Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Slušnost se dnes už nenosí?

Slušnost se dnes už nenosí?
foto: archív behej.com

Zdeněk Smutný | 23.10.2011 | přečteno: 5041×

Ranní námraza na loukách kolem mého domu při letmém pohledu z okna mi na náladě moc nepřidala. Zima už dává jasně najevo, že pomalu začne přebírat vládu nad světem.

Jenže ten se zatím nechce dát. Vyslal do boje svůj největší trumf. Slunce. To si klidně pluje již od rána po modré obloze, na níž není široko daleko vidět ani mráčku a rozehřívá moji chuť do života stejně rychle, jako smetlo jinovatku z trávy.

Po sobotních závodech jsem si konečně zase trošku spravil náladu. Byť jen v mých současných možnostech a mezích, ale přesto jsem podle sebe podal přece již výkon, který by se dal označit s trochu nadsázky i za běh. A dnes mě čekal nedělní pohodový výklus.

Sluníčko hřálo čím dál víc, ale mrazivý vzduch z rána se už dal postupem času trochu lépe vdechovat, a tak jsem vyrazil směrem k lesům na úpatí Drahanské vrchoviny. Přivítaly mě nádherně zbarvené listy stromů, které ještě pořád drží na větvích a zatím nepadají dolů. Díky tomu příroda, sice již pomalu v trochu nostalgické náladě, přesto zatím ještě nepůsobí tak smutně a depresivně, jako když při mém běžeckém putování po lesích na mě shlížejí a sem tam i mávnou v náporu severního větru holé větve listnáčů v hodně pozdním listopadovém čase.

Říjen je v lesích krásný. Co krásný, přímo nádherný. Mám ho ze všech měsíců v roce nejraději a nemůžu se nikdy dostatečně nabažit té krásy kolem mě, kdy se už pomalu příroda chystá ukládat k zimnímu spánku, ale ještě dokáže všem nám pořád rozdávat radost ze života. Cítím se v tomto období jako tichý a naslouchající běžec být nejvíc její součástí.

To vše mi letělo hlavou pod lesními velikány, když jsem náhle slyšel na kopci od Pístovic rachot túrovaného motoru auta. Za pár okamžiků jsem ho také spatřil. Řítilo se dolů naprosto nesmyslnou rychlostí na ten podklad, co mělo pod sebou. Vedla tudy totiž několik měsíců objížďka hlavní trasy na Blansko a cesta dostala pořádně zabrat. Vozidlo poskakovalo po celé šířce silnice ze strany na stranu a řidič měl viditelně plné ruce práce udržet ho vůbec na vozovce.

„To nedopadne dobře,“ blesklo mi hlavou, když jsem viděl, jak se blíží k zatáčce směrem ke mně. Je tam vyjetá kolej a asfalt vyhrnutý tak, že vytvořil velkou muldu. To tam zbylo po dopravě nákladů těžkými auty, které tudy převážely v létě kámen z lulečského lomu. Bylo mi jasné, že toho šílence vyhodí při rychlosti, kterou do točky vjede, ta nerovnost ven ze silnice na druhou stranu. Skřípot brzd a hvízdot pneumatik mi to potvrdil.

Naštěstí stačil řidič v poslední chvíli rychlost dost zpomalit, ale přesto se přesunul smykem na druhou stranu do kanálu a s tupým žuchnutím tam zapadl. Hned na to motor zmlkl. Okamžitě jsem se rozběhl k nehodě. Stříbrná oktávka se opřela předním nárazníkem do hlíny a pak sjela na bok, kde se zastavila o val kanálu. Nebyl to už žádný prudký náraz, jen setrvačná reakce těžkého vozu. Naštěstí se nepřevrátili a zůstali stát na kolech. Než jsem k tomu místu doběhl, stáli dva mladí kluci, co ve voze cestovali, venku u něho a nevěřícně zírali na havarované auto.

