Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

UKÁZKA Z KNIHY: Jak zmírnit stres a zvýšit vitalitu

UKÁZKA Z KNIHY: Jak zmírnit stres a zvýšit vitalitu
foto: archiv

behej.com | 20.10.2014 | přečteno: 15252×

Stres je něco, co všichni moc dobře známe – náš moderní svět je pro něj živnou půdou. Přesto si mnozí z nás neuvědomují, jak daleký může mít dosah a jak hluboce může ovlivnit každý aspekt našeho života. Stručně řečeno, stres je cokoliv, co způsobuje zátěž. Psychický nebo fyzický stres, bez ohledu na svůj původ, každého nějak ovlivňuje. UKÁZKA Z KNIHY VEGAN V KONDICI.

Zdrojů stresu v moderním životě je celá řada – může jít o ledacos od znečišťujících látek v pitné vodě či nevhodné výživy přes problémy ve vztazích a nespokojenost v zaměstnání až k přílišné nebo nedostatečné fyzické aktivitě – to všechno jsou stresory.

Stres je jako oheň: Když jej držíte pod kontrolou a používáte k jasnému účelu, je to dobrý sluha. Jakmile mu však popustíte otěže, může vás pohltit. Jisté množství stresu, kterému se naše tělo dokáže přizpůsobit, je prospěšné. Například sport je také stres. Když budete cvičit a potom odpočívat, vaše tělo zesílí. Stres se nicméně stal reálnou hrozbou pro naše zdraví i živobytí. Často nás přemáhá a v některých případech dokonce ovládá.

Nadledvinky, dvě malé trojúhelníkovité žlázy uložených nad ledvinami, hrají velkou roli v odezvě těla na stres. Během zvýšené zátěže, ať už pochází z jakéhokoli zdroje, se nadledvinky dají do práce a začnou do krevního oběhu vylučovat hormon kortizol. Kortizolu se někdy říká „stresový hormon“; z toho prostého důvodu, že je uvolňován v důsledku stresu.

Díky kortizolu vyloučenému v reakci na stres naše tělo získává energii. Pocítíme větší bdělost, více síly, jsme schopni rychleji zpracovávat informace a reagovat o trochu pohotověji než obvykle. Jde o vnitřní obranný mechanismus. Naše tělo vychází ze svých primárních instinktů a předpokládá, že stres musí znamenat hrozící nebezpečí. Tím, že povolá hormony, aby dočasně zlepšily sílu a reakční dobu, zvýší pravděpodobnost, že se jim podaří uniknout z prehistorické polízanice – pralidé měli například větší šanci přežít při střetu s predátorem. Jídlo s nedostatečným obsahem živin bylo pravěkými lidmi zřejmě také vnímáno jako stres, a tedy i ohrožení života. Zvýšená síla a větší množství energie zlepšily jejich schopnost hledat potravu.

Hrozby, kterým čelili pralidé, sice byly bezprostřednější povahy než ty naše, přesto je mechanismus odezvy na stres i dnes víceméně stejný. V moderní západní společnosti zřídka slouží k původnímu účelu sebezáchovy. Naše každodenní hrozby blednou ve srovnání s útokem zvířete nebo nutností dlouho a těžce hledat potravu. Ale přestože jsou druhy ohrožení možná méně přímé, je jich víc – mnohem víc – a kumulují se. Původní odezva, kterou jsme se vypořádávali s hrozbami, už není aktuální, a tak nás stres pomalu rozežírá. Náš stresový reakční mechanismus dokonce situaci zhoršuje, protože reaguje přehnaně. Nadledvinky nás chtějí ochránit, když jsme konfrontováni se stresem – aby nám pomohly i při tom nejmenším problému – a vylučují kortizol, takže jsme připraveni k akci. Nadledvinky jsou stimulovány denně, nebo dokonce každou hodinu.

Množství vylučovaného kortizolu se samozřejmě liší na základě toho, jakou vážnost tělo připisuje stresoru. Ale častá nebo přehnaná reakce na tak triviální událost, jako je práce přesčas, je stresující sama o sobě, a proto způsobuje další stres. Kortizol v konečném důsledku „rozežírá“ tělo, protože rozkládá svalovou tkáň. Kortizol nás sice stimuluje, když se máme vypořádat se zjevnou hrozbou, ale pravidelná stimulace přináší únavu. Nadledvinky nejsou stavěné na to, aby byly aktivní tak často jako v dnešní době, a proto se přepracují, což má za následek vyčerpání. To, co se často označuje jako „vyhoření nadledvin“ nebo „adrenální stres“, je dnes rozšířený problém.

