Katko, jak jsi zjistila, že máš anémii?

„Po autonehodě. Jela jsem domů a na parkovišti mi nedal jiný řidič přednost zprava. Fyzicky jsem byla v pořádku, ale druhý den hodně jsem byla extrémně unavená a klepala jsem se. A tak mne v práci poslali domů a já šla k doktorovi s cílem zůstat den dva doma, odpočinout si. A pak budu zase fungovat jako dříve.“

A před autonehodou ses cítila jak? Vnímala si na sobě nějaké změny?

„Byla jsem hodně unavená a neběhalo mi to. Přestala jsem závodit, protože jsem tempově zhruba ze 4:20 min/km spadla na 5:45 min/km a níž. A ještě jsem se u toho strašně trápila. Což bylo pro mě nejhorší, když najednou sport, který miluješ, nejde. Zadýcháváš se, bolí celé tělo a musíš stále zastavovat. Ale spíš si všímalo mé nejbližší okolí, že nejsem ve své kůži. Já to sváděla na práci a sport. Ale zároveň jsem měla příznaky jako nechutenství, deprese, ale nedocházelo mi to.“

Co následovalo po návštěvě lékaře?

„Poslal mne ihned na krev a druhý den volali, že mám anémii, ať přijdu. Hodnoty hemoglobinu byly opravdu nizounké. Následovala řada vyšetření, další odběry, zjišťování příčiny anémie. Marodila jsem téměř dva týdny, které byly velmi náročné. Jakmile jsme si sedla, spala jsem. Chodila jsem na další a další odběry krve, na vyšetření včetně hadiček do žaludku apod. Do toho na mne doléhal stres od lékařů, kteří netušili, co mi je, a děsili mne a já tomuto „děšení“ podléhala. Takže jsem hubla, nechutenství bylo čím dál větší a já nevěděla nic.“

To nezní zrovna optimisticky!

„Nakonec se zjistilo, že železo absorbuji a předepsali mi sorbiferr, který užívám dvakrát denně. Také na gastroenterologii vyvrátili celiakii, nádory a další onemocnění. Ale to mi bylo řečeno až po šesti týdnech čekání.“

A víš tedy nějaký závěr? Co je příčinou?

"Zřejmě stres, přepracování, vysoká fyzická zátěž a především psychika, ta hrála obrovskou roli. Samozřejmě mnoho lidí vidí jako viníka maso, které nejím, jelikož jsem makrobiotik, a svádí nedostatek železa na mou stravu. I mne to napadlo. A tak jsem se lékařů ptala, ale anémie by prý nebyla tak velká. Ale bylo mi doporučeno jíst zeleninu odděleně od potravin obsahující železo.

Jak se dnes cítíš?

„Báječně! Zaběhla jsem si rychlou tréninkovou dvacítku, nejrychlejší kilometr za 4:08 a už dva týdny závodím. Každý den je lepší a hezčí než den předchozí. A to jsem si před měsícem nedovedla představit, že uběhnu v kuse dva kilometry.“

Co sis z toho všeho odnesla?

„Nechápu, že mi nedošlo, jak málo energie mám. Každý den s anémií byl ohromně náročný. Ihned po probuzení jsem byla unavená, myslela na to, co mne za celý den čeká, a nevěřila jsem, že to zvládnu. Ale zároveň jsem si nedokázala s těmito myšlenkami odpočinout. Je to absurdní, ale autonehoda mě zachránila. Donutila mě jít k lékaři a řešit únavu, která rozhodně nebyla jarního charakteru. Pokud má někdo podobné příznaky, ať se nebojí zajít k lékaři a nepřehlíží varování těla, jako jsem to dělala já.“

Pozn. red.: Tématu výživy a anémie se bude věnovat dubnové číslo časopisu Běhej.com