Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: Premiéra na VK? Potoky jsem si užíval, kopce bolely

BĚŽELI JSME: Premiéra na VK? Potoky jsem si užíval, kopce bolely
foto: Michal Pavlík

Michal Pavlík | 14.11.2016 | přečteno: 1494×

Osmdesát tři let trvalo, než jsem se postavil na start Velké kunratické. Nejsem veterán, tolik let mi není, ale s nadsázkou lze říct, že až ve svých sedmadvaceti letech jsem propadl běhání natolik, že jsem kývl na účast v tomto nedělním legendárním závodu.

Ještě v týdnu před závodem jsem měl Velkou kunratickou někde v přítmí své mysli. Věděl jsem, že tento závod existuje, ale charakterizovat jsem ho neuměl. Propadl jsem totiž jiným běhům – extrémním překážkovým závodům. Nutno podotknout, že profilem a povrchem trati je Velká kunratická v mnohém podobná závodům Spartan Race.

Na nabídku startu jsem tedy kývl, i když jsem se chvíli rozmýšlel. A to jen proto, že jsem už asi čtrnáct dní v off-line módu a jen se tak lehce udržuji po sezoně v kondici, spíše odpočívám. A nebudu lhát, ve stravě si dopřávám to, co jsem tělu celý rok upíral. Ale zpět k závodu. Těsně před startem jsem dostal pár rad, jak ho nejlépe absolvovat. Věděl jsem, že mě čekají tři kopce a strašná dřina.

První kopec krátce po startu byl nejvíc v pohodě. Vybíhám ho a už to valím pod Hrádek, kde je největší stoupák závodu. S chutí na čtyři a deru se před jednoho soupeře za druhým. Nahoře jsem se snažil hned rozeběhnout, ale chvíli mi trvalo, než jsem nohy roztočil zpět do původních otáček.

Na hodinkách mi pípnul první kilometr – 5 min 55 s. „Sakra. Musím přidat,“ pomyslel jsem si ve chvíli, kdy jsem zdolával další potok po cestě. Brody mi nevadí. Jednak jsem na ně ze závodů Spartan Race více než zvyklý a zároveň mě drží skvělé boty s hřeby.

Do poloviny druhého kilometru trati přišlo poslední třetí stoupání. I tady musím na chvíli na čtyři. Překvapilo mě, že všechny kopce byly v první polovině trati. Čekal jsem je spíše co kilometr, to krpál. Nahoře vím, že musím zabrat. Druhý kilometr 5 min 23 s a já si uvědomuji, že to nejhorší mám za sebou.

Silou tedy přidávám na rychlosti a z nohou pomalu mizí těžkost nabraná v kopcích. Nicméně jak nabírají nohy na lehkosti, tak naopak dýchám jako lokomotiva, ale čas na posledním kilometru díky zpočátku mírnému a pak i strmějšímu klesání stlačuji na 3 min 55 s. Cílovou rovinku už jsem si užil ve sprintu.

Trochu jsem v cíli litoval, že jsem neznal trať a že jsem se v úzkých sebězích musel složitě vyhýbat ostatním závodníkům. Nicméně ve svém současném stavu jsem s celkovým časem 15 min 20 s spokojený a vím, že příští rok si protáhnu sezonu až do začátku listopadu. Snad svůj čas stlačím hluboko pod patnáct!

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

mpavlik muž 14.11.2016 19:27:55

Osmdesát tři let trvalo, než jsem se postavil na start Velké kunratické. Nejsem veterán, tolik let mi není, ale s nadsázkou lze říct, že až ve svých sedmadvaceti letech jsem propadl běhání natolik, že jsem kývl na účast v tomto nedělním legendárním závodu.
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.