku. Byl to rakovinový nádor a šestatřicetiletá ředitelka Advokátní kanceláře musela podstoupit operaci a náročnou rehabilitaci. Celý život se jí převrátil naruby a nyní hledí i na běhání tak trochu jinak.
Odkaz na článek

avatar

Trudka4 žena 22.08.2012 10:55:23

Ahoj Evi, zdravím tě z Dubnice. Krásný článek. Mám ohromnou radost s tebou, že ses vyléčila …

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.