Připadá nám, že patří k olympijským hrám odjakživa. Můžeme si myslet, že se jedná o obnovenou tradici z dob antických olympijských her. Ve skutečnosti ovšem staří Řekové žádný běh s olympijským ohněm neznali. Nepřinesl jej dokonce ani zakladatel novodobých olympijských her Coubertin. První olympijský oheň k zahájení her byl zapálen až v roce 1928 v Amsterdamu, tedy v době, kdy Pierre de Coubertin již čtyři roky nebyl předsedou olympijského výboru. Štafeta z řecké Olympie je pak ještě o osm let mladší. Běžci ji poprvé nesli na olympijský stadion až roku 1936 do Berlína. Mediálně známý obřad zapalování ohně soustředěnými slunečními paprsky, který se od té doby koná pravidelně, je tedy spíše dobře zaranžovaným divadelním představením než historickou rekonstrukcí skutečného obřadu. Ostatně optickou soustavu zrcadel pro zážeh plamene tehdy dodala německá firma Zeiss.

Ovšem od té doby nabrala popularita ohnivé štafety strmou cestu vzhůru. O čest odnést si olympijskou pochodeň na svém úseku od té doby usilovaly celebrity sportovní i mimosportovní. Poctu být na samém konci řetězce a zapálit oheň přímo na stadionu si obvykle vysloužili jen ti nejslavnější z nejslavnějších.

Štafeta od té doby prokřižovala zeměkouli křížem krážem. Ne vždy ji nesli pouze běžci. Plamen od té doby cestoval letadlem, na koni, kanoí, na velbloudu, zaoceánskou lodí, na špici hořícího šípu a dokonce se ve formě elektrického signálu proletěl kosmickým prostorem. Ne vždy se vše obešlo bez problému. Například roku 1976 v Montrealu nepřežil olympijský plamen bouřku a podle zákona schválnosti dokonce zhasl i v samotných Aténách. Nosiči plamene se ale na všech trasách těšili všeobecné úctě.

Je zajímavé, že s výjimkou první cesty do Berlína se štafeta vždycky důsledně vyhnula našemu území. Proto ani českých nosičů olympijského ohně moc nemáme. Například jediným českým nosičem ohně na cestě do Pekingu byl volejbalista Jiří Novák, a to jen proto, že momentálně nepůsobí u nás doma, ale v Itálii. Ovšem je pravda, že žádná oficiální evidence štafetových běžců neexistuje a je tedy pravděpodobné, že na planoucí olympijskou pochodeň si v minulosti sáhli i další Češi. Pokud víte o někom z Čechů, kdo pochodeň v minulosti nesl, uvítáme vaši informaci.

Teď se ovšem dostáváme do drsné současnosti. Letošní trasa štafety byla vůbec nejdelší v historii. Celkem jde o 137 000 km včetně výstupu na Mount Everest. Ovšem olympijská pochodeň nemůže za to, že její nosiči se na mnoha místech stali lovnou zvěří. Doufejme, že všichni ve zdraví přežijí pokusy hrdinů, toužících prožít si pár vteřin mediální slávy při pokusu o její uhašení. 

Prestiž olympijské pochodně a olympijského hnutí vůbec dostala těžkou ránu. Vrátit jí ztracenou reputaci bude stát hodně úsilí a hodně času, pokud toho současné mezinárodní olympijské struktury ještě vůbec budou schopny.