„Stalo se vám někomu něco? Potřebujete pomoc nebo zavolat záchranku?“ Křičím na ně už zdálky. Podívali se na mě nepřítomným pohledem a jeden z nich pak zamumlal: „Ne.“ A víc nic. Na to, jak ten bourák ze spodu kopce, odkud jsem běžel, vypadal hrozně, to nakonec nabylo tak strašné. Obešel jsem auto dokola a viděl hned, že ho sami na silnici nedostaneme. „Tatínkovo auto, co?“ Rýpl jsem si, aby řeč nestála a kluci se probrali ze šoku. „Co je vám po tom,“ zněla odpověď toho staršího. To mě tedy dostal. Na chvilku jsem zaváhal, jestli se nemám sbalit a pokračovat dál ve svém tréninku. Když oni tak ke mně, co mi je nakonec po nich. Proč bych jim měl pomáhat. Ale když jsem viděl, jak tam bezradně stojí, nedalo mi to.

„Máte v kufru lano?“ Zeptal jsem se už trochu ostřejším tónem v hlase. „Nevím,“ procedil někdo z nich mezi zuby. „ Tak se snad podívejte!“ Nevydržel jsem to a houkl na ně. Nějak se k tomu moc nehrnuli.

Právě projíždělo kolem auto. Mávl jsem na ně. Řidič ani nezpomalil, a když nás objel, ještě raději přidal plyn, aby nemusel náhodou nějak pomáhat. Tak to dopadlo i s asi dalšími pěti vozy. Nikdo se neměl k tomu, aby zastavil a alespoň se zeptal, zda něco nepotřebujeme. „To jsou gauneři,“ soptil jsem si pro sebe a přemýšlel co dál. Najednou jsem zaslechl známý zvuk motoru. Rozjasnila se mi tvář. Ten nám pomůže určitě.

Už z dálky, jak nás uviděl, zpomaloval, a u nabouraného auta zastavil úplně. Kamarád z mé rodné vsi. Dobrý chlap. Taky závodí. Jen poněkud v odlišné disciplíně než já. V pití piva na čas. A je v tom moc dobrý. Jeden z nejlepších u nás. To jsem nikdy nepochopil, jak může někdo tak rychle hrdlem prolít tolik piva. Za pár sekund. On zase na oplátku nikdy nepochopil, když mě potkal se svým pohotovostním terénním autem někde hluboko v lesích, jak je možné tak daleko doběhnout po svých a neumřít při tom. V tom jsme si tedy byli kvit. Ale spoleh na něj byl vždy a v jakémkoliv případě.

Vyskočil z auta. Obešel mlčky havarované vozidlo, bez dalšího přemýšlení vytáhl své lano a přivázal ho vzadu pod kufr za rám vozu. Pak se otočil na kluky: „Dokážete mi pomoct?“ Jen hloupě civěli.

„Vlez tam,“ kývl na mě hlavou. „Zkus to nastartovat, a jestli to půjde, hodíš tam zpátečku a pomalu to vytáhneme.“

Klíče byly v autě. Z místa spolujezdce jsem se nasoukal za volant a zkusil otočit klíčkem. Motor naskočil okamžitě. „To bude dobré,“ zakřičel jsem z okna a ukázal kamarádovi, ať táhne. Jak se lano napnulo, přidal jsem plyn a pomohl mu zpětným chodem. Za pár okamžiků jsem už stál i s autem na silnici. Trochu jsem ho srovnal na okraj vozovky a vylezl ven.

„No, kluci, trochu jste tomu dali, ale není to tak strašné. Dokonce ani neteče olej a voda, takže domů dojedete po svých. Jen vás asi otec moc nepochválí,“ poznamenal jsem, když jsem obhlédl škody napáchané nárazem do hliněného kanálu a odvázal lano.

Naráz ožili. Jeden z nich mě odstrčil od dveří, skočili do auta a s nárazem zavíraných dveří do rámu auta ihned vystartovali pryč. Beze slova poděkování. A vlastně vůbec bez žádného slova. Teď jsme zase zkoprněle civěli my. A oba dva.

