Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Co vám ten pes udělal?

Co vám ten pes udělal?
foto: archiv Zdeňka Smutného

Zdeněk Smutný | 03.11.2011 | přečteno: 5765×

Těžký závod v Grymově mi dokonale zrušil nohy. Tak zmasakrované jsem je měl naposledy po mistrovství světa veteránů do vrchu v italské Paluzze. Byl jsem vlastně ráno, když jsem se zvedl z postele, dost překvapený, že se ještě normálně rozejdu, což u mě nebývá po takové zátěži až tak obvyklé. Docela dobře mě to navnadilo a naplánoval jsem si tedy výklus.

„Ale pomalu,“ nařídil jsem si hned při oblékání. „A vezmeš si sebou psa, ten tě pohlídá, kdyby hlava nezvládla dodržet plánované tempo.“

V neděli sebou Messiho obvykle neberu, protože běhám sice v lese, ale po silnicích a to on moc nemá rád. Pořád se snaží asfaltu vyhnout a raději se brodí kanálem, než aby běžel pěkně vedle mě. Já ale po závodech už musím mít v poslední době rovný podklad, protože moje nohy by s terénem měly dost velké potíže. Stárnutí je hrozná věc.

Inverze vyvolaná vysokou oblačností dávala tušit, že z dnešního běhu nebude asi moc hezký zážitek, neboť tento charakter počasí jen umocňuje smutnou náladu. Takříkajíc dušičkovou. Nezachránily to ani nádherně do žluta zbarvené listy buků, mezi nimiž se čím dál víc objevují v lesích i jasně zářící listy v korunách červených buků.

Také ostatní listnáče hrály všemi barvami a v té tak trochu posmutnělé nedělní náladě přece jen jakž takž rozjasňovaly mé černé myšlenky, protože jak jsem předpokládal, o běhu to fakt moc nebylo. Sotva jsem se vlekl. Nohy neposlouchaly. Málem jsem zakopával i o listí na zemi a plíce mě fackovaly z obou stran, přestože jsem se snažil nefunět jako kovářské měchy. Co k tomu dodat? Nic. Prostě moje současné už tradiční pozávodní trápení.

Do toho ten můj labrador pořád kličkoval od příkopu k příkopu a svým neskutečným čichem lovil stopy. Sem tam mě skoro zastavil, jak musel označkovat území a protože ho už z vodítka nepouštím, tak to opravdu nebyla žádná slast.

Plížil jsem se dál do kopce ke Třem javorům, kde jsem měl v plánu se otočit a vrátit se stejnou cestou zpět, protože přes Olšany se mi se psem moc běžet nechtělo. Na každém dvorku tam mají nějakého hafana a jak pro mého zvířecího průvodce, tak pro mě by to bylo utrpení. On by se chtěl s každým kamarádit, což ovšem vesničtí hlídači nechápou, a my bychom potom pořád prchali přískoky od domu k domu.

Ve druhé půlce stoupání pes najednou zpozorněl a začal jezdit čenichem po zemi. Potom přede mnou zastavil a chvíli naslouchal, než jsem doběhl k němu a dorovnal délku jeho vodítka. Pak zakňučel a začal mě táhnout kamsi do lesa. Netrpělivě jsem škubl šňůrou a vydal povel: „Vpřed.“ Nereagoval a vlekl mě pořád dál po lesní cestě úplně jinam, než jsme měli běžet. Má neuvěřitelnou sílu, kolikrát ho nejsem schopen ani udržet a dnes to zase předváděl.

„Co to děláš,“ zařval jsem už zuřivě a otočil konec vodítka kolem nejbližšího stromku. Je to dobrá brzda, občas to musím použít. Zarazilo ho to. Ale hned otočil hlavu ke mně a zhluboka štěkl. Zpozorněl jsem. To už něco muselo znamenat. On totiž vůbec neštěká, původně jsem si myslel, že to snad ani neumí. Až když nás jednou při našem společném klusu napadla obrovská doga, tak jsem teprve poznal, jak hluboký a dunivý má hlas. Ale když ho použije, to už se opravdu něco děje. „Co je Messi,“ zavolal jsem na něho a popustil vodítko. Táhl mě dál mezi stromy do lesa. Málem jsem nestačil uhýbat před větvemi v mladém smrkovém porostu.