Mnohé zdravotní potíže dnešní doby, ne-li všechny, jsou způsobené stresem. Obezita, únava, otupělá mysl, problémy se spánkem, trávicí potíže, předčasně vrásčitá kůže, deprese… a tím to zdaleka nekončí. Pokud zůstává stres, a tedy i kortizol, na zvýšené úrovni, objevuje se několik problémů, které omezují plynulost fungování těla. Jedním z nich je změna zdroje energie. Organismus stresovaného člověka nepoužívá jako palivo tuky; spaluje sacharidy ve formě cukrů a začne ukládat tělesný tuk, místo aby jej použil coby zdroj energie. Nestresovaní lidé jsou stroje na pálení tuku. Naproti tomu lidé ve stresu pálí sacharidy, a proto na ně také mají chuť. Samotné nutkavé chutě jsou pak formou psychologického stresu, jak vysvětluji později v této kapitole.

Stres také může zapříčinit hormonální nerovnováhu. Když se náhle vychýlí hladina kortizolu, symbiotický vztah tohoto hormonu s ostatními hormony se změní. Hormonální nerovnováha může ovlivnit například funkci elektrolytů, což snižuje schopnost těla udržovat dostatečnou hydrataci. Krátkodobým důsledkem můžou být svalové křeče, a pokud se věc zanedbá, později i vrásčitá a méně elastická kůže. Má-li tělo potíže udržet optimální množství tekutin, zhoršuje se distribuce živin do buněk. To vede k celé řadě problémů, z nichž nejzjevnější je prostá podvýživa. I kdybyste se stravovali naprosto ideálně, živiny vám nejsou nic platné, nejsou-li dopraveny na správné místo. Hormonální nerovnováha může také snížit mentální schopnosti a narušit přenos zpráv z mozku do jiných částí těla – tím se zpomalí i pohyb.

Dalším zdravotním neduhem, který se pravidelně objevuje při zvýšeném stresu, je neschopnost kvalitního spánku. Asi všichni jsme zažili, že se nám těžko usínalo po nějaké traumatické události nebo třeba poté, co jsme se v práci pustili do nového, nejistého úkolu. Zřejmě tušíte, že na vině je opět vysoká hladina kortizolu. A nedostatek spánku hladinu kortizolu dál zvyšuje. Je to začarovaný kruh: V době se zvýšeným stresem má tělo větší potřebu spánku, ale přesto ji není schopno uspokojit.

Moje setkání se stresem

Hodně jsem se poučil první rok, kdy jsem se rozhodl závodit na delších tratích. Bylo jaro roku 1997. Postupně, ale výrazně jsem zvyšoval tréninkovou kilometráž, asi o 10 procent týdně. Prvních pár týdnů jsem nenarazil na žádný problém; cítil jsem se pořád dobře. Ovšem jak měsíce ubíhaly a jaro přešlo v léto, zjistil jsem, že s rostoucím objemem tréninku se mi spalo hůř a hůř. To bylo zvláštní. Předpokládal jsem, že čím víc se budu hýbat, tím budu unavenější a tím lépe budu spát. Pokračoval jsem v tréninku jako normálně. V následujících týdnech se kvalita tréninku snížila a já jsem začal pociťovat větší chuť k jídlu.

Vystavoval jsem své tělo obrovské fyzické zátěži. Následkem toho se mi hladina kortizolu zvedla do té míry, že to negativně ovlivnilo kvalitu spánku. Pokud hladina kortizolu dosáhne určité úrovně, potlačí schopnost těla přejít do hluboké fáze spánku zvané delta. Právě v ní se tělo nejlépe obnovuje a regeneruje. Když mu trvá dostat se do fáze delta příliš dlouho, při stejné celkové délce spánku v ní stráví méně času. Musí proto spát déle, aby dosáhlo téhož regeneračního účinku.

