Mistrovství Evropy v Itálii začíná 19. července a potrvá více než týden. Koná se dokonce hned na dvou místech. Můžeš prosím popsat jednotlivé soutěže?

"Czech Skyrunning team pro ME v Itálii je složen z běžců různého typu. Je to dáno i rozdílností disciplin. Každá z nich je zcela jedinečná. Vertical Kilometer je závod, kde nejsi schopný jít na nějaké nižší tepové frekvenci. Je to sice vytrvalostní výkon, který trvá pro nejlepší muže kolem 35 minut a ženy 40 minut, ale je to hodně blízké anaerobní zátěži, kdy jsou svaly vystaveny velké produkci laktátů. Pro ty nejlepší není možná ani chvilka úlevy. V Canazei se vertikální kilometr překonává na vzdálenosti asi 2,1 kilometru, a to ještě začátek je chvilku docela běžecký. Takže si každý udělá obrázek, o jaký spád se jedná.

SkyRace je závodem stále ještě natolik krátkým, že se musí absolvovat hodně rychle, ale přitom dost dlouhým, aby to byla zátěž srovnatelná například s maratonem. Je to dáno převýšením nahoru i náročným seběhem dolů. Délka je 22 kilometrů a převýšení pěkných 1 750 metrů.

Ultra SkyMarathon pak v sobě spojuje náročnost SkyRace s mnohem delší vzdáleností (ve Valdagnu to bude 80 kilometrů) a převýšením (5 500 metrů). Tedy jde se to podstatně pomaleji, ale zátěž je zase mnohem delší."

Můžeš tedy představit české repre týmy pro jednotlivé soutěže? Pro neznalé doplním, že organizačně skyrunningové reprezentační týmy nespadají pod stát a tudíž se musejí o sebe postarat samy.

"Sestava je v podstatě rozdělená do dvou skupin pro Canazei a pro Valdagno. V Canazei běží Vertical Kilometer (VK) a SkyRace tito vytrvalci: Iva Milesová (VK), Michaela Mertová (Sky), Jan Havlíček (VK a Sky), Ondřej Fejfar (VK a Sky) a Jan Zemaník (VK a Sky). Ultra SkyMarathon s cílem ve Valdagno pak Klára Rampírová, Kristýna Hájková, Zbyněk Cypra, Jan Zemaník, Jakub Řídel a Ondřej Skripnik.

V sestavě byli ještě Radek Groh pro část v Canazei, ten si ale nešťastnou náhodou zlomil při steeplu nohu a nepodařilo se již za něj sehnat rovnocennou náhradu. Také Alena Peterková, která byla přihlášená na všechny disciplíny, mi pro problémy s kolenem účast odřekla. Pro část v Canazei jsme za ni náhradu nehledali, pro Ultra SkyMarathon se zdá, že bychom mohli mít zajímavou posilu týmu, ale protože můžeme upravit startovní listinu ještě 12 hodin před startem, čekám ještě na konečné potvrzení. Pokud přijde, určitě to včas oznámíme. Podrobnější představení všech členů repre týmu je na našich stránkách ."

Jak probíhalo sestavování týmů?

"Jednoduché to nebylo. Řekl bych, že složitější to možná bylo u části pro Canazei. Původně jsme měli na Vertical Kilometer Roberta Krupičku a doufal jsem, že by mohl běžet i Sky. Byl by velkou oporou týmu a určitě by získal pro tým zajímavé body. Bohužel přehodnotil své plány na sezonu a upřednostnil jiné akce. Pavel Brýdl jako další běžec se Sky zkušenostmi pak měl již v tom termínu naplánovanou rodinnou dovolenou.

I další oslovení běžci někdy příliš váhali nebo se prostě nebyli schopni rozhodnout, zda do toho chtějí jít nebo ne. Radek Groh s Ondrou Fejfarem byli od počátku pro tuto akci a vlastně okamžitě na nabídku kývli. Jen jsme museli počkat na schválení jejich účasti jejich trenérkou Jaroslavou Grohovou. No a nakonec Radek nejede, protože se zranil.

U holek to bylo snazší. Zde byly od počátku jasné adeptky Míša Mertová a Iva Milesová, které jako jediné mají zkušenosti ze Sky běhů a jsou za nimi i výsledky. I když jsem původně předpokládal, že obě poběží VK i Sky, nakonec si to rozdělily. Iva běží VK a pak odjíždí na další závody Alpách. Míša zase ušetří síly, které by na VK ztratila, ve prospěch lepší formy na Sky."

