A. Pichrtová: Strach a nervozita před závodem

1. Nejdříve se pokusme zbavit se negativních myšlenek a obav. Tedy žádné „co když mě zase bude píchat v boku / zase mě předběhne Jarda / určitě mi na dvacítce dojde“… 

Prostě začněme myslet pozitivně. Připomeňme si důvod naší účasti na závodu – sami jsme se pro ni rozhodli, a to proto, že se chceme hezky proběhnout, potkat kamarády, poznat nové prostředí, vyběhnout na další horu. Zkrátka a dobře – závodíme, abychom si to všechno užili!

2. Snad nejdůležitější je zbavit se přehnaného očekávaní nebo ještě lépe jakéhokoli očekávání (očekávání vynikajícího výsledku, rychlého času). Často sami na sebe klademe přehnané nároky a ty pak produkují stres a strach a takto ochromeni poté nastupujeme na start. 

Nepřemýšlejme o našem umístnění, to není to nejdůležitější. Přemýšlejme o tom, jak si „hezky potrápíme“ své tělo, jaký zážitek nám závod přinese, co nového a pěkného nás potká na trati! 

Anebo nepřemýšlejme vůbec, prostě si řekněme: „Poběžím svůj závod! Poběžím a budu si ten běh užívat.“

3. Dalším faktorem ovlivňujícím naši předstartovní nervozitu je samotná atmosféra závodu. Fronty lidí na vyzvednutí čísel, fronty na záchodech, mnoho známých a také často nervózních tváří… 

Prostě celý ten „předzávodní mumraj“. Snažme se nepřebírat negativní a rušivou energii od nikoho a ničeho, zachovejme vnitřní klid a vyrovnanost. Fronta na záchody? Inu, čekat musí všichni a tím, že budu nadávat, se fronta nezkrátí. A že se Franta necítí dobře? Škoda, ale já mám náladu dobrou a nemám v plánu na tom nic měnit. Na závod se těším! Snažím se prostě být „v pohodě“ a běhat s úsměvem. Třeba tím někoho nakazím!

4. Z hlediska naší psychiky je důležitý samotný výběr závodu! Jaký závod vlastně chceme absolvovat? V terénu, na silnici? Chceme, aby tam bylo hodně lidí, anebo jenom malá komunita? Bude tam vysoké startovné, hezké ceny, veteránské kategorie? Nevíte si rady – zeptejte se Iva Domanského, ten vám vždy ochotně, rád a hlavně dobře poradí!

5. Něco pěkného na závěr: Závod není „boj proti nepříteli“. Tím je válka! Závod je radostný zážitek, i když někdy pěkně bolí, závod je radost jako život sám.

P.S.: Vím, že trochu nervozity je ke prospěchu, potřebujeme ji ke „nabuzení“, zvýšení adrenalinu v krvi. Často pak podáváme i lepší výkony… ale když je jí moc, není to příjemné a má to mnoho nepříjemných následků. Stahují nás svaly a může se dostavit i panika. 

Pokud vám mé rady nepomohly, omlouvám se. Mohu vás ale utěšit tím, že v tom obvykle nejste sami – i mně závodní nervozita někdy přeroste přes hlavu.

Mějte se krásně a nemějte obavy ze závodění. Je to jenom sport! Ale nádherný!

Anka Pichrtová