„Ještě, že jsi odvázal to lano. Jinak by mi snad odtáhli i moje auto,“ protrhl s úsměvem naše užaslé mlčení můj letitý přítel. „To jsou dnes lidi, co? Ani bych se nedivil, kdyby nám za tu pomoc dali pár facek. Kam razíš. Zase někam na Olšany?“ Změnil rychle téma, když nasedal do vozu. „Jo. Musím si zaběhnout spravit náladu. A někam hodně hluboko do lesů, než mě ten vztek přejde. Ahoj a aspoň já za ně děkuji. Nakonec jsem tě vlastně zastavil já.“

„Na to nehleď,“ bodře se zasmál. „A neuštvi se tam někde. Kdo by tě tam hledal. Stejně tě tam v životě nikdo nikdy nemůže najít, když se ti něco stane. Já ti to tvrdím pořád. Ale to ne, ty si meleš tu svou. Tak zdar.“ Přišlápl plyn a rozvážně se rozjel po cestě za svým cílem.

„Honem někam do lesa,“ blesklo mi hlavou. „Ten tě nikdy nepodrazí. Jak se k němu chováš, tak ti to vrací. Ne jako ta současná lidská společnost. Co z takových kluků může proboha vyrůst?“ Pak mi to naráz došlo. Co když to auto bylo kradené? Jenže tuhle variantu zase klíček v zapalování a nepoškozené zámky u dveří skoro vylučovaly.

Pak jsem nad tím mávl rukou a rozběhl se pryč od lidí. Do lesů. Do jejich nebeského klidu, nadhledu a nebetyčné krásy. V přírodě, tam je životní moudrost a myslím, že bychom je měli čerpat všichni. Celá společnost a pít hodně velkými doušky. Nejen já. Možná by to přineslo něco dobrého. Ale to jsem zřejmě hodně naivní.

Tady u nás už asi náprava není možná.


Stalo se vám naopak někdy, že jste se dostali do nouzové situace při výběhu a pomohli vám neběžci? Napište o tom do komentářů pod článkem.

Anketa

Jaké si myslíte, že je procento slušných lidí mezi běžci?

 
3 hl.
Celkem hlasovalo 210 uživatelů.

Komentáře (Celkem 22)

Nalezené položky: 23 První Předchozí | 1 | Další Poslední

zsmutny 23.10.2011 00:01:51

Ranní námraza na loukách kolem mého domu při letmém pohledu z okna mi na náladě moc nepřidala. Zima už dává jasně najevo, že pomalu začne přebírat vládu nad světem.
Odkaz na článek

avatar

Kolín/Praha

Celkem 8245 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:31:26 (2014)
půlmaraton: 1:09:53 (2013)

Mejla muž 23.10.2011 08:19:43

Velmi zarážející, ale pěkně napsaná zkušenost. K anketní otázce: myslím, že by bylo dosti domýšlivé vyzdvihávat (nás) běžce nad většinovou společnost. Každá „profese“ má své voly.

Motto: It's not about how fast you can run but how long you can run fast :-)
avatar

Žďár nad Sázavou

půlmaraton: 1:42:51 (2011)

pam65 muž 23.10.2011 08:50:19

Mám z toho problém. Protože taky narážím na aroganci a nevděk (čí spíše záporný vděk), říkám si, jak na mě takový článek působí?

  1. Jinde se to také děje, proto se netrap, je to normální?
  2. Všude je to hrozné, život je samý nevděk, je to hrozné, …!

První přístup přináší krátkodobou úlevu, ale opakovaně to může přejít do pesimismu přístupu dvě.

Pokud se někdo jako já snaží mimojiné vyběhat i z depky, vřele doporučuji knihu Seligman: Opravdové štěstí (seriózní kniha předsedy americká asociace psychologů, žádný motivační blábol). Když ji čtu, začíná mi docházet i spousta věcí „jak běhání funguje“, které nejdou vysvětlit jen endorinama.