Jak bys popsal trasy?

"Samozřejmě o tratích se snažíme získat co nejvíce informací. U SkyRace to je jednodušší. Především má závod již nějakou tradici. Je z něj spousta fotek, videí. A tu oblast i trošinku znám. Sky je závod, kde v první půlce se jde jenom nahoru, zpočátku ještě běhatelně, později ve skále to je spíše o rychlé chůzi a lezení. Když se přehoupneš přes hřeben, začne klesání, které vede různým a často hodně náročným terénem. Je zde kamenná suť, mohou zde být zbytky sněhu. Závěr je pak opět běhatelnější.

V mnoha případech bude rozhodovat o výsledku právě seběh. Na vrchol nemusí být rozdíly tak velké, ale kdo se odváží a bude umět to opravdu pustit dolů, bude nakonec vepředu. Závod měří sice jen 22 kilometrů, ale má převýšení 1 750 metrů a v nejvyšším bodě na Piz Boè dosahují závodníci výšky 3 152 metrů. Možná dáme závodníkům na Sky ke zvážení, jestli pro výstup nevyužít hole. Je zde možnost hole na vrcholu odložit a dolů již pokračovat bez nich.

Ultra Sky Marathon Trans d'Havet z Piovene Rocchette do Valdagna je dlouhý 50 mil (cca 80 kilometrů) s převýšením 5 500 metrů. Překonává Piccole Dolomiti v regionu Veneto. Trasa s velmi technickými úseky zahrnuje i šest kilometrů tunelů z první světové války. Ty dal zhotovit generál d'Havet, po kterém je závod pojmenován. Startuje se v jednu v noci. Myslím si, že důvod je ten, aby se za tmy šlo počáteční stoupání a seběhy, které asi budou technické a mohly by být za tmy více nebezpečné, se šly již za světla. Nějaká videa z tratí ME jsou na našich stránkách ."

Pochopitelně se nemohu nezeptat na ambice, či spíše co by tebe a další lidi z realizačního týmu uspokojilo.

„To není jednoduché. Konkurence na všech tratích bude určitě obrovská. Chceš odpověď optimisty nebo realisty? Jako optimista bych řekl individuálně jedno místo na bedně, tři místa v první desítce a umístění dalších na bodovaných místech. Jako realista bych bral jakékoli umístění v první desítce (čím více, tím lépe) a co nejvíce bodovaných míst. V týmech bych šesté místo považoval za obrovský úspěch. Když uvedu jen ty nejsilnější země, bude jasné, jakým úspěchem by to bylo: Španělsko, Itálie, Francie, Švýcarsko, Andorra, Portugalsko, Velká Británie, Rusko, Polsko…“

Mistrovství je rozděleno do dvou termínů. Co to znamená pro tebe a repre tým organizačně?

Je to složitější, než pokud by bylo na jednom místě. To bude výhoda mistrovství světa v příštím roce, kde se celé koná v Chamonix. Tady jsme museli nejen zajišťovat dvojí ubytování, ale i naplánovat dopravu tam i zpět pro závodníky, aby to vyšlo pokud možno co nejlevněji. V Canazei se ubytování po doporučeních pořadatele nakonec našlo docela dobře, horor to byl však ve Valdagnu. Nebyl tam žádný hotel nebo penzion s on-line rezervací, nejbližší až ve Vicenze.

Pořadatel také nebyl moc komunikativní, a tak se nám podařilo rezervovat ubytování přímo ve Valdagnu jen přes telefon. Na emaily v angličtině nikdo moc nereagoval a sehnat k telefonu někoho, kdo by mluvil anglicky, bylo vždy „na objednávku“. Jsem zvědavý, co to Valdagno bude za „díru“. Dopravu pak různě kombinujeme a myslím, že to nakonec vyjde docela efektivně."

Můžeš přiblížit kouzlo skyrunningu pro ty, kteří s pravidelným běháním teprve začali?

