Tréninkový plán vs. skutečnost

Možná bych měla vědět, že sníh v Moskvě je častý a je ho hodně. Ale už v říjnu? Divím se jak husa blesku. Tak jsem se těšila na výběh do lesa. Místo toho jsem nastartovala domácí běhací super stroj. Ani to se však neobešlo bez komplikací.

Nevím, zda to způsobilo dvoudenní sněžení, ale občas vypadne v posledních dnech proud. Tak se mé běhání stalo etapovým přerušovaným během. Nic moc. Najednou je tma, ticho a jen z dálky slyšíte nadávání. Když ještě nevíte, na jak dlouho to je, je lepší zavčas to ukončit, aby se náhodou váš obličej neotiskl na monitor běhátka podruhé.

Domácí počítač zřejmě vinou výpadku elektřiny zkolaboval a já ho budu brzo následovat. Doporučení: nehlaste se do školy jako rodič-dobrovolník, pokud si nejste jisti, že vás je víc. Jinak se stanete pouze a jedině vy vyběrčím peněz na vše možné, organizátorem různorodých akcí a nedobrovolným dobrovolníkem pro všechno.

Pak se ještě rozbolí koleno, tak jak nikdy nebolelo. Praskáním v kolenech jsem bavila spolužáky už na základní škole, ale toto píchání je jakoby křeč nějakého malého úponku kdesi uvnitř. Každopádně mě nutí, abych při každém pohybu kontrolovala, zda se to lepší, horší, posouvá, odsouvá či to náhodou nezmizelo úplně.

Každému se občas stane, že díky nějakému zranění není každodenně na své oblíbené trati. Indispozicí se může stát i nával pracovních povinností. At tak či onak, je to zásah do tréninkového plánu. Pak nevíme, zda se vrátit na začátek nebo tam, kde jsme přestali. Popřípadě jistou fázi vypustit zcela.

Neměla jsem sice naplánováno nic světaborného, nicméně z mého pravidelného ranního běhu se stalo nepravidelné pobíhání v kteroukoliv denní či noční hodinu. A vzhledem k tomu, že ne vždy se mi podaří vyčlenit celou hodinu, i když bych ráda, snažím se aspoň uběhnout co nejvíce. Optimální to není, ale překonávám tak svoji zavedenou rychlost, přes kterou se možná ještě propracuji k těm úsekům.

Ven se zatím neodvažuji. Kde není sníh, je bláto a naopak. Navíc moje obuv neodpovídá stardardnímu běžeckému vybavení pro tuto roční dobu. Měla bych se porozhlédnout po něčem neklouzavém, trochu vytepleném a nepromokavém.

Nový plán tvořit nebudu. Budu prostě běhat, kdy to půjde a kde to půjde.

Předpokládám, že tak je to i u ostatních běžců náležících do rodinných klanů, způsobujících “radostné povinnosti”.