Motto: No toto!
avatar

Praha - New York

10 km: 0:36:30
půlmaraton: 1:28:55

Komsomolec muž 23.10.2011 09:52:04

Tak si říkám, jestli autor investoval svoji energii správným směrem? Chlapci vyvázli nezranění a v aroganci sobě vlastní o pomoc ani nejevili zájem. Odtáhnutí auta by zvládla jakákoliv odtahová služba v rámci placené služby, nebo sám majitel auta. Chápu, jde o pozitivní energii rozdávanou do společnosti, ale nebylo by ji i v tomto případě lepší investovat jinam?

Je to už 12 let: běžel jsem (v Čechách), zima byla velmi ledová a krutá, kolem poledne po silnici, pokorně v levém okraji na bílé čáře. V jednu chvíli se ke mně v protisměru přiblížilo auto plné právě takových mladíků a napadlo je, že budou simulovat, že mě nabourají a srazí. Namířili si to na mě a v poslední chvíli řidič cukl volantem. Viděl jsem úsměv jeho rtů a povyk jeho kamarádů, kteří smíchem div neplakali. V další vteřině dostali smyk a zastavili se o protilehlou silnou břízu. Jeden mrtvý, dva těžce zranění, zbylí 3 středně těžce. Před chvílí vrazi – najednou žadonili o pomoc jako ustrašené děti. Loučím se se ženou pokaždé, když jdu běhat nebo trénovat na kole, a při návratu se srdečně vítáme právě tak jako nově narození. Svět je nebezpečným místem pro život. Neznáte jiné?

Motto: "Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte." Skutečnosti, které máme rádi a milujeme, se nedají měřit časem, natož stopkami.
avatar

Celkem 6856 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:47:59 (2007)
půlmaraton: 1:46:39 (2010)
maraton: 3:53:44 (2012)

ipeterka muž 23.10.2011 10:19:55

Copak slušnost, ale úcta k životu těch druhých dostává na frak. Před týdnem jsme si s kamarády vyrazili na Karlštejnsko na kolech. Když jsme potřebovali přejet mezi dvěma terénními úseky po asfaltu, tak se kolem nás prohnali ve vysoké rychlosti pětkové BMW v závěsu s Porsche 911. Bez ohledu na to, jestli uměli nebo neuměli takto silná auta řídit, riskovali životy všech kolem sebe, protože při takových rychlostech má každá malá chyba o to větší důsledky. Kdyby měli k lidskému životu úctu, tak takto jezdí buďto jen na uzavřených okruzích, nebo na rally závodech, které se jezdí na uzavřených úsecích silnic. Nicméně tam by asi záhy zjistili, že moc dobrými řidiči nejsou. Ostatně pamatuji si i na jednu havárii, kdy do auta jednoho z českých mladých rally talentů, který byl zrovna na přejezdu mezi rychlostními zkouškami, narazil čelně bezohledně jedoucí řidič. Ti kluci tenkrát měli štěstí, že jeli v rally autě s vnitřním ochranným rámem. Být to v běžném autě, skončilo by to patrně podstatně hůře.

avatar

Praha

Celkem 52110 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:47:15 (2010)
půlmaraton: 1:46:26 (2010)
maraton: 3:46:35 (2012)

