Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Běh jako droga

Tereza Rozehnalová | 09.11.2007 | přečteno: 11634×

Jsem závislý jedinec a hrdě se k tomu hlásím. Léčit se nehodlám. Každý, kdo aspoň trochu běhá, mi potvrdí, že běh je droga. Nemusí běhat zrovna dvakrát denně, stačí jednou nebo aspoň párkrát týdně. Stadium závislosti se však určí podle více faktorů.

Frekvence běhu je jedním z ukazatelů, v jakém stadiu se nacházíme. Někdy už to dojde tak daleko, že i když si ráno odklušeme denní dávku, večer po práci nás to ještě táhne do běžeckého. Mnohdy se uklidňujeme, však si dám jen pomalý výklus, ale ne vždy u něj zůstane.

Pokud vaše běžecké věci mají své čestné místo v domácnosti, nejlépe nepřehlédnutelné a vadící ostatním, a jsou stále připravené k okamžitému použití, i to je na pováženou. Začínáme být alergičtí byť jen na dotek naší hromádky. Občas se nás snaží někdo přesvědčit, že jsou zralé na pračku a i když je sůl převládajícím prvkem v materiálu, nám to nevadí.

Pokročilejší stadium je, když už běžecké věci vozíme stále sebou sbalené v kufru auta, co kdybychom narazili cestou na přespříliš krásné prostředí k běhu přímo zvoucí.

Nevím, zda jsem závislá na denní dávce běhu nebo jiného pohybu, či z toho plynoucích endorfinů, ale závislost to je. Když mě náhodou překvapí rýma, první nejhorší den, kdy stejně nejsem schopna pořádného nádechu, to ještě vydržím. Další už ne vždy. Pokud je nachlazení vážnější, stávám se i nervóznější a často v hlavě počítám, kolik už bych měla jinak tento týden naběháno kilometrů.

Nemusí to být jen náhlá nemoc, ale z běžecké „rovnováhy“ nás vyvede kolikrát i nějaké to cestování, rodinné povinnosti či pracovní závazky. S časem nervozita narůstá.

Které stránky na internetu čtete jako první? No dobře, tak kolik běžeckých jich máte v oblíbených? Dost, že? Museli jste dokonce některé starší oblíbené vymazat, aby se tam všechny běžecké vešly hned v úvodu.

Sekundární závislostí je závislost na běžeckých věcech a doplňcích. Pravidelně navštěvujete obchody se sportovním zbožím a zkoušíte novinku mezi běžeckým obutím, o které jste se dočetli na internetu a již dlouho ji vyhlíželi a porovnáváte měkkost a pružnost. Koupíte však až příště, třeba ji totiž zlevní. Ale aspoň vyzkoušet jste si ji museli. CD kupujete podle toho, zda se na ně dobře poběží, občas si to u pultíku i náznakem zkusíte. I to je určující faktor závislosti.

Sekundární závislostí je i závislost na dostatečném množství zkonzumovaných těstovin a rýže. Jejich pravidelný nákup a uskladnění ve spíži často kontrolujete.

Řadím se, pro mě bohužel, již ke střední generaci. Co jsem na svých vrstevnících vypozorovala, je, že každý má svoji závislost. Někdo holduje každodenně pivu a nikotinu, někdo to přehání s podnikáním, někdo s opačným pohlavím, někdo si pořídí koně, někdo je nalepený na počítači a má přímou závislost na hrách a všem, co se dá stáhnout a někdo prostě běhá. Myslím, že závislost na sportu je ta nejlepší v jakémkoliv věku.

Netvrdím, že mi tato závislost vydrží věčně, ale budu se snažit a přikrmovat ji, aby vydržela dlouho spolu se zdravím, které s během jde ruku v ruce. Samozřejmě v jistých mezích, kdo ví, kam až to může dojít. Jak říká maminka, abych z toho běhání jednou nezblbla.