Málokterý jiný závod se může pochlubit vyprodáním hlavního závodu během několika desítek minut od spuštění registrací. A to neposkytne žádná trička zdarma, ani jiné benefity, které vidíte jinde. Závod nabízí jen pot, dřinu a… neskutečnou tradici. Pokud si odmyslíte elektronickou časomíru a ozvučení, můžete si myslet, že jste se propadli do třicátých let minulého století. A nejlepší je, že za dvacet let uvidíte zcela to samé, protože tradice je tradice. Prostě se převléknete na zmrzlé louce, batoh položíte ke stromu a běžíte.

Velká kunratická vznikla v roce 1934 jako závod klubu Vysokoškolského sportu Praha. Od samého počátku se jednalo o setkání všech sportovců na závěr sezony, které končilo za bujarého veselí v nedaleké hospodě U Mlýna. Přírodní trať s řadou překážek, prudkých stoupání a brodů byla vybrána tak, aby stírala rozdíly mezi atlety různých disciplín. První část je technicky a silově náročná a teprve ve druhé to mohou běžci náležitě rozpálit. Tedy pokud jim na to zbude dostatek sil. V běžeckých kuloárech se od vzniku závodu vedou nekonečné spory, jestli je těžší první část s třemi kopci včetně Hrádku, nebo druhá, rovinatá, vyžadující vymáčknutí posledních zbytků sil a rychlosti ze zničených nohou.

Pro veřejnost se závod otevřel až v padesátých letech, kdy začaly vznikat další kategorie. Byl také zaveden start po dvojicích, který vydržel až na pár ročníků odstartovaných po trojicích do dnešní doby. V šedesátých letech se počet běžících začal blížit tisíci. Největší počet účastníků (9 128, téměř trojnásobek dnešní kapacity) zaznamenal 48. ročník, který se konal za účasti předsedy Mezinárodního olympijského výboru J. A. Samaranche.

Stále se zvyšující počty běžců přes Hrádek, neznámější vrchol závodu, však začínaly přinášet problémy jak pořadatelům, tak ochráncům přírody. To mělo za následek krom zákazu treter i omezování počtu závodníků. Limity běžců přes Hrádek se měnily, v současné době může oblíbený i proklínaný kopec zdolat 1 750 borců.

Nejrychlejší čas na klasické trati přes Hrádek zaběhl Vlastimil Zwiefelhofer v roce 1979, a to 10:58,9. Rok předtím měl čas o pouhých šest sekund horší. Ze současných běžců je nejrychlejší orientační běžec Jan Procházka. K času Vlasty Zwiefelhofera mu chybělo v roce 2012 pouhých 19 sekund. „Je to těžký, i když pro trénovaného běžce krátký kros. Závodník neví nic o ostatních soupeřích, vlastně ani neví, kdo bude na startu, a zápolí tak sám se sebou. Záleží hodně na morálu, protože nohy ani plíce to bez hlavy nezmůžou,“ říká rekordman tratě.

Samostatnou kategorií v historii Velké kunratické jsou veteráni. Zde se nestanete veteránem z důvodu svého věku, ale pouze pokud máte 20 a více účastí. Ten s největším počtem účastí má startovní číslo 1 a závod zahajuje. Momentálně má nejvíce startů (61) již, bohužel, zesnulý Karel Šerpán. Naposled zde závodil roku 2012 ve svých 81 letech a doběhl v čase 27:30.6. Více než 50 účastí má před letošním ročníkem 24 mužů. Letos by mohl s jedničkou na hrudi odstartovat 85letý Bohuslav Klimánek. Z veteránů loni startujících má na svém kontě již 59 účastí.

A jak v neděli běžet? Radí Lukáš Kozlík, AC Sparta Praha, loni v cíli za 13:02,1.

(1) Intervalový start dvojic vyzývá k ostrému začátku. Dobrá výchozí pozice na startu vzhledem k zatáčce doleva je být vpravo. Má smysl bojovat o pozici a pak určovat tempo v prvním kopci. Soupeř může mít více sil, ale předbíháním do kopce jimi plýtvat nebude.