Pokud jsem chtěl trénovat ve stejné míře jako předtím, musel jsem každou noc spát skoro o hodinu déle. Tím jsem se zase dostal do původních kolejí a ve zbytku sezóny jsem dokázal udržet požadovanou úroveň tréninku. Tehdy jsem si neuvědomoval příčinu, a proto jsem léčil příznaky – vyhradil jsem si víc času na spánek. Tento přístup sice zafungoval, ale jak jsem později pochopil, nebyl zdaleka optimální. Snížit množství tréninku by syndromy také vyléčilo, ovšem i to by mělo k ideálnímu řešení daleko. V té době byl můj stravovací program přiměřený, ale rozhodně nijak skvělý. Část zátěže, která na mě doléhala, měla určitě původ ve stravě. Kdybych vyživoval přepracované nadledviny vysoce kvalitními přírodními potravinami, kvalita spánku by se zlepšila natolik, že bych se vrátil na správnou cestu.

Ještě záhadnější situace se mi přihodila následující rok, v druhé sezóně, kdy jsem se plně věnoval ironmanskému tréninku. Trénoval jsem denně i 8 nebo 10 hodin, ale i přes 40 hodin sportování za týden jsem pomalu začal nabírat tělesný tuk. Ne mnoho, asi půl kila za týden, ale bylo to vidět a váha navíc mi zhoršovala poměr síly k hmotnosti. Čím to? Jedl jsem prostě moc, víc, než jsem mohl spálit? Podlehl jsem konvenčnímu uvažování a zkusil to, co dělá většina lidí, když chtějí zhubnout: omezil jsem množství jídla. Po několika týdnech se situace ještě zhoršila – tloustl jsem rychleji a navíc mě začala vážně trápit únava.

Ukázalo se, že příčina hromadění tuku byla stejná jako důvod, proč jsem předchozí rok špatně spal – stres. V tomto případě šlo o fyzickou zátěž, větší, než s jakou se moje tělo dokázalo vyrovnat. Kdybych trénoval optimálně, tedy tolik, aby se tělo stíhalo zotavit, zůstal bych štíhlý. Jak jsem se později dozvěděl, objem tréninku, který jsem absolvoval, zatěžoval tělo až na hranu jeho možností. Výsledkem bylo, že jsem měl dva měsíce chronicky zvýšenou hladinu kortizolu – a to je dost dlouho na to, aby se začalo ukládat viditelné množství tuku.

Mé nadledviny byly vyčerpané a hormonální rovnováha se prudce zhoršila. Nedošlo mi to, a tak jsem omezil příjem živin v době, kdy tělo čelilo už tak extrémní zátěži – tím jsem problém ještě prohloubil. Nyní jsem měl potíž i s nutričním stresem. Kdybych jedl základní, výživné potraviny a nesnažil se jídlo omezovat, pomohl bych tělu k regeneraci z náročného tréninku. V zásadě bych zůstal štíhlejší, protože bych jedl více.

V té době se můj jídelníček skládal především ze složitých sacharidů se skrovným podílem bílkovin a téměř žádným tukem. Strava bohatá na esenciální mastné kyseliny, které se nacházejí například v potravinách s lněným nebo konopným semínkem, by tělu poskytla palivo, které potřebovalo k efektivnějšímu fungování, a tím by snížila stres.

Zjistil jsem, že k hromadění tuku může vést i fyzický stres v podobě přílišného tréninku, tudíž není divu, že stres z jiných zdrojů funguje jako spouštěč obezity. Tělo vnímá nedostatečnou konzumaci výživných potravin jako zátěž. Proto opravdu existují situace, kdy víc jídla sníží procento tělesného tuku. Nicméně nejpodstatnější je kvalita stravy. Thrive Diet je založená na průmyslově nezpracovaných potravinách bohatých na živiny. Protože redukují nutriční stres, budete díky nim moci strávit větší část spánku ve fázi delta a snáz dosáhnete ideální tělesné hmotnosti. Budete-li jíst výhradně výživné potraviny, povede to k trvale nižšímu podílu tělesného tuku.