Najednou se zastavil před hustým smrčkem a začal vrtět ocasem na všechny strany. To byl už jasný signál, že tam něco je. A bylo. Ležel tam pes. Taky labrador, ale černý. Nakrátko uvázaný u stromu, kolem kterého si vodítko ještě obtočil, jak se chtěl dostat pryč, takže měl tak akorát kousek prostoru aby se mohl schoulit ke kmeni a neuškrtit se na hnusném řetízkovém obojku, samozřejmě bez známky, co měl kolem krku. „Co tu děláš chudáku?“ Sehnul jsem se k němu a pohladil ho po hlavě. Žádná reakce.

„Který mamlas tě tu nechal?“ Až po další větě ke mně zvedl strašně smutné oči a ve mně by se krve nedořezal, když jsem ten pohled viděl. Mesík už ho začal olizovat a tak se konečně trochu pohnul.

Sahám okamžitě do kapsy. Nosím tam sebou v sáčku, aby se mi nerozmočily, když se pořádně zpotím při tréninku, piškoty pro toho mého hladovce. Už jen můj pohyb ruky Messiho upozornil, že se bude něco rozdávat a okamžitě si sedá. Jenže tentokrát nic nedostává. Krmím toho nebožáka u stromu a mému psovi tečou proudem sliny z tlamy. „Tu máš taky,“ hodím mu jeden, když vidím, jak chudák trpí.

Nalezenec konečně pomalu vstává a čeká na další pochoutku. Jenže už mi nic v šusťákové bundě nezbylo. „Tak pojď,“ říkám mu a odvazuji ho od stromu: „Tady tě přece nenechám, nejsem takové hovado, jak tvůj bývalý pán.“ Až teď vidím, jak je hubený.

Pomalu se přiblížil ke mně, očichal mi nohy a otřel se o ně. Poplácal jsem ho po hrudi a pobídl ho: „Pojď, pomalu dojdeme ke mně domů. Tam dostaneš najíst a už cestou se napiješ aspoň z potoka. Kdoví jak jsi tu dlouho.“

Podíval se na mě a pak na Mesíka, který byl celý bez sebe, že má konečně kamaráda, kterého vlastně zachránil. A potom pomalu, těsně u mé nohy, ne jako ten šílený Messi, se vydal se mnou na svou novou cestu životem.

Tak mám zatím teď dva psy. Jeden se zotavuje a je úžasně vděčný a druhý kolem něho lítá a poskakuje a je strašně šťastný.

Nikdy nedokážu pochopit, co je to za lidi, kteří dokážou psovi provést tak hroznou věc. Ale co s tím budu tedy dělat já, to fakt nevím. Mám už doma celý zvěřinec.

Tak uvidím, co bude dál.

Komentáře (Celkem 14)

Nalezené položky: 15 První Předchozí | 1 | Další Poslední

zsmutny 06.11.2011 00:01:54

Těžký závod v Grymově mi dokonale zrušil nohy. Tak zmasakrované jsem je měl naposledy po mistrovství světa veteránů do vrchu v italské Paluzze. Byl jsem vlastně ráno, když jsem se zvedl z postele, dost překvapený, že se ještě normálně rozejdu, což u mě nebývá po takové zátěži až tak obvyklé. Docela dobře mě to navnadilo a naplánoval jsem si tedy výklus.
Odkaz na článek

avatar

Brno

Celkem 19689 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:34:24 (2014)
půlmaraton: 1:17:52 (2016)

mulisak muž 06.11.2011 02:40:29

Takový lidi nikdy nepochopím, zasloužili by si stejný osud, když ani nemají dost soucitu nechtěný zvíře bezbolestně zabít.

Motto: KISS (Keep it simple, stupid) in both running and programming
avatar

Olomouc

Celkem 10048 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:44:10 (2013)
půlmaraton: 1:40:40 (2012)
maraton: 3:58:26 (2009)

tomaz muž 06.11.2011 08:35:08

>> mulisak, 06. 11. 2011 02:40:29

taky máme útulky, nemusí se hned zabíjet…

Motto: Only those who risk going too far, can possibly find out how far they can go...
avatar

Celkem 624 km
Minulý měsíc 0 km

blondatejsvet.cz žena 06.11.2011 10:10:56

souhlas s mulisakem! Udelat mu to samy…

Blondyna

avatar

Chrudim

kámen úrazu žena 06.11.2011 10:43:53

Když si představím, jak nezištně miloval, jak nechápal, proč ho v lese uvazují, jak trpělivě čekal, kdy se jeho lidský „kamarád“ vrátí, jak se cítil, když pochopil, že už nepřijde… Narozdíl od mnoha dalších má tenhle příběh šťastný konec. Ptáš se, co s tím. Vždyť už dávno víš. Nemáš srdce poslat ty věrné oči dál, snad jen někomu, o kom víš, že jim bude dobrým parťákem. Ale přece jen jednu radu mám – Zdeňku, doporučuju pořídit bederní pás, až potáhnou dva psi, budeš mít aspoň šanci udržet se na nohou. :-)

