Velké i malé překážky na cestě životem musí překonávat každý z nás. Někdy se zdají být k nezdolání, ale nakonec je zvládneme. Ale co když před námi najednou vyroste Everest? Možná nás nejprve zastaví, ale hlavní přece je nevzdat se a pokusit se pokračovat. Můj osobní Everest mi vyrostl na cestě právě letos.
Odkaz na článek

Evo, držím ti palce, aby zůstalo jen u té jedné ataky a abys měla vždycky sílu jít dál. Mám za sebou patnáct let s RS, kdysi jsem přestala úplně vidět na jedno oko a měla problémy s obyčejnou chůzí, vzdala jsem se závodních atletických ambicí a soustředila se na zvládnutí běžného života. V nemocnicích jsem strávila dobrý půlrok čistého času, kortikoidy jsem vstřebávala v infuzích i v tabletkách po kilogramech a stejně to vždycky nějak šlo. Před třemi lety jsem ukončila dlouhodobou denní injekční léčbu copaxonem, od té doby nemám žádné nové problémy. Jasně, nevidím moc dobře, unavím se rychle a pár kil nabraných při kortikoidové terapii mi asi zůstalo napořád, ale běhám a s doprovodem zvládám i hory. Tak hlavu vzhůru a vydrž! Mimochodem, taky jsem kdysi napsala příspěvek: http://www.behej.com/…ou-sklerozou

Obdivuhodný přístup. Velmi fandím těm, kteří se jen pasivně nesmíří se svým osudem, ale bojují dál.

Evicka, mas moj obdiv a velmi ti fandim. tvoj clanok som si precitala uz 3 krat, myslim si, ze si perfektne vystihla, preco kazdy z nas beha…kazdy mame svoj Mt.Everest. S uctou bea

Taky vím, co je to RS. Naštěstí jsem to nepoznal sám na sobě, ale na tom úplně nejbližším člověku. Proto Ti moc fandím a věřím, že najdeš právě v běhání to, co Tvé tělo a hlava potřebují a vytrváš, i když to nebude vždycky snadné. Přeju Ti, aby těch skvělých, příjemných, osvobozujících, sladkých a euforických zážitků bylo milionkrát víc než těch nepříjemných. 

>> Dejzinka, 06. 01. 2011 15:29:29

Prosím Tě, proč si přestala užívat copaxone? Bylo to tvoje rozhodnutí? Myslíš, že Ti je bez toho lépe?

>> Adamas, 06. 01. 2011 18:21:41

Nevím, jestli je to téma zrovna sem na diskuzi, tak jenom stručně. Měla jsem za sebou asi šestiletou léčbu, v posledních letech už jsem byla bez potíží a bez postupujícího nálezu na MR. Dohodla jsem se s neuroložkou na ukončení léčby, nechala rozhodnutí na mě, zajímalo nás zřejmě obě dvě, co se stane. Nestalo se nic, na posledních kontrolách mám nález 0 Důležitým aspektem rozhodování byla i moje alergie, měla jsem zhruba v 30% aplikací silnou kožní reakci a asi 1× do měsíce i celkovou reakci s návaly horka, křečemi a mírnou dušností. Jestli budeš chtít detaily, ozvi se na mail…

Evo, před dvěma roky měli u mě lékaři také podezření na roztroušenou sklérozu a dodnes chodím na pravidelné kontroly,o to víc Tvým myšlenkovým pochodům rozumím a držím Ti v Tvém rozhodnutí nedat si běh vzít palce z plných sil!

Díky moc za skvělé komentáře. Právě ty jsou mi největší motivací a motorem nepřestávat.

Dejzinka: tvůj článek byl první, co jsem četla, když jsem přišla z nemocnice. Neuvěřitelně mě nakopl. Znovu mi vrátil naději a dal sílu. Díky!

Stejně jako Adamas jsem na svém nejbližším člověku poznal, co progresivní RS umí, takže všem s touhle diagnózou strašně moc držím palce…

Evo, před takovými jako jsi ty vždy obdivně smekám klobouk…nyní ho smekám i před Tebou !!! Držím palce a přeji ti tu nejsnažší cestu na tvůj osobní Mount Everest

Také já jsem bohužel poznal v okruhu svých blízkých, co je to RS, a proto Ti Evo držím moc palce a smekám před Tvým úsilím.

Já mám také s RS vlastní zkušenost,vyrůstala jsem vedle ní,bylo mi šest let a mému otci 28 let…Bohužel jeho průběh nemoci byl moc špatný a svůj život strávil jenom doma. Za hluboké totality se o nemoci moc nemluvilo a kdo přímo nepřišel do styku s někým,kdo byl takto nemocen,tak ani nevěděl co je to za nemoc.

Evo, přeji Ti hodně sil při zvládnutí Tvého výstupu na Mount Everest a zároveň Ti přeji milující a podporující rodinu,ta je hodně důležitá!

Dejzinko Tobě přeji to samé a ať Ti to běhá !

Evo, nepřestávej. Jitka

Mám kamarádku s RS. Je děsně vitální.Já osobně bych byl na dně. Obdivuju jí. Obdivuju všechny kdo s touto nemocí bojují. Držte se!!!

Každý kdo v životě překonává podobné problémy zaslouží velký obdiv a úctu. Teprve když se člověk dozví jakou nepřízeň osudu dokáží mnozí zdolat uvědomí si jak nicotná je většina jeho problémů. Tobě, Evo, a všem podobným moc fandím a držím palce.