A tak je to i p?i b?hání. Když jsem za?ínala p?ed ¾ rokem b?hat, bylo pro m? n?co neuv??itelného ub?hnout bez zastavení 2 km. A p?edstava, že je n?kdo schopný ub?hnout vzdálenost 42 km, pro m? byla naprosto neskute?ná. Vždy? p?eci nem?že ?lov?k v kuse b?žet takovou šílenou vzdálenost!

Postupem ?asu, co jsem pravideln? vybíhala na své „b?žecké dýchánky“, jsem zjiš?ovala, že za?ínám zastavovat po stále delším úseku. Dva kilometry pro m? p?estaly být vzdáleností, kterou bych musela p?ekonávat silou v?le. Za?alo se mi m?nit vnímání toho samého úseku. Po n?jaké dob? trasa 10 km za?ala být vzdáleností, kterou dokážu relativn? v pohod? ub?hnout. Jednou se mi poda?ilo trénink natáhnout na 13 km. To jsem si pak p?ipadala už jako b?žecký hrdina.

V moment?, kdy jsem si dovolila ve své mysli spojit svojí osobu s ub?hnutím ½maratonu, se posunulo moje vnímání vzdálenosti o veliký kus dál. A tak tu te? stojím (resp. b?žím) a mám 21kilometrovou metu p?ed sebou už za 14 dní. O?ekávání, trošinku nap?tí a vzrušení. Jak se mi pob?ží? Zvládnu to? Co když m? p?ekvapí n?co, na co nejsem p?ipravená?

Nevím. Vždycky se mohou vyskytnout nep?edvídatelné skute?nosti. Ovšem po sobotním tréninku si dovolím s trochou sebev?domí ?íct, že to zvládnu. Všichni, kdo p?ijeli do Chytrova na Vyso?inu, aby si spole?n? zab?hali, zvládli 20km trasu (trénovan?jší jedinci i více). To si myslím, že je úžasný výkon pro nás všechny. Pod vedením místního pardála Franty Holého a ultraMiloše jsme zdolali místní kopce, doliny, úžiny i bažiny. Pravda, cestou jsme se trochu poztráceli, na Buldoka bylo dokonce vyhlášeno „mobilní“ pátrání – o tom vám ale možná napíše více ve svém seriálu ve ?tvrtek.

Každopádn? chci ?íci, že tréninkem ?lov?k získává ur?itou jistotu a sebev?domí k dalšímu výkonu. Ví, co jeho t?lo zvládne, jak reaguje, co mohou „vzájemn? od sebe ?ekat“.

Na záv?r jen malou poznámku o jídle p?i závod?, kterou jsem ?ešila minulý týden. Zdá se, že jsem odpov?? našla práv? p?i sobotním tréninku (samoz?ejm? s Milošovou pomocí). Jde o to, že si p?ed výb?hem nedám velkou snídani, abych se „najedla do zásoby“, ale najím se jen tak, abych byla p?íjemn? najedená a nem?la v ten moment hlad. Pak už jen vodu a cereální ty?inku s sebou. Po 10 km chutnala skv?le.

A po?ádné jídlo? To až za odm?nu po celkovém výkonu.
Lenka Balíková

Budu pokra?ovat v Len?in? duchu, tedy v tom, že vše je relativní a ješt? v tom, co se snažil Franta Holý p?i našem ve?erním programu také mimo jiná moudra sd?lit a co trošku zapadlo. Franta mluvil o tom, že když ?lov?k nem?že, ve skute?nosti mu zbývá ješt? jedna t?etina fyzických sil, jež m?l na po?átku.

Ur?it? všichni znáte r?ení: „Pokud ?lov?k nem?že, ješt? desetkrát m?že!" Je zcela jedno zda platí to, co ?íkal Franta nebo staré r?ení, d?ležité je spíše to, že máme tendence se podce?ovat, pokud jde o to, ?eho jsme schopni. Jsme-li však najednou postaveni p?ed n?jaký úkol, nad nímž nemáme moc ?asu uvažovat: „zvládnu to – nezvládnu to“, ve v?tšin? p?ípad? se s ním zdárn? popasujeme.

Lenka m?la v sobotu naplánován trénink, který celkem m??il patnáct kilometr?. Bylo krásn?, bylo se na co koukat a tak jí v?bec nep?išlo, že patnáct kilometr? už má dávno v nohách. Pak trošku zakufrovali a nezbývalo než se dostat po svých ke kýženému ob?du a nocležišti.

Tím, že v tu chvíli bylo d?ležité jít dál, ne?ešila únavu, a tak už dneska ví, že t?ch 21 km a kousek bez problém? zvládne.

Prost? zase se potvrdilo, že: „Vše zlé je k n??emu dobré." Stejné je to i s tím jídlem, kdyby se d?íve p?ed tréninkem nefutrovala do foroty, aby nem?la náhodou p?i b?hu hlad, nebylo by jí špatn?, nezeptala by se, co má d?lat a tak by si neuv?domila, jak je d?ležité, když se ?íká: „Jez do polosyta a pij do polopita.

Miloš Škorpil

MILOŠ ŠKORPIL JE JEDNÍM Z TRENÉR? BEHEJ.COM NABÍZEJÍCÍCH OSOBNÍ TRÉNINK