mapo žena 23.10.2011 11:09:05

Mně už pomohla v životě spousta lidí, dokonce takoví, od nichž by to člověk třeba nečekal. Nad lidmi obecně hůl nelámu, v každém je něco dobrého, pozitivního, někdy stačí se jen usmát a slušně požádat. Ale jelikož jsem těžký individualista, tak se nejraději spoléhám sama na sebe, jen když není opravdu zbytí, tak požádám někoho jiného. Třeba zrovna letos jsem se vracela z Valdeka do Vansdorfu, bylo to začátkem února, brzo ráno, zima, sníh, led, tma. Byla jsem po celkem těžký akci 100 km pochodu Brtnické ledopády a chtěla jsem stihnout autobus do Prahy, čekalo mně asi 5 km po silnici. Čelovka už mně moc nesvítila a já místo na silnici, koukala na hvězdičky, neviděla jsem díru a šláp do ní a zvrkla se mně noha. Prostě jsem se v okamžiku válela na kraji silnice, moc to bolelo, ale hlavně jsem se bála, že když ležím, aby mně nesrazilo nějaké auto. Najednou zaskřípěly brzdy, a z auta v protisměru vyskočil nějaký kluk (mladý muž), bál se, co se mně stalo, myslel, že mně srazilo nějaké auto. Zjistil, co a jak, a já ho duchapřítomně poprosila, jestli by mne mohl hodit do Vansdorfu na nádraží (pro ně to znamenalo vrátit se kousek zpátky). Namáčkla jsem se dozadu mezi 2 co už tam seděli. Vraceli se nad ránem z nějaké diskotéky nebo pařby, alkohol, marihuana…Tak jsem si říkala, jestli jsem radši neměla na to nádraží dopajdat po svých, jestli vůbec dojedeme. Ale byli fajn, pokecali jsme, že prý dělám, děsně nebezpečný věci, to mně pobavilo :-D Vysadili mně, já poděkovala, odpajdala jsem na nádraží, sama bych tam asi pajdala hodně dlouho a autobus by mně určitě ujel.

Motto: ------------------ vytrvale jako smrt
avatar

Vyškov

10 km: 0:39:21 (2009)
půlmaraton: 1:29:47 (2007)
maraton: 3:24:33 (2012)

Moulin1 muž 23.10.2011 12:08:20

Já jsem jednou píchnul kolo při maratonu na horských kolech. Měl jsem náhradní duši i pumpu, ale byl jsem už dost unavený a neměl sílu to sám opravit. Naštěstí pro mě se objevili ochotní diváci tohoto závodu a během několika minut jsem mohl jet dál a dokončit závod. Jindy jsem zase zapadl autem ve sněhu a samotnému mi nešlo vytáhnout ze závěje, i když jsem zkoušel všechno možné. Šel jsem teda do blízké hospody odkud jsem nalákal chlapi slibem, že jim pak něco objednám a tak mi ochotně pomohli auto zapadlé ve sněhu vytáhnout.

avatar

Praha

Celkem 21393 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:36:06 (2015)
půlmaraton: 1:18:50 (2016)
maraton: 2:50:47 (2013)

jsyrovat muž 23.10.2011 17:14:01

>> Komsomolec, 23. 10. 2011 09:52:04

Ono to odráží stav společnosti – obecně. Třeba teď mám možnost (spíš nutnost, kvůli práci) pobíhat po jednom americkém městě na jihu Alabamy, terén tedy nic moc, ale: téměř bez výjimky jsou všichni absolutně opatrní a ohleduplní (až bych řekl s prominutím posr… strachy, že by je třeba můj právník strhal ze všeho, kdyby mě jen nedejbože vylekali), když vidí běžce, radši před světly (pozor mají zelenou) zastaví a teprve po ujištění, že se onen běžec za křižovatkou nerozmyslí a neotočí to zpět, se zase rozjedou – a úplně v klidu s úsměvem, a někteří i něco zahulákají na povzbuzení. Policajt v autě, když mě viděl, jak přibíhám ke křižovatce, zastavil automaticky ostatní auta a také s úsměvem mě nechal na červenou přeběhnout. Každý ví, jak by reagoval průměr těch českých řidičů, že… – taky zahulákají na povzbuzení, leč něco jiného, že to člověku ihned zvýší motivaci k rychlejšímu tempu :-)

Jo, holt jsme, co se týče úcty a respektu k ostaním a k životu vůbec takový „daleký východ“, a řekl bych, že čím dál na východ a jih, tím je to horší a opačným směrem zase lepší.

