Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

PIM 2006 z pohledu fanouška

Radek Narovec | 17.05.2006 | přečteno: 8674×

Máte v sobě kousek exhibicionismu a nevadí vám divné pohledy kolemjdoucích? Zkuste si maratón prožít v roli nadšeného fanouška. Zatímco v maratónských mekkách neřešíte, jestli na vás někdo bude divně koukat, že kreslíte slogany po zemi, řinčíte kravským zvoncem nebo točíte naplno řehtačkou, u nás se musíte připravit na to, že budete za exota.

Na ned?li 14. kv?tna jsem se moc t?šil. Slíbil jsem kamarád?m, že je p?ijdeme se ženou povzbudit oplátkou za jejich h?ejivá slova po mém osobá?ku ve Vídni, týden p?edtím. Tak moc jsem se chystal, v?etn? plánovaného p?ekvapení, že jsem ulehl noc p?edtím hodn? hodn? pozd? a výsledek se dostavil. Zaspali jsme.

Vyrazil jsem proto ráno bez snídan? a jakéhokoliv jídla a pití k Prašné brán? ve snaze zachytit p?edstartovní stres a k?e?ovité grimasy na video. To se nakonec povedlo, dostal jsem se skoro až na startovní ?áru, udiven neexistencí po?adatel?. Do startu již ale chyb?lo jen pár minut, tak jsem upaloval na druhý kilometr ke Karlovu mostu. Cestou p?es Staromák jsem zaznamenal tradi?ní scénu: hudební hv?zda, skv?lá b?žkyn? a nemén? dobrá noviná?ka Vanda  B?ezinová – Kade?ábková upaluje do p?ilehlé restaurace. Pro? asi… Napadlo mne po?kat si na ní a vychutnat si jí s kamerou p?i výb?hu, ale zželelo se mi jí a taky mne hodn? tla?il ?as.

Dobíhám k mostu a chvatn? vybaluji transparentík a pouštím kameru. Dav b?žc? je nekone?ný a mne dochází, že na známé musím k?i?et, abych je dostal z transu. Radostn? reagují na pocit, že je n?kdo z davu oslovil (vzpomínám si na zkušenost z NY, kde na mne hulákali mým jménem nalepeným na tri?ku). Nic naplat, maratón je setsakramentsky individuální sport, by? Vás b?ží tisíce.

To?ím chvíli nekone?ný dav, po?kám si i na šášulu, kterého jsem zachytil p?i rozcvi?ování. Kv?li t?mto p?evlek?m se vyplatí maratóny b?hat, ten duch legrace a nevážnosti jinak heroických výkon? je ni?ím nevyvážitelný.

Velmi dobré místo. Kapela burcuje b?žce, kte?í cítí, že jsou za polovinou a jsou ve zrádné euforii. Do zatá?ky na most vbíhají p?emotivováni ne moc ?astým špalírem divák?. Skv?lé záb?ry. Posunem se po most? na druhou stranu a zabíráme ?elo závodu, kterak podbíhá most na 39.km. Zírám, kde všude Jitka ?ádila s k?ídou, ta zase zá?í pýchou nad svým dílem. Pozd?jší televizní záb?ry z kamery umíst?né ve vrtulníku podtrhávají netušenou genialitu k?ídového nápadu. O to v?tší úkol na p?íšt? vymyslet n?co nového, p?ekvapivého.

Jdeme na most Legií, na poh?ební 40.km. Bohužel mi tam i umírá už druhá baterie v kame?e, což mne moc a moc mrzí, protože jsem si cht?l nechat n?co na cílové, š?astn? zni?ené obli?eje. No nic, co se dá d?lat, zahazuji kameru do batohu a aspo? nabízím ruku k plácnutí kolemb?žícím. Wow, mnozí doslova la?ní po kontaktu, pozd?ji se dozvídám, že letošní PIM m?l ješt? slabší diváckou podporu než v minulým letech. Organizátor?m se zjevn? nepovedla sázka na rozd?lení víkendové akce na dva dny, v?tšina lidí dorazila jen v sobotu.

Snad dvacet „chodc?“ jsem dokázal vzty?eným palcem a multijazy?ným povzbuzováním uvést zp?t do b?hu. I pro mne bylo odm?nou, když se hlou?ky b?žc? „zombík?“ se?adily poslušn? do kolony a každý si poslušn? p?išel pro povzbuzující plácnutí, aby sebral poslední zbytky sil na finiš. Nau?ení cizinci jsou výrazn? disciplinovan?jší, ale slova dík? od našince zase h?ejí mne. Vám všem bych p?ál prožít ony špalíry z NY…

Spolehliv? oslovuji ?esky cizince a cizojazy?n? ?echy, ale nikomu to zdá se nevadí. Udivují mne ale ob?asná drtivá plácnutí, sakra, nenechali jste si t?ch sil na finiš n?jak moc? Vidím asi p?t chudák?, kte?í si zapomn?li p?elepit nebo aspo? namazat prsní bradavky…

Strávil jsem tam za mohutné asistence ženy asi 45 minut a odcházel do cíle unaven, ale s pocitem dobrého skutku. Taky trochu se zlostí na po?adatele, kte?í nechali projížd?t tramvaje skrz hlou?ky na smrt unavených borc? a nutili je kli?kovat v momentech, kdy toho obvykle míváme plná bagan?ata.

Pocity den poté? Bude to znít legra?n?, ale cítil jsem fyzickou únavu. Sice ne srovnatelnou se samotným b?hem, ale i tak byla znát otup?lost v nohou. Moc to nechápu, nachodili jsme jen pár kilometr?, spíše to bylo o rychlých p?esunech a snaze nikoho ze známých nezmeškat s kamerou.

Zvláštní bylo, že jsem ani nem?l ten den nutkání b?žet s vámi. P?eci jen dva maratony v jednom týdnu nechám odvážn?jším a state?n?jším (bravo Miloši, bravo Ros?o!).

P.S.: Necht?l byste n?kdo zkusit k?ídový trik na podzim v Berlín?? Byl bych Vám za to velmi vd??ný J

P.S.2: Jestli jsem psal po Stromovce, že jste mi tempem p?ipadali jak na školním výlet?, taky te? již ten pocit nemám. Stíhat vás všechny bylo nemožné!