Nějaké cíle jsem zpočátku moc neřešil. Prostě jsem se rozhodl běhat, tak jsem začal běhat a běhám už padesát let. Když už jsem potřetí spadl z velké výšky, vyrazil si dech, byl chvíli bez sebe, byl sám a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl, rozhodl jsem někde uvnitř žít, jak to nejlíp půjde. A žiji tak doteď.

Přestože se může zdát, že jsem celou svou náturou Běžec, není tomu tak. Patřím k okruhu lidí, kteří se bytostně potřebují hýbat. Kdybych nemohl běhat, nejspíš by mi to hodně vadilo, ale vlasy bych si kvůli tomu nerval. Kdybych se ale nemohl hýbat, umřel bych.

Když jsem byl kluk, měl jsem potřebu poznávat, jak se co odehrává v lidském těle a mimo něj. Tu potřebu jsem si splnil tím, že jsem chodil tři roky na Přírodovědeckou fakultu UK a tam nabyl základní povědomí o tom všem. Mít titul mě nikdy nebralo, k čemu titul bez vědomostí?

Jako kluk jsem začal jezdit s bratrem a později kamarády na vandry. Víkendy jsme trávili s „teletem“ na zádech nejčastěji v Posázaví nebo na Šumavě. V té době bylo mým cílem se prostě jen tak toulat. Poflakovat, jak říkal můj otec. Hlavně nedělat nic, co by „smrdělo“ prací…

V tu dobu jsem ale už chodil do Sokola, pak na gymnastiku, na atletiku a doma v obýváku si zbudoval jednoduchou domácí posilovnu. Mým cílem bylo být rychlý, mrštný, silný a vypadat dobře. S kamarádem Petrem jsme si po každé další olympiádě dávali za cíl účast na té, co přijde. To se mi nesplnilo, ale jinak vlastně všechno.

Jak jsem rostl, přestalo mi stačit, co mě učil trenér, a začal jsem shánět informace o běžeckém tréninku. Četl jsem časopisy, knihy – hlavně slovenské – a začal se trénovat sám. V devatenácti jsem již měl jasno: Chci být trenérem a psát o hýbání se a zdravém životním stylu.

To se také splnilo. Co bych si přál nyní? Aby mi to pořád běhalo. Abych se mohl hýbat. Aby lidi zajímalo, co píšu, a jak běhat tak, aby jim to přinášelo jen samá pozitiva. Být sám sebou a společně s manželkou Danou žít život, který se nám líbí. Jak říkám, nic moc už od života nechci, protože vím, že je to jen na mně, co mi přinese.

Když přiletí nápad, který mě osloví, začnu jej realizovat. Čas ukáže, jestli to byl krok správným směrem. Když ano, udělám po té cestě další krok. Když ne, neřeším, že jsem tím zbytečně ztratil čas, který jsem mohl věnovat něčemu jinému. Proč taky, vždyť kdybych to neudělal, nezjistil bych, že to nebylo to pravé ořechové a třeba bych si ještě po letech vyčítal, že jsem to nezkusil. Takhle mám hned jasno. V tom spočívá kouzlo TADY a TEĎ a já chci stále chodit, běhat, psát o běhání a zdravém životním stylu. Protože „To jsem celej já!“

Pozn.red.: V novém čísle Běhej.com, které bude k dostání ve druhé půlce příštího týdne, přineseme s Milošem Škorpilem z www.bezeckaskola.cz velký rozhovor a také materiál určený pro běžecké novice. V něm tento velký propagátor běhání pomůže váhajícím se stanovením vhodného běžeckého cíle.