avatar

Celkem 815 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:40:50 (2016)
půlmaraton: 1:31:55 (2015)
maraton: 3:27:19 (2017)

michal.c muž 23.10.2011 21:36:08

>> jsyrovat, 23. 10. 2011 17:14:01 Momentálně pobíhám po severu Michiganu a zkušenosti jsou úpln stejné. Řidiči jsou mnohem ohleduplnější, ještě mávnou s úsměvem na pozdrav, žádné protivné obličeje že jim překážím v dráze jízdy. V čechách mi na pozdrav kolikrát neodpoví ani bežci…

avatar

Praha 4

Celkem 904 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:55:35 (2012)
půlmaraton: 2:08:32 (2012)
maraton: 5:04:13 (2012)

DavidHo muž 24.10.2011 09:08:21

Nenamlouvejme si, že běžci jsou jiný výběr z celkové populace než třeba návštěvníci divadel, levicoví extrémisti (dosaďte si dle své vůle). Není k tomu jediný rozumný důvod.

Rád jezdím na kole, teď jsem se dal na běhání, jezdím denně autem. Při každé z těchto činností narážím na jedince z ostatních skupin, jejichž chování je v danou chvíli naprosto absurdní.

PS: V Německu je to stejné jako u nás. Záleží na velikosti místa, kde se právě pohybujete a na smeknutosti místní komunity.

Motto: Běžet a nezastavovat
avatar

Praha, Nové Město pod Smrkem

Celkem 1716,54 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 1:02:43 (2013)

Dešťovka žena 24.10.2011 09:26:28

V dnešní době mě nepřekvapí už vůbec nic, mé známé se nedávno na jedné běžecké akci mimo Prahu „povedlo“ najít peněženku se vším, co správná peněženka obsahuje :): doklady, kreditky, peníze. Chvíli jsme dedukovaly čí by to mohlo být a když se nám konečně díky náhodě podařilo zjistit, že je to manželky člověka, kterého „známe“, s radostí jsme jej kontaktovaly, protože nám bylo jasné, že úleva bude obrovská, na místo úlevy se slečně dostalo, formou sms pouhé „Díky, nechte to na recepci hotelu“… Pan nejspíš razil heslo, že je snad slušností to vrátit a není nutné člověku, který s tím má vcelku dost práce poděkovat, alespoň telefonicky. Takže at jsme nebo nejsme mezi běžci, slušnost se skutečně vytrácí a přitom by stačilo tak málo…

Motto: "Vše se děje pro něco, tak proč to chtít měnit"
avatar

Praha 4

Celkem 28230,23 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:46:14 (2013)
půlmaraton: 1:49:29 (2009)
maraton: 3:57:28 (2014)

Dav muž 24.10.2011 10:30:16

>> DavidHo, 24. 10. 2011 09:08:21

Sakra, neber mi iluze, mám z běžecký komunity docela pozitivní pocit, říkám si, že ten běh nějak lidi vyselektuje…, podobné téma už bylo v rubrice o zdravení, čím vzdálenější a obtížněji dostupná končina, čím horší počasí, tím větší šance na pozdrav.

Totéž bych řekl, že platí i u běhání. Mezi těmi „skalními“ lze velmi snadno najít zpřízněné duše:-).

Motto: ...kam až?
avatar

Praha 4

Celkem 904 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:55:35 (2012)
půlmaraton: 2:08:32 (2012)
maraton: 5:04:13 (2012)

DavidHo muž 24.10.2011 13:28:47

>> Dav, 24. 10. 2011 10:30:16

:) Nechci Ti je brát, dívej se na mne spíše jako na skeptika. Mám povolání, které by mne prostě coby optimistu diskvalifikovalo, každodenní zkušenost mne pak utvrzuje v mém názoru. Hm, asi bych měl dělat něco jiného.

Jinak souhlas. Většina jader podobných společenství si stojí lépe než slupka. Je to dáno větším zaujetím a o to větším pocitem sounáležitosti, řekl bych.

Motto: Běžet a nezastavovat
avatar

Bratislava

Celkem 142498 km
Minulý měsíc 0 km

Mato muž 24.10.2011 15:54:06

>> michal.c, 23. 10. 2011 21:36:08

Po pol dekade prezitej za mlakou mozem povedat, ze som zazil z kazdeho spektra aj extremy. To najhorsie v Texase a juzanskych statoch USA, to najlepsie na zapade v CA, WA, OR…

Vsade na svete sa najdu dobri, aj od korenov zkazeni ludia, co by Ta nevahali sejmout z cesty a zabit Ta. Mam s tym mnoho skusenosti. O zivot sa mi vsak cielene pokusali iba v Texase, na druhu stranu, na tom istom mieste ma nevahali zdvihnut a ulozit do auta s luxusnou kozou, spoteneho a spinaveho a odviest ma domov (po tepelnom soku a silne dehydrovaneho). V tom pozitivnom pripade asi pomohlo aj to, ze ma vsetci v okruhu 50km poznali ako „toho behajuceho blazna z Europy“.

avatar

maraton: 3:07:35 (2008)

Jarda_x muž 24.10.2011 16:12:33

>> Dešťovka, 24. 10. 2011 09:26:28

Buď ráda, že to takhle dopadlo. Slyšel jsem o případu, kdy byl poctivý nálezce obviněn z toho, že část obsahu peněženky sebral.

avatar

Postrizin

Celkem 41 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:34:30 (2011)
půlmaraton: 1:13:56 (2011)
maraton: 2:39:32 (2011)

SlavoK muž 24.10.2011 16:25:30

>> Dešťovka, 24. 10. 2011 09:26:28

Chapu tvoje zklamani a rozhorceni nad nedostatkem projevene vdecnosti.

Ale ten clovek mohl mit uplne jine duvody proc se takto zachoval. Treba se stydel a zaroven nechtel obtezovat. Pokusil se teda Vase „obtezovani se“ omezit na minimum a tak podekoval jednoduchou SMS a zaroven se pokusil vymyslet co nejjednoduchsi zpusob, ktery vas snad nezatizi – nechat penezenku na recepci.

Je zavadejici konani a duvody jineho cloveka posudzovat podle vlastnich zvyklosti a kriterii.

avatar

Barborka žena 25.10.2011 13:09:59

No já to dělám tak, že se nejřív zeptám, jestli člověk o mojí pomoc vůbec stojí. Když ne, tak nepomáhám. Když ano, tak pomáhám. A všichni jsou spokojeni.

Motto: O zítřku předem nikdo nic neví.
avatar

Barborka žena 25.10.2011 13:12:29

>> Komsomolec, 23. 10. 2011 09:52:04

Boží mlýny, naštěstí, někdy melou.

Motto: O zítřku předem nikdo nic neví.
avatar

Celkem 3392 km
Minulý měsíc 0 km

jmaselnik muž 11.11.2011 09:50:04

myslím, že největší peklo dnešní doby je řešení pořád „těch druhých“. Ten jel rychle, ten nepozdravil, ten byl nevděčný, ani nezavolal..... Snažím se chovat tak, abych sám před sebou měl čisté svědomí, ale nepřipadal si jako blbec. Každého pozdravit je základ, když mi ale 3× neodpoví, přestanu. Poděkovat je základ, když mi ale 3× ani nepoděkuje, prostě už mu příště nenabídnu. Důvody, proč se jiní lidé chovají „nějak“, nám často zůstanou skryté a nemusí za tím nutně být vždycky nějaká špatnost. Nemyslím, že by zrovna dnešní doba byla nějak zásadně horší než jakákoli jiná. Střední a starší generace má pocit zhoršování, co svět světem stojí :-)

avatar

Celkem 630 km
Minulý měsíc 0 km
půlmaraton: 1:28:04 (2013)
maraton: 3:14:22 (2012)

tatakona muž 11.11.2011 09:59:13

>> jmaselnik, 11. 11. 2011 09:50:04

amen

Motto: I just felt like runnin'
avatar

Praha-Jižák / Dašice / Kunvald

Celkem 1674 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:39:41 (2011)
půlmaraton: 1:37:22 (2011)
maraton: 3:35:10 (2011)

kaši muž 11.11.2011 14:12:10

přesně tak, nikoli „ta dnešní mládež“, podle mě je vše o výchově a o tom, co máme v sobě.