"Kouzlo… To je prostě o tom, jestli miluješ hory nebo ne. Pokud někoho baví běhat rychlost, sledovat časy na sporttesterech, běhat každý víkend nějaký závod, nevadí mu silnice nebo lehké lesní cesty, pak ho možná skyrunning neosloví. Pak tu je skupina lidí, kteří hory milují, jezdí tam, ale ještě tam nic neběželi. Troufám si říct, že pokud se jednou rozhoupou, přihlásí se na nějaký závod a podaří se jim ho zdárně dokončit, jsou lapeni.

Možná jsem naivní, ale nedovedu si představit nikoho, kdo miluje hory a rád běhá, že by se nezamiloval do skyrunningu. Dříve nebo později. Ten pocit, když se vlastní silou vydrápeš na vrcholky a vidíš tu krásu kolem, sice třeba přes pot v očích, když se dostáváš přes místa, která ti zvedají adrenalin, když se lépe či hůře vypořádáš s prudkými a technickými seběhy a nakonec to máš za sebou a jsi v cíli, to je věc, kterou jinak nezažiješ. A když jsi již tak pomalý jako já a poznáš, že na rychlých SkyRace už to není ono, máš před sebou pořád Ultra SkyMarathony, kde to je fakt víc o výdrži než o rychlosti. Tedy v podání nás z hloubi startovního pole."

Je kratší cesta od počátku běhání do cíle prvního maratonu, nebo od cíle prvního maratonu ke skyrunningu?

"Já si nemyslím, že by šlo začít běhat a pustit se hned do závodů skyrunningu. Tedy pokud ses nenarodil v Alpách nebo Pyrenejích. (úsměv) Dostat se normálním pravidelným běháním k absolvování maratonu není zase tak složité. Když je člověk zdravý a není líný, s trochou tréninkové vůle to dokáže a výsledek nemusí být vůbec špatný.

Dostat se ke skyrunningu chce hlavně mít lásku k horám, k běhu v terénu. Občas to ani běh není, ale spíše lezení a chůze. Je to prostě jiná disciplína než běh na silnici nebo v lehkém terénu a po cestách. Je to o rozhodnutí, že něco takového chci podnikat. A že to chci podnikat i přesto, že tady v Česku nemám moc příležitostí natrénovat v podobných kopcích a terénech. O to to jsou pro nás možná větší zážitky, když se do těch krásných hor, kterými jsou Alpy a Pyreneje, dostaneme a něco si tam odběhneme.

Každopádně skyrunning není disciplína pro toho, kdo s během teprve začíná. Je zde jednoznačně zapotřebí velmi dobrý vytrvalostní základ. A to nejen pro toho, kdo pomýšlí na slušná umístění, ale i pro toho, kdo to jde pro radost, jako to třeba dělám já. Ta cesta od normálního běhání ke skyrunningu může být velmi rychlá. Může to prostě okamžik, kdy dostaneš nějaký impuls. S někým se někam vypravíš, někdo ti o něčem hezky povypráví. Najednou si řekneš: Vždyť já ty hory mám rád, tak to zkusím, jaké to je. A pak budeš lapený." (úsměv)

Jak se na letošní vrcholné akce těšíš ty? Je to v historii českého skyrunningu poprvé, kdy byla postavena repre, a to hlavně díky tobě. Teď navíc sám nepoběžíš. Jak tě znám, budou tě pořádně svrbět nohy…

"Těším se. Dost. Je to opravdu výjimečný okamžik, že na European Skyrunning Championship jede kompletní český tým. Do celkového hodnocení mistrovství Evropy totiž mohou bodovat v každé disciplině tři nejlepší muži a nejlepší žena. V Canazei si to užiji fanděním a podporou závodníků na trati. Potom se také těším na výroční zasedání International Skyrunning Federation, kde bychom měli být oficiálně přijati za plnoprávného člena. Ne snad na oficiality, ale že tam člověk pozná další lidi ze skyrunningu z jiných zemí. V Andoře jsme se setkali s Lauri van Houten a Marinem Giacomettim. Pokud federaci povedou lidé jako oni, nemám o další vývoj tohoto sportu strach.

V druhé věci se trochu pleteš. (úsměv) Trans d'Havet poběžím. Samozřejmě ne jako člen reprezentačního týmu, ale jako volně přihlášený závodník. Věřím, že si to také užiji, a hlavně se mi potom bude lépe o závodě psát, když na vlastní nohy ozkouším, co náš tým absolvoval. Budu mít i lepší srovnání."