(2) Přeskakujeme poprvé vodu. Ještě plní sil vybíháme kopec s taktikou, že jsme dost v klidu, abychom to rozbalili, hned jak se to narovná. Můžeme plynule zrychlovat až na horizont a setrvačností se dostat ke stromku, který jako zázrakem za ty roky není vyvrácený. Všichni se ho chytají a točí se kolem něj na druhou část seběhu.

(3) Technická pasáž, nad kterou snad nelze vyzrát. Můžeme si říkat, že přiběhneme zleva a nebudeme před příkopem brzdit. Realitou je ufuněné plácání se v módu přežití. Druhý brod je lahůdkou pro fotografy a diváky. Každý je v této pasáži plně v přítomném okamžiku a s pohledem přímo pod nohy.

(4) Výběh na Hrádek? Kdyby aspoň z poloviny… Spíše je to dobývání Hrádku. Zde začíná Kunratická válka. Úkolem je v rámci překážejících pozadí všech barev zvolit co nejpřímočařejší cestu k vrcholu a za pomoci hrubé síly rukou, nohou a vlastně celého těla dosáhnout vrcholu. Vzpamatovávat se nemáme kdy. Blíží se volný pád.

(5) Pokud to jde, zkusme se dostat před co nejvíce lidí ještě před podbíháním mostku. Stále jsme se ještě nedostali z kyslíkového dluhu a jsme ve fázi, kdy je lepší mozek odpojit úplně. Seběh je velmi prudký a člověk je jak hadrová panenka. O každém dalším kroku se rozhodujeme dle chaotického pohybu osob před námi.

(6) Poslední osvěžení kotníků v potůčku a nastává bod zlomu. Rovinka, které odděluje připravené a bláhové. Každý by si přál být v tomto místě čerstvý a utíkat ten kousek mezi dvěma kopci naplno. Bohužel častější variantou je celá cesta lapání po dechu a snaha se alespoň částečně uklidnit, abychom vůbec vylezli nahoru. Dobíháme pod třetí kopec.

(7) Nechceme nahoru. Chceme běžet, nejde to. Pomáháme si rukama o kmeny. Pomáháme si rukama do kolen. Nasupeně vyhlížíme ten pařez, o kterém kolují fámy, že od něj už se dá rozběhnout. Pokud bolest trvá dostatečně dlouho, stává se snesitelnou?! Nějak se zmátoříme, čeká nás běžecká část Velké kunratické.

(8) Všechny kopce, všechny vodní příkopy, všechny nástrahy této válečné zóny jsme překonali. Jsme v polovině trasy. Chystáme se uběhnout pouhých 1 500 m, navíc z kopce. Přesto se úsměv na tváři nějak neutváří. Nejprve kilometr lesní pěšiny. Tyhle rovné pasáže jsou nekonečné. Je těžké nepolevit.

(9) Přiběhli jsme k Hrádku zprava. Nastává čas na hrdinství. Traverzový seběh dává možnost unaveným nohám vyvinout nadmaximální rychlost. Nebo alespoň unavený mozek může mít ten pocit. Místy je nebezpečné předbíhání a často jen náhodou nedojde k pádům a srážkám. Dejme do toho všechno, do cílové rovinky se dokutálíme tak jako tak.

(10) Zvuková kulisa sílí. Cesta se narovnává. Reklamní bannery jsou častější a dopředu nás žene touha mít to za sebou. Při troše štěstí získáme pár dalších skalpů. Sprintujme, prchejme před hrůzami Krčského lesa. V cíli je lavička a kdo se nevydýchal, sedí na ní dodnes.

O ZÁVODU

DATUM: neděle 12. listopadu 2017 (start intervalový od 8:30)

DÉLKA (HL. ZÁVOD): 3 100 metrů, 63 nastoupaných metrů

TRASA: prudká stoupání a těžký terén zvláště v první polovině závodu

ROČNÍK: 84

POŘÁDÁ: Spartak Praha 4

ŘEDITEL ZÁVODU: Miroslav Koubek

ÚČAST 2016: 1 987 (hlavní trasa)

KAPACITA 2016: 3 400 (přes Hrádek 2300)

VÍTĚZ 2016: Jan Janů (11:35.2)

VÍTĚZKA 2016 (ženská trať): Kamila Gregorová (7:22.6)

KOMERČNÍ PREZENTACE: