Za poslední dobu jsem toho zase tolik nenaběhala. Snažila jsem se držet tréninkového plánu, co to šlo, ale v květnu se všechno zlomilo. Sešlo se mi pracovně dost projektů, které prostě nešlo nikam odsunout. A tak začal boj. Boj s časem, který jsem samozřejmě prohrála a teď i boj s tím, co se zítra uděje.

Určitě jsem ale svůj (s)nový osobní rekord při půlmaratonu nevzdala, ale už teď tuším, že dát si metu k 1:34 po dvou měsících od pražského maratonu bylo velkým soustem. Ale k tomu, jak to tedy v sobotu ve Varech reálně vidím, se dostanu později, stejně jako k ukázce týdenního tréninkového plánu. Abych se přiznala, nechce se mi jej zveřejňovat celý, když už za něj platím těmi eury. 

S mým běžeckým sparingem jsme se rozhodli, že předepsané víkendové dlouhé tratě ještě trošku natáhneme a dodáme jim šťávu nějakým pěkným převýšením. Jeden takový 20km běh jsem dokonce málem nedoběhla. Stalo se mi to poprvé v životě, ale já tvrdím, že jednou to přijít muselo, a jsem ráda, že se to stalo při tréninku než při závodě. Byla to taková shoda náhod – večer předtím víc než sklenka vína (a jak od té doby s oblibou říkám, alkohol do tréninku nepatří), po dlouhé době docela teplé počasí a já byla líná si vzít camelbag.

Jak se později ukázalo, byla to zásadní chyba. Zároveň hned úvodní kopec (asi z dvaceti dalších) mi ukázal, že by to chtělo máknout i na posilnění stehen. A jak jsme si tak pobíhali kolem Karlštejna a sv. Jána nahoru a dolů, došla mi časem šťáva. Od 15 km jsem jakékoliv i drobné převýšení přecházela do chůze a sbírala morální síly, abych se alespoň indiánem doplazila k autu. Zde poprvé jsem začala přemýšlet, že ono to v těch Varech nemusí vyjít. Ale trénovalo se dál. Fartleky a intervaly, u kterých jsme si zkracovali odpočinkové jednotky.

Když jsem na konci dubna dostala do rukou plán na květen, hleděla jsem, že není až tak intenzivní. A ono to je logické – Vltava Run, 1/2Maraton v Karlových Varech a týden na to hned RunTour v Brně. Takže to chtělo i trochu té superkompenzace mezi závody. Ale květen se mi stal pracovně velmi nepříjemným a já byla ráda, že jsem zaběhala své tréninky s Mattoni FreeRun.

Do sobotního půlmaratonu nastoupím s pokorou, ale zároveň s odhodláním. Minulý víkend jsem totiž se svou partou běžela Vltava Run a ač se to může zdát divné, když jsme jej běželi před dvěma lety v šesti, stálo mě to subjektivně méně sil, než letos ve 12 závodnících. Mám pocit, že nohy při delších pauzách, které samozřejmě v tomto případě nastávají, mnohem víc tuhnou, než když jim naložím každých pět hodin. A tak je otázkou, jak moc stihly za ten týden zregenerovat. Každopádně i tento závod mi potvrdil, že s tím posilováním nohou nemá cenu otálet.

Zítra jsem tedy připravená stoupnout si na start v Karlových Varech a rozběhnout závod, jak nejlíp to půjde. Tak nějak tuším, že 1:34 nepadne. Ale věřím, že na osobáček by to mohlo být. Pokud se tedy nic nestane, chtěla bych se aspoň silou vůle dostat pod původní vytýčenou hranici 1:40.

Ukázka týdenního plánu z dubna:

PONDĚLÍ 10.4.

volno

ÚTERÝ 11.4.

Mattoni trénink 5–7 km – začátečníci – regenerační běh

STŘEDA 12.4.

Intervalový trénink R: 2 km R: 10’ ABC:30 m + 3× 50–60 m rovinka 6×800 m čas: 3:28, Tempo 4:20/km
IO: 2–2,5’ (min.) V: 2 km Objem: 8,8 km

ČTVRTEK 13.4.

Mattoni trénink 8–10 km – pokročilí

PÁTEK 14.4.

Fartlek 8 km PPV – 6× 30 “ sek. zrychlení 70% z max. (SF max 175/min.)

SOBOTA 15.4.

Dlouhý běh v lese 15 km PP, užívej si, bez špatných pocitů

NEDĚLE 16.4.

volno

VYSVĚTLIVKY:

R – ROZKLUS

R – ROZCVIČKA

R – ROVINKY (rychle, ale ne sprint, na takových 70–80%, musíš se cítit dobře, jdeš pěkně technicky a účelem je nabudit rychle svalová vlákna)

V – VÝKLUS

IO – INTERVAL ODPOČINKU

IOSERIE – INTERVAL ODPOČINKU MEZI SÉRIEMI (většinou bývají delší, protože je to tzv. rozdělení tréninku).

PP – podle pocitů (běžíš na dobrý pocit)