Pokud máte za cíl zhubnout, zeptejte se sami sebe, proč vlastně máte v těle víc tuku, než byste rádi. Máte nadváhu, protože konzumujete víc energie, než kolik tělo při vaší aktivitě využívá? Jestli je to tak, potom pomůže omezit celkový příjem energie. Pokud ovšem patříte k mnoha lidem, kteří vyzkoušeli celou řadu diet a nezaznamenali při tom žádný velký úspěch, je načase se dobrat jádra problému. Vodítka v této knize vám pomohou minimalizovat nutriční stres, a tím dosáhnout skvělého zdravotního stavu. Jakmile se to podaří, tuk shodíte. To znamená, že s Thrive Diet není nutné se specificky zaměřovat na tělesný tuk.

Negativní účinky stresu

Pokud se stresu, který se zpočátku projevuje jako únava a nárůst hmotnosti, nevěnuje pozornost, může vést k mnohem vážnějším nemocím. Stres se dnes obecně připouští za jednu z hlavních příčin chorob; ukázalo se, že může snadno přivodit mnoho komplikací. Například je známo, že dokáže oslabit imunitní systém; narušená funkce imunity pak způsobí náchylnost k nemocem.

Všimli jste si někdy, že když pracujete, abyste stihli termín, a stres spolu s tlakem roste, se vší pravděpodobností nechytíte žádnou infekci? Pak, jakmile je po termínu, onemocníte. Nebo to na vás padne den či dva po dlouhém, náročném závodě. Tělo je schopné se ve stresujícím prostředí vybičovat a samozřejmě platí, že čím větší stres, tím lepší výkon – krátkodobě. Ovšem když je úkol hotový a stres pomine, tělo si dovolí onemocnět. Jsme vybaveni mechanismem, který celkem účinně oddaluje infekci na dobu odpočinku.

Předpokládá totiž, že imunitní systém se dokáže lépe vypořádat s nemocí, když odpočíváme a relaxujeme, než když na nás zrovna něco tlačí, a v tom má pravdu. Z toho byste mohli dojít k závěru, že řešením je být neustále ve velkém stresu. To ale neplatí. Míra, do které je imunitní systém potlačen, přímo souvisí s trváním a intenzitou zátěže. To znamená, že čím déle je tělo stresované, tím větší je riziko závažného problému.

Organismus toleruje jen určitou hladinu stresu, víc už prostě nezvládne. Zatížení nad tuto hranici se projevuje různými způsoby. První příznaky, že je tělo stresováno nad své schopnosti, jsou relativně mírné: únava, poruchy spánku a otupělá mysl. Pokud je přetížení stresem závažnější, na vyčerpaný systém vás velmi výmluvně upozorní výrazný nárůst hmotnosti, nutkavé chutě na jídlo a deprese. Pokud se těmto symptomům nevěnuje pozornost a nechají se dojít do chronického stavu, prudce stoupá riziko nemocí, jako je cukrovka 2. typu, fibromyalgie nebo dokonce rakovina.

Pozn.red.: Ukázka z knihy Vegan v kondici. Její autor, Brendan Brazier (*1975), je profesionální triatlonista na ironmanské trati a tvůrce oceňované přírodní rostlinné řady výživových produktů VEGA, široce dostupné v prodejnách zdravé výživy. Brazier je dvojnásobným mistrem Kanady v 50km ultramaratonu a v Severní Americe patří mezi známé a vyhledávané řečníky. V roce 2006 představil Brazier Kongresu Spojených států významné sociální a ekonomické přínosy, jichž lze dosáhnout zlepšením osobního zdraví prostřednictvím rostlinné stravy. Brazier, jmenovaný časopisem VegNews jedním z 25 nejinspi­rativnějších vegetariánů, externě přednáší na eCornellu v New Yorku a vystupoval v televizi ABC, NBC a ve Fox News. Žije v kanadském Vancouveru.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

behej.com 20.10.2014 20:55:25

Stres je něco, co všichni moc dobře známe – náš moderní svět je pro něj živnou půdou. Přesto si mnozí z nás neuvědomují, jak daleký může mít dosah a jak hluboce může ovlivnit každý aspekt našeho života. Stručně řečeno, stres je cokoliv, co způsobuje zátěž. Psychický nebo fyzický stres, bez ohledu na svůj původ, každého nějak ovlivňuje. UKÁZKA Z KNIHY VEGAN V KONDICI.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.