Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Běžecká setkání trochu jinak

Běžecká setkání trochu jinak

Sváťa Sedláček | 06.04.2008 | přečteno: 8233×

Od té doby, co běhám, jsem začal nahodilá setkání s běžci vnímat úplně jinak. Stává se mi to nejčastěji tehdy, když sám také běžím nebo když jedu autem. Každé takové setkání je zdrojem nečekaných postřehů a pocitů.

Pokud je to p?i jízd? autem, hned poznamenávám: „Jé, b?žec!“ s v?domím, že b?žci jsou mezi populací pom?rn? vzácní. Obvykle také zkoumám, jestli ho náhodou neznám. Pokud se mi ho poda?í identifikovat, ?eknu: „To je La?a (lze dosadit jiná jména)!“ Jindy p?ibrzdím a zkoumám b?žecký styl: „B?ží docela lehce, jen ta práce rukou je trochu slabá,“ nebo: „Chlapec je p?kn? udýchaný, asi už toho má dost.“

Zajímavá jsou setkání s b?žci, když také b?žím. Obvykle se ve mn? probudí n?co jako lovec. P?idám do kroku a za?nu ho pomalu dohán?t (pokud teda není o dost rychlejší). P?i jedné takové p?íležitosti neznámý b?žec zaregistroval, že se k n?mu p?ibližuji a také zrychlil. Já také. On také. A já také. Nakonec ho dotahuji. Pozdravíme se, já poznamenám, že bychom mohli zvolnit, on souhlasí, p?edstavíme se, zjistíme, že bychom se vlastn? m?li znát a za p?íjemné konverzace chvíli spolu b?žíme, dokud se naše cesty nerozd?lí.

N?kte?í b?žci jsou však docela zvláštní. Zejména ti z ?íše zví?at. Na ty jsem nedávno narazil p?i cest? autem po rychlostní silnici z Brna na Znojmo poblíž Brat?ic. To, co jsem vid?l z okénka auta, m? p?im?lo dupnout na brzdu, p?ejet do odstavného pruhu, zastavit a fotit. Škoda jen, že to bylo tak daleko a ani optický zoom to nebral dost detailn? (aspo? že se mi net?ásly ruce). Tak vznikl snímek úvodního obrázku. Ano, stal jsem se sv?dkem setkání b?žc? prvé t?ídy. Nevím, jestli to byly srny nebo da?ci. Ale vím, že kdykoli v p?írod?, když jsem je potkal, s lehkostí odcupitali (nebo odcupitaly, pokud to byly srnky) a bylo zcela jedno, jestli to bylo z kopce nebo do kopce.

To je docela jiné než potkat zajíce. Ten se dá do b?hu, zmizí za první terénní vlnku a tam se t?žce vydýchává, když jeho srdce tepe v trojnásobku mojí TF Max. Nebo chvíli b?ží p?ede mnou, zmizí za první plot, tam vycení své hlodáky, zasm?je se a volá: „Že m? nedoženeš!“ Jak bych mohl, když se za ten plot nedostanu, odpovídám a b?žím si svou cestou. Ti zajíci totiž v?bec nemají potuchy o tom, co je to férový závod. Za to srnky ano, ale na n? fakt nemám.

No jasn?, když uvážíte, jak ty srnky v?nují dostatek ?asu uvoln?ní, pasení se, stre?inku, b?žecké instruktáži, jak je možno vid?t na obrázku, jak by nem?ly dobré výsledky.

Celý náš život je provázen neustálým potkáváním a setkáváním se. A záleží na nás, ?ím se pro nás tyto události stanou.