Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

BĚŽELI JSME: Poprvé na Velké kunratické. Už se nemůžu dočkat další

BĚŽELI JSME: Poprvé na Velké kunratické. Už se nemůžu dočkat další
foto: archiv Jana Vaňkáta

Jan Vaňkát | 18.11.2017 | přečteno: 1982×

Velká kunratická. Už jsem o ní slyšel hodně věcí. Intervalový start, bahno, několikrát přes potok, výběh na Hrádek a podlamující se nohy. Loni mě na start nepustila chřipajzna, a když letos přišla nabídka volného startovného, nemohl jsem ji odmítnout. Proběhnout si trať tradičního závodu, kterou už běželo tolik známých jmen, to byla čest. Do jednoho z nejstarších běžeckých závodů v Čechách jsem vstupoval s pokorou.

Na startovní louku přibíhám od metra po desáté, startuju po půl jedenácté. Potkávám pár známých tváří a vysvětluju, jak jsem se dostal k tam dobrému času. „Víš, občas píšu pro časák a nabídli mi místo. Jo, ty seš protekční…“

Na startu je rušno jak na tržišti, pořadatelé nás vyvolávají megafonem, každých 10 sekund startuje jedna dvojice. Nejstarší veteráni s největším počtem startů vybíhají v deset, já s číslem 399 v 10:31:10. To ještě trať nebude tolik rozbitá, hned se dostávám pod tlak běžet rychleji než kamarád, který startuje až někdy po jedné.

Vybíhám svižně, první ostrá doleva a brod přes potok už vypadá jak rochniště divočáků. Do prvního kopce pomalu, hlavně to na začátku nepřepálit. V prvním technickém seběhu na úzkém single trailu opatrně předbíhám pomalejší borce a v dálce už vidím davy lidí. Nejvíce diváku, fotografů a dokonce kameraman ČT je na brodu před pověstným kopcem na Hrádek.

Přebíhám potok a přecházím do chůze, nechci se vyšťavit. To musí být pohled… Funící běžci se škrábou do kopce a chytají se rukama nohama všech kořenů a větví. Příště to bude chtít lepší boty, několikrát podkluzuju. Nahoře se cítím dobře, až při seběhu z Hrádku mám pocit, jakoby se mi trochu podlamovaly nohy, stehna dostala zabrat. Z kopce zas předbíhám, místy spíš kloužu dolů.

Naposledy přes potok a za povzbuzování maminek a tatínků s dětmi to rozbíhám na rovince. Počasí vyšlo, prosluněná neděle přitáhla do Kunraťáku rodiny s kočárky.

Poslední kopec radši vycházím a šetřím síly na druhou polovinu trati. Už jen kilometr a půl do cíle. Obrátka na mezičase a táhlá rovinka zpátky k Hrádku. Udrž tempo, říkám si. Ostrá levotočivá zatáčka a závěrečný seběh do cíle. Pouštím to, ale ne naplno, na úzkém single trailu je předbíhání o hubu. Pár běžců střihnu, cesta se rozšiřuje a za mohutného povzbuzování sprintuju do cíle.

První Kunratickou jsem zaběhl pod šestnáct minut, což není špatné. Hned po doběhu mi v hlavě naskakuje, kde by se dalo zrychlit, letošní 84. ročník prostě pro mě určitě nebyl posledním. Rychle se převléknout do teplého, hlavně suché boty. Při běhu bylo příjemně, po doběhu je mi zima i na sluníčku.

Dávám si teplé pití a potkávám další známé tváře. Kunratická je klasika a přitahuje celé rodiny. Je úžasné sledovat, jak v cíli děti fandí rodičům a prarodičům a naopak veteráni juniorům. Jdu se jako divák podívat na výběh na Hrádek a pak na pěšky metro. Tím pro mě mrazivá slunečná neděle v Kunraťáku končí, ale už se nemůžu dočkat příštího startu.

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední

Keoni muž 18.11.2017 15:45:04

Velká kunratická. Už jsem o ní slyšel hodně věcí. Intervalový start, bahno, několikrát přes potok, výběh na Hrádek a podlamující se nohy. Loni mě na start nepustila chřipajzna, a když letos přišla nabídka volného startovného, nemohl jsem ji odmítnout. Proběhnout si trať tradičního závodu, kterou už běželo tolik známých jmen, to byla čest. Do jednoho z nejstarších běžeckých závodů v Čechách jsem vstupoval s pokorou.
Odkaz na článek

avatar

Praha

Celkem 2755 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:53:45 (1987)
půlmaraton: 2:16:09 (2008)
maraton: 4:48:45 (2004)

anajpo žena 12.12.2017 23:27:13

Bohužel stále jsou omezení, trať je vyprodaná do hodiny po spuštění registrace, pomalejší počítače vůbec nemají šanci.Čtyřkolky v terénu nikomu nevadí, o tom, kudy se běželo není za týden ani potuchy, přesto jsou „kvóty“, které se nesmí překročit. Já osobně si myslím, že i díky výši startovného by se počet účastníků nijak závratně nezvýšil…

Motto: Proti narození a ani smrti není léku, v mezidobí užívej radost :)
Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.