Psotkův memoriál - přetěžký, překrásný

Psotk?v memoriál je v?novaný památce slovenských horolezc? – ob?tem Mount Everestu. Jozef Psotka spole?n? s Ang Ritom a Zolom Demjánom po p?elezení jižního pilí?e vystoupil na vrchol Mount Everestu. Zahynul p?i sestupu z Jižního sedla. 

Dalšími ob?tmi Mount Everestu se v roce 1988 stali Dušan Becík, Petr Božík, Jaroslav Jaško a Josef Just, kte?í zahynuli p?i sestupu z jižního vrcholu. 

Memoriál je ur?en pro horolezce, skialpinisty, horské v?dce, ?leny HZS, pozvané ú?astníky a horské b?žce.

Pozvánka zú?astnit se „Psotky“ p?išla od ?esti (kolegy z horolezeckého oddílu) n?kdy na za?átku zá?í. Tehdy jsem už v?d?l, že v ?íjnu bude tuhý slovenský dvojboj: 1.10. b?žet Mezinárodní maratón míru v Košicích a druhou ?íjnovou sobotu (klasický termín) Memoriál Jozefa Psotku v Tatrách. Ob? tyto akce jsou však to nej, co jsem mohl na Slovensku poznat z b?žecké scény. Košice nechme ale nyní stranou.

S ?es?ou absolvuji b?žecký trénink zam??ený na kopce – ihned zjiš?uji, že na závod, který má na 25 kilometrech p?es 1600 metr? stoupání, bude pot?eba speciální trénink, ale ten jsem jaksi kv?li maratónské p?íprav? nestihl podstoupit.

Psotk?v memoriál je velmi specifický, protože o celkovém výsledku nerozhoduje celkový ?as za 25 km, ale pouze sou?et t?í ?asovek do vrchu. Tra? p?itom musíte stihnout ob?hnout do 5 hodin (m?že být však prodloužen, pokud jsou špatné podmínky).

Pro? se nesout?ží na ?istý ?as? Je to z bezpe?nostních d?vod?; sestup z Prielomu a Prie?ného sedla po ?et?zech by nemusel být bezpe?ný, kdyby závodníky tla?il ?as. Samotné ?asovky p?inášejí i jisté specifikum. Jedná se o ?asov? dlouhý závod (delší než maraton), ale b?hem ?asovek se závodníci dostávají p?es hranici anaerobního práhu.

Aby toho nebylo málo, tak se po?ád poskakuje z kamene na kámen. Nehledejme zde jen negativa, vše p?eváží nádherné výhledy ze t?í sedel, t?í dolin a z Tatranské magistrály na horské velikány.

Zázemí závodu poskytuje Slezský d?m ve Velické dolin?. Ve?er se prezentujeme a zvažujeme taktiku na ráno. Je již jisté, že nebudou nutné pohory a ma?ky (v p?ípad? sn?hu je to povinné vybavení). Volíme tedy variantu lehký bat?žek s camelbakem a rezervní v?trovkou. 

Ráno se probouzíme do azura, obloha je krásn? vymetená. Teplota v osm ráno je sice t?sn? nad bodem mrazu, ale sluní?ko slibuje, že vzduch trošku oh?eje. Když vyjdu p?ed hotel abychom ud?lali hromadnou fotku u startu, tak zjiš?uji do ?eho jsme se to namo?ili. Se zaklon?nou hlavou se snažím najít Polský h?eben. ?asovka není zrovna rovina. 

Na startu stojí stovka závodník?, což je i limit od „zelených mužík?“ (?t?te: ekologové). N?které závodníky, kte?í p?ijedou ráno s vidinou nádherného po?así, musí bohužel po?adatelé odmítnout; kapacita závodu je plná. 

Prob?hne rozprava, popis trati a minuta ticha za hochy, kte?í z?stali v horách a už se nevrátili dom?… Od p?l desáté se vybíhá po dvojicích v minutových intervalech. Startuji lehce p?ed desátou. Sluní?ko h?eje, je nádhern?, oblékám si krátký rukáv a dlouhé elas?áky. 

Za?ínám svižn?, ale jen do doby než kon?í rovina, pak už se jen trápím. Srdce tlu?e tak siln?, že to musí slyšet i soupe?i, kte?í m? p?edbíhají. Zb?sile lapám po dechu. Ufff! 36 minut a první ?asovka je za mnou. 

Mrknu se dol? na Slezan, který je o 500 výškových metr? níže a bolest hned kompenzují skvostné výhledy. ?asu však není nazbyt, vypiju kelímek ?aje, navlíkám v?trovku a hurá po ?et?zech na Polský h?eben. Dále kousek klesnout k Zamrznutému plesu (tady je fakt chladno, protože dolina ze severu je ve stínu) a znovu nahoru – na Prielom. 

Kluci z oddílu mi utíkají o pár minut, nevadí, alespo? p?jdu v klidu a nebudu se s nimi nahán?t v ?asovkách. Po Prielomu následuje sestup, který jdu rad?ji opatrn? – takový pád na žulu není ani v chodecké rychlosti p?íjemný… Zkušenost z Bulharska bych nerad opakoval. 

U Zbojnické chaty si dávám ?aj a psychicky se p?ipravuji na další ?asovku, která se zdá opticky leh?í než ta první. Zdání klame. Pouze za?átek se jde mírným traverzem, následn? už se protíná jedna vrstevnice za druhou. T?žkých 26 minut a mám to za sebou. 

Dobíhám na Téryho chatu – stopky odm??ily p?esn? 3 hodiny. Pr?švih, moc jsem se na p?esunech flákal. Na Hribenok je to hodina b?hu, žádného klusání. Takže si musím hrábnout i mimo ?asovky, abych stihl limit. 

Z Téryny je seb?h snad nekone?ný. Trošku pobolívají kolena, ale takovéhle v?ci jdou už mimo m?. Sleduji chodník. Ob?as oko spat?í ty?ící se štít a zbytky sn?hových polí. Na Zámkovského chat? za?íná m?j boj. Pokud nestihnu dob?hnout do 20 minut na Hriebenok, tak ztrácím i teoretickou šanci dostat se do limitu. 

Na start t?etí, poslední ?asovky dorážím 57 minut p?ed limitem. Cht?l bych mít 10 minut na odpo?inek a ne hned b?žet do kopce a stíhat limit. Pokouším se o nemožné, ale po 20 minutách to vzdávám a p?echázím do ch?ze. A tak alespo? záv?r, který vede kosod?evinou, si mohu vychutnat. Je teplo, babí léto jak vyšité! 

V cíli musím ?íct, že závod je v mnoha ohledech t?žší než maratón, ale je minimáln? stejn? nádherný. Ve?er probíhá kulturn?-spole?enská ?ást; od promítání fotek z Bolívie po degustaci r?zných nápoj?. 

Pokud jste registrovaní horolezci, v?ele vám tento závod doporu?uji. Jedná se o velmi nevšední tra?, kterou u nás v ?R nenajdete. A pokud nejste lezci, tak tento ?lánek p?ijm?te jako tip na krásnou vysokohorskou túru.