A díky. Díky všem, kteří nejsou lhostejní a neřeknou si: „Vždyť jde jen o zvíře…“

Motto: Když šlapu, tak žiju! :-)
avatar

Žďár nad Sázavou

půlmaraton: 1:42:51 (2011)

pam65 muž 06.11.2011 16:01:44

Existují jistí pejskaři, kteří:

  • nechají psa bez vodítka a náhubku, aby skákal po běžcích a dětech a vůbec
  • nechají ho tentovat do dětského hřiště
  • v paneláku nechají psa štěkat a dupat po večerech

… ono to není až tak zarážející, že se ta bezohlednost nakonec obrátí i proti psovi samotnému.

Motto: No toto!
avatar

Praha 4

Celkem 28230,23 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:46:14 (2013)
půlmaraton: 1:49:29 (2009)
maraton: 3:57:28 (2014)

Dav muž 06.11.2011 20:50:34

Zdeňku, díky, že ses toho psa ujal!

Jo a jestli budeš zkoušet psy zapřahat, tak bacha na achilky, tuším, měl jsi úraz a caniscross je na nohy celkem zátěž.

A ať ti soužití s novým přítelem přinese hodně radosti:-)

Motto: ...kam až?
avatar

Celkem 0 km
Minulý měsíc 0 km

LuckaB žena 06.11.2011 21:38:44

Messi je šikula, ještě že šel běhat v neděli a dobře to dopadlo. Zasloužil by si velikou odměnu, za záchranu psího života, ale on si ji asi vlastně sám našel :-) Díky, že jste mu pomohli

avatar

Kolín

Celkem 354,3 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:15 (2012)

Vojtěch muž 06.11.2011 23:47:38

Zdendo jsi charakter. Ten pesan si nazasloužil takhle chcípnout. Snad se ti odvděčí, když jsi mu vlastně zachránil život. Doufám, že většina z nás by se zachovala jako ty a těch debilů, kteří takhle ubližují je co nejméně.

Motto: 1500m 4:12 3000m 9:14 na delší tratě se chystám ;)
avatar

Bratislava

Celkem 142498 km
Minulý měsíc 0 km

Mato muž 07.11.2011 16:06:56

Uzasne a dojimave. Ten popis hafanov, akoby som videl svojho Emila (tiez labrador, len desne nebezecky). Dufam, ze budete mat dvoch super kamaratov. Za toho druheho Vam, tiez, dakujem. Nech sa dari.

avatar

Praha-Kunratice

Celkem 11110,35 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:48:07 (2012)
půlmaraton: 1:48:22 (2012)
maraton: 3:53:36 (2012)

HaGa žena 07.11.2011 16:09:20

Zdeňku díky! Ze všech psů, co jsme kdy měli, byl nejposlušnější a nejvděčnější nalezenec kříženec Ben. Kdo ví, co tihle psi museli prožít… ani snad nedomýšlet…

Motto: ...let the river flow...
avatar

Praha

Celkem 219 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:42 (2004)
půlmaraton: 1:28:52 (2005)
maraton: 3:35:30 (2010)

Kikin muž 07.11.2011 22:57:24

supr článek a udělals správnou věc. Jedna věc je psa nechat uspat, ale nechat ho přivázanýho u stromu? To je svinstvo. Taky mam psa, asi bych ho vzal taky na pár dní dom aspon.

avatar

Celkem 1052 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 1:21:24 (2012)
půlmaraton: 3:00:34 (2013)

Roxane žena 08.11.2011 14:01:07

Máte úžasného psa a udělali jste moc dobrou věc… Děkuji, že jste se ho ujal.=)

avatar

Celkem 29032 km
Minulý měsíc 0 km

Sandhall muž 08.11.2011 15:40:27

Jak se říká, průměrný pes je lepší osobnost než průměrný člověk. Díky!

avatar

Celkem 4339 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 2:05:18 (2011)

Nina H. žena 08.11.2011 20:57:28

Uf, neviem si predstaviť, čo to muselo byť za bezcitnú obludu, čo takto priviazala psa, aby pomaly o hlade a smäde umrel. Sama mám doma teríera- westíka a preto nedokážem pochopiť ľudí, ktorí toto urobia bezbrannému stvoreniu, ktoré ich miluje, aj keď sú k nemu zlí..Spravili ste krásny skutok, dúfam, že havkovia budú robiť len a len radosť.

Nalezené položky: 15 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.