Poločas rozpadu ne proto, že si tak někdy připadáme z hlediska zdravotního stavu po dlouhodobých zatěžkávacích zkouškách organismu. Někteří se třeba, stejně jako já, cítí už někdy i v konečné fázi rozložení těla, vzhledem k tomu co nás vše ráno bolí, jak zjišťujeme jen tak při zběžné inventarizaci tělesného i duševního stavu po probuzení a ve snaze velmi opatrně vstát z postele. Tento název se na středu hodí dokonce ze dvou důvodů.

Za prvé se nám konečně přelomí týden, za černým obzorem práce již pomalu začíná svítat. A za druhé budeme mít za sebou nejtěžší tréninkové zátěže a už nás čekají jen samá pozitiva a radostné události, jako jsou dva odpočinkové dny a hlavně, pro soutěživé, sobotní závody a pro ostatní setkání s kamarády ve stejný den tamtéž.

Nejdříve v práci pochopíte, že se dá i usmát na kolegy a prohodit občas nějaký ten špatný vtip, po jehož dokončení si spolupracovníci za vašimi zády významně poťukají na čelo. Mezi sebou se pak při kávičce a cigaretce, coby podnikový bulvár, dohodnou, že vám to běhání již leze na mozek. To rychlostí blesku, vlastně internetu, rozšíří po všech pracovištích, kde si vás, když tam náhodou zabloudíte při plnění svých pracovních povinností, s nezvykle silnou účastí prohlížejí a vyptávají se, jestli vám něco není s takovým nasazením, až se jdete opatrně prohlédnout na záchod do zrcadla, jestli jste si náhodou neoblékli kalhoty místo saka, nechodíte polonahý, či nemáte žloutenku.

Po zkontrolování svého bezvadného stavu pochopíte, že oni nemůžou rozumět tomu, co ve vás vyvolává skvělou náladu a plní vaši mysl těmi nejpříjemnějšími pocity, když se nachýlí pracovní doba ve středu ke svému konci a můžete vyrazit na trénink. Ani jim nejde nějak přiblížit to, co cítíte, protože byste byli ještě podezřelejší. Třeba by pak někdo hodně škodolibý neuváženě pronesl : "No viděli jste ho, on je snad na drogách.“ A to by vám už možná bohužel zůstalo přišité navěky.

Nakonec by ten někdo nebyl ani tak daleko od pravdy, protože běh je něco jako drogová závislost, troufám si říct, že asi pro hodně z nás, jen ty následky, alespoň většinou, nejsou tak katastrofální a léčba tak nákladná.

S úsměvem si tedy myslíte své a jak to jde, mizíte z procesu za honbou na endorfiny.

Tady nastává to za druhé. Čeká nás další velmi kvalitní trénink a to ve fázi, kdy zotavení po úterní tvrdé zátěži je ještě v útlumu a křivka superkompenzace se teprve začíná zvedat. Trénovat v této fázi je velmi těžké a dost to bolí. Nejenže se již od začátku hůř dostáváte do stavu, kdy cítíte, že to běží, ale i tak pořád musíte překonávat silou vůle odpor ztuhlých svalů.

Po letech zkoušení různých variant s délkou úseků a následně jimi vyvolaných efektů jsem dospěl k názoru že, alespoň pro převážnou část běžců, bude snesitelnější a přijatelnější běhat raději kratší úseky s velmi malou přestávkou, kdy se tělo nedostává do takového stavu překyselení. A přesto se tímto hodně kvalitně provedeným tréninkem, který se dá v takovém rozložení velice dobře zvládnout, udrží tempová úroveň nebo se pak v příštích týdnech i zvyšuje, než při běhání delších, třeba dvoukilometrových, distancí, kdy se víc hromadí únava, těžko se trénink zvládá v potřebné kvalitě a navíc může dojít k dlouhodobému přetížení a následně pak úplnému rozkladu plánované přípravy.

Proto ve středu běháme jen 400m a případně 500m úseky v časech vypočtených z letošního rekordu na 10 km, které budeme postupně zrychlovat v dalších cyklech. Kvůli tomu vyžaduji opravdu dodržování plánovaných časů. Pokud se někdo bude cítit moc dobře a bude se mu zdát trénink slabý, doporučuji raději zkrátit přestávku mezi úseky třeba o 10 vteřin a tím se zátěž opět posune do vyšší kvality. Provedení přestávek jsme stanovili při této výkonnostní úrovni po špatných zkušenostech s meziklusem na svižnou mezichůzi. Já na závěr tréninku velmi rád zařazuji, pokud ta možnost je a nemusí se někam daleko klusat, i úsek do kopce, nejlépe v délce okolo 300 metrů. Je sice fakt, že se tím přejde až do vysoké anaerobní fáze zátěže, ale podle mě to v posledním úseku před téměř dvoudenním odpočinkem nevadí a navíc se tím docela zvyšuje schopnost závěrečného finiše, alespoň u někoho. Je nesmírně důležité po skončení tohoto tréninku rozbít pohybový stereotyp uvolňovacími rovinkami, raději vyšším počtem, něž menším. Sami poznáte, jak se ztuhlé a přetížené svaly protáhnou a povolí. Možná se budete po tom cítit jako polití živou vodou. Lehoučké vyklusání na závěr, stejně jako rozklusání před zahájením tréninku, je už určitě pro vás takovou samozřejmostí, že ji snad ani nemusím připomínat. Stejně tak jako protahování, jak základní ihned po zátěži, tak rozšířené večer, třeba při televizi.

Jak jsem řekl na začátku, po středečním dni máme za sebou poločas rozpadu týdenního tréninkového mikrocyklu. Teď už nám zbývá jen se těšit na dva lenošivé odpočinkové dny a hlavně na závody.

Pokud jsem vám dostatečně vysvětlil, co od středečního tréninku očekávám, vrhněte se na něj. Pokud ne, tak ho běžte také odtrénovat, protože vám stejně nezbývá nic jiného, než mi věřit.

I když si myslím, že pro nás pro všechny, co se jim stal běh součástí životního stylu, není možná až tak důležité splnit dopodrobna tréninkový plán, jako se jít proběhnout a dobře si to vychutnat.

Tak jdeme na to.