Na jaře jsem běhal na okruhu u jedné ZŠ v Praze na JM a našel tam na lavičce pěkný dotykový mobil. Dle designu bylo zřejmé, že patří nějaký mladý holkce, hned jsem si představil, jak bych já na jejím místě dostal doma naloženo a přemýšlel, jak ho vrátit. Byl bez kreditu takže z vlastního mobilu jsem volal rodině kde si ho mají vyzvednout. Přišla paní, sebrala ho, otočila se a když mizela, utrousila děkuji. No, čekal jsem vřelejší dík, ale co, já se zachoval správně a paní mi může políbit.

Nebo toto úterý, byl jsem svědkem skoronehody bus linky 177 (řidič to ubrzdil) ale lidé uvnitř se pomlátili a musela se volat záchranka a policie. Přišlo mi úplně přirozené nabídnout řidiči svědectví, že mu BMW vjelo do cesty, aby ještě neměl nějaký problém. Řidiči svítili oči a nevěřícně mi děkoval, stejně pak policisté. Říkal jsem si, není to přece normální? Sice jsem tam vymrznul 1,5 hodiny, zmeškal školení ale vždycky doufám, že když se já budu chovat k lidem slušně, budou pak oni ke mě taky =)

Motto: Nepřišel jsem na tento svět pro porážku a v mých žilách nekoluje neúspěch. Nejsem ovce, která čeká, až ji pastýř pobídne. Jsem lev a s ovcemi odmítám mluvit, kráčet i spát. Mým osudem nejsou jatka nezdaru. Vytrvám, dokud neuspěji.
avatar

Praha 9 - Prosek

Celkem 57571,77 km
Minulý měsíc 131,62 km
10 km: 0:35:57 (2001)
půlmaraton: 1:24:16 (2011)
maraton: 3:13:59 (2013)

hf muž 11.11.2011 15:09:33

>> kaši, 11. 11. 2011 14:12:10

Ondro, moc hezky jsi to napsal a těší mě, jak ses zachoval. Je to fajn vědět, že je mezi námi ještě spousta slušných a poctivých lidí, mezi které patříš i ty. Každý se chová tak, jak byl vychován a v jakém žije prostředí. Bohužel nesmíš očekávat a doufat, jak píšeš v poslední větě svého příspěvku, že když se budeš chovat k lidem slušně, budou pak oni k tobě taky. Tak to bohužel nefunguje. A touhle svojí myšlenkou v hlavě, můžeš být pak často zklamán. Chovej se vždy tak, jak myslíš, že by se slušný člověk měl zachovat a nečekej, že se tak bude druhý chovat. Tím si ušetříš zbytečné zklamání. Jsem rád, že mezi běžci je těch slušnějších víc než těch druhých.

Motto: KEEP SMILING
avatar

Banská Bystrica

Celkem 983 km
Minulý měsíc 0 km

PeterFabok muž 11.11.2011 15:48:42

arogantna mladez, divoka doba atd… … co zasiali rodicia, to vyrastlo a vladne svetu. malo by to byt tak, ze dalsia generacia vzdy vezme to dobre a vylepsi to a zle sa snazi eliminovat. tuto logiku zdokonalovania vsak system, v ktorom zijeme a ktory vyznavame, zrejme v sebe nema…

… je to na nas a treba na tom robit

Motto: the best runner leaves no trace
Nalezené položky: 23 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.