Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Zimní přeběh

Tereza Rozehnalová | 23.11.2007 | přečteno: 9081×

Bílá hmota ležící všude, kam se podívám, je sice krásná na pohled, ne však příjemná pro běh. Je zrádná a nebezpečná. Nevím, co se těm malým capartům tak líbí na něčem, co je mokré, studené a ukrývá pod sebou nejen psí lejna. Nebýt ho však, lamentuji stejně: zima bez sněhu není zima.

Tento druh počasí mě donutil navštívit sportovní obchod a trochu se přiobléci. Bohužel (možná bohudík) jsem měla s sebou vlastní děti. Na tak zábavný podvečer jen tak nezapomenou. Ochotný a zkušený prodávající se mi snažil vysvětlit výhody elastického přilnavého oděvu dolních končetin. Pochopila jsem a vyzkoušela. Hlasitý výbuch smíchu, který následoval hned po té, co jsem rozhrnula závěs, mě přesvědčil o tom, že ne vše běžecké je vhodné i pro mě. Naštěstí výrobci myslí i na nedokonalá těla a v nabídce mají i volné běžecké kalhoty.

Také jsem se dozvěděla, k vlastnímu úžasu, že nemám dokonalý krok. To pobavilo zase mě, vidět vlastní nohy, kmitající po páse na obrazovce. Nicméně i pro takové případy se dají sehnat botičky. Vybavena a značně odlehčena o papírky s čísly se mohu vydat vstříc zimnímu běhu. V paměti mi utkvěly už jen zbytky čehosi jako: „mami, prosím tě, NE“ , „ ještě že v tom budeš jenom běhat (a bez nás)“ nebo „jako baleťák“.

Křest zimní běžecké výbavy se sice konal, ale na další si počkám. Sedím s knedlíkem v krku, parazitem uhnízdivším se na průduškách a zvětšuji svůj objem stejně jako kynuté těsto na kamnech. Teda aspoň mám ten pocit. Maminka mi v rámci regenerace doporučuje větší porci knedlíků, to aby mohlo tělo s bacilem lépe bojovat. Jen jestli nekrmím spíše ty bacily.

Mám čas vymyslet, jak se běhá ve a na sněhu. Pro mě je to věda. Minimálně jedna ze dvou končetin vám klouže, popřípadě se boří. A když se boří, tak vám sníh napadá do bot a když vám napadá do bot, tak roztaje a hned je tam mokro. A když je tam mokro, tak vám je zima. A nebo se nohy proboří a je tam led, který není hnedle vidět; a nebo bláto a nebo kdovíco ještě a zbavujeme se toho o obrubník a šíleně to smrdí.

Další věcí se zimou spojenou je mráz. V jakém nejvyšším mraze může jedinec běhat, není-li extrémista trénující na maraton za polárním kruhem? Chtělo by to pár rad na to, jak přežít běžcovu zimu a při tom neomrznout, nepromoknout, neuklouznout nebo se nenastydnout. Nechci, aby to vyznělo, že zimu nemám ráda, naopak. To jen z pohledu čistě běžeckého mi to nejde tak nějak dohromady, ale možná se pletu a na tajný grif jsem ještě nepřišla.

Chuťové buňky nemají v plánu omezit své nároky a kašel nehodlá prozatím ustoupit. S pocitem valícího se sudu, který se dostaví vždy po pár dnech bez běhu, mi nezbývá než oprašovat běžecké nářadíčko a těšit se, jak ten sníh doběhnu či jen přeběhnu.

A ještě abych nezapomněla: ahoj, běhoj, hoj, zdar, čus, skol a hof-hof.