NEDĚLNÍ SLOUPEK: Zlaté časy běžectví

Úspěšný běžec si nárokoval lepší společenskou a politickou funkci, místa v první řadě v divadle, na různých oslavách i… v boji. Žádný zaměstnavatel od nás teď nežádá, abychom uváděli ve svém životopise, kolik závodů jsme zaběhli a s jakými výsledky. Ale dříve to bylo  jinak. Sportovní úspěchy byly největší ozdobou životopisů.

A ty ceny za vítězství! Amfory s vínem a olivovým olejem, bronzové štíty, vlněné pláště! A to ještě není všechno! Stávalo se, že odměnou bývala i krásná nevěsta. Odysseus, když zvítězil v běžeckém závodě, dostal za manželku věrnou a překrásnou Pénelopu. Když král Danaos chtěl provdat svých 50 dcer, museli ženichové zavodit v běhu. Jistě uznáte, že 50 cen je nabídka vpravdě velkorysá.

Ještě pozoruhodnější je příběh krásné Atalanty, arkadské lovkyně. Ženicha si vybírala velice zajímavým způsobem. Označila trasu vhodnou pro běh, zapíchla kůl jako startovní bod a honila v plné zbroji nápadníky chtivé ženění. Koho dohonila, toho zabila. A dohnala každého. Přesto na ocet nezůstala, protože úspěšný uchazeč Meilanión házel za sebou při běhu Afroditina zlatá jablka. Atalanta je začala sbírat, tím se zdržela a… získala manžela. Perfektní inspirace pro naše zdatné běžkyně, které se chtějí vdávat! Jen škoda, že dnešní muži povětšinou zůstávají jen u těch jablek…

Byly časy, kdy závodily celé rodiny. Řetěz účastníků závodu se táhl od pradědů k pravnukům. Často byly ve stejném závodě zastoupeny dokonce tři generace atletů! Zdárně soutěžili šedesátiletí borci spolu s mladíky a nepotřebovali ani veteránskou kategorii. (Skoro stejně jako Miloš Smrčka.)

A kolik bylo těch závodů! Pořádaly se na počest vítězství v bitvě, při různých oslavách, na svatbách, na pohřbech. A hlavně jako uctívání bohů, kteří byli sami vynikajícími atlety a vzorem pro občany. Jenom namátkou: Artemis, bohyně lovu a přírody, vynikající a neúnavná vytrvalkyně. Hermes, božský posel, sprinter, oficiální patron mladých běžců. Není divu, vždyť vlastnil nepřekonatelnou běžeckou obuv s křidýlky.

Ó, božský Herme, ó, Artemido, rozpomeňte se na časy, kdy stáli atleti ve společnosti na nejvyšším stupínku dokonalosti: krásní, stateční a mravní. I za nejmenší prohřešek podstupovali těžké a potupné tresty. Ti, kteří zradili rodné město a za peníze soutěžili pro jiné, byli s ostudou vyhnáni a jejich jméno bylo vymazáno ze seznamu vítězů.

Ó, Herme, jak můžeš tak lhostejně přihlížet k dnešnímu postavení běžecké komunity, zatlačené téměř na okraj společnosti, daleko za fotbal a hokej? Je vysmívána tlouštíky a lenochy a označována za spolek bláznů. A na lesních stezkách je štvána psy. Dokonce i rodinní příslušníci nedávají najevo svou pýchu na to, že mají v rodině běžce. Jak se můžeš, ó božský Herme, na to dívat?

Odeznívají bubny čínské olympiády. Olympijský duch odlétá zpátky na božský Olymp.

Nechává nám jen divné, cizokrajné a nedosažitelné slovo kalokagathia. Znamená to harmonii fyzickou a duševní. Krásu těla, pohybu, myšlenek a konání. Málokdo to slovo slyší, natož chápe. Ale my, běžci, my ano. Slyšíme ho a zní pro nás jako zaklínadlo.