Poslední běh s Lojzou Plchem

Je pátek 6. ?íjna ve?er. Po p?ti dnech bez b?hání se kone?n? dostávám na svou oblíbenou trasu. 

Po náro?ném a ?asov? vypjatém týdnu je už pot?eba všechno vyb?hat. Ono vyb?hat je podobné jako se vypovídat. Vyb?hat ze všeho, ?eho je ?lov?k plný. 

Odkud jsem dnes p?išel, než jsem se vydal na sv?j ve?erní b?h setm?lým Brnem? Byl jsem na poh?bu b?žce a triatlonisty Aloise Plcha. Ob?adní sí? byla plná lidí. N?kte?í oble?eni ve smute?ním spole?enském obleku, jiní ve sportovní bl?ze tak, jak p?ijeli na kole, jiní v b?žném ob?anském od?vu, jak jim okolnosti dovolily p?ijít. 

Dva proslovy p?ipomínají osobu Lojzy. ?asto se opakují výrazy kamarád, spolub?žec, b?žec. Vzpomínají, jak upadl 150 m p?ed cílem svého posledního závodu. Lojza byl nadšený sportovec, který také hodn? d?lal pro druhé (?ehož jsem si mohl sám p?i trošce pozornosti opravdu všimnout). M?l rád ruské lidové písn?, což jsem netušil. Když pak zp?va?ka zazpívala „Razšumel sa kavyl, galubaja trava…“, všichni byli tou písní rozechv?lí. 

Ob?ad nebyl ani v nejmenším církevní, spíše ob?anský, a p?esto ?lov?k cítil mezi tím, co vysloveno bylo, také to nevyslovené. Když se s n?kým lou?íme, myslíme p?itom také na budoucí setkání… 

Jak tak b?žím, opouštím silnici a napojuji se na cyklostezku vedoucí z centra m?sta podél Svratky na jih. Uv?domuji si, že tento m?j b?h je skute?n? v po?adí ?tvrtý b?h s Lojzou. 

Ten první byl, když jsme po Lojzov? kolapsu v Blažovicích namísto b?žeckého závodu na 11 km b?želi symbolický nezávodní okruh obcí a já si p?edstavoval, jak by nás Lojza p?i tom povzbuzoval. Já jsem zase podobn? povzbuzoval jeho a v duchu k?i?ím: „Lojzo, dýchej po?ádn?, zaber, nevzdávej to!“

Vybavuji si, jak ješt? v ten den v 15 hodin p?ichází dobrá zpráva, že Lojza se stále drží. Ta dobrá zpráva byla však brzy následována zprávou smutn?jší. Je dobojováno. 

Ten den jsem si ve?er dal s Lojzou druhý b?h, p?i n?mž jsem o všem velmi p?emýšlel. Pot?eboval jsem se z toho vyb?hat. N?které otázky se mi vracejí i dnes. V?k 57 let, to je docela brzo. Pro? se to takovému sportovci stalo, když p?ece nebyl vrcholovým sportovcem, který by sportu ob?toval i své t?lo, ale spíše hled?l t?lu naslouchat? 

Vybavily se mi výroky n?kterých b?žc?, které jsem slýchal již p?ed lety, když jsem za?ínal s b?háním: „b?žci infarkt nedostávají…“. Hledal jsem v tom n?co racionálního, jakési východisko z labyrintu. Je p?eci jasné, že takový sportovec nezem?el proto, že sportoval, ale bez sportu by se mu to asi stalo mnohem d?ív. 

Pokra?uji cyklostezkou v úseku do Komárova, zde pom?rn? málo osv?tleném. Te? b?žím s Lojzou ?tvrtý b?h. Ale který byl ten t?etí? 

Bylo to také dnes. Vracel jsem se z Ostravy do Brna a samoz?ejm? jsem cht?l p?ijít v?as na dnešní poh?eb. V?ci se vyvinuly tak, že vše vycházelo docela na t?sno. Na silni?ce sm?rem k Olomouci mi n?kolik nákladních automobil? nadiktovalo svou rychlost jízdy, jakoby ?íkali: „Nás nezajímá, kam sp?cháš. Te? se pod?ídíš našemu tempu. A nebu? nervózní“. 

A tak si po cest? p?emýšlím o tom, kam jedu. Míjím ceduli s nápisem „Úsek ?astých tragických nehod“ a uv?domuji si, že taková nehoda m?že postihnout stejn? tak ?lov?ka staršího jako ?lov?ka velmi mladého a že ne?ekaná smrt je práv? tak samoz?ejmou sou?ástí života. Navozuje jen otázku, zda je na ni ?lov?k p?ipraven. P?i p?edstav? kupy nevy?ízené korespondence na mém pracovním stole si ?íkám, že já asi p?ipraven nejsem. Kdo by to za m? všechno vy?ídil?

Do Brna vjíždím v 16:07 a poh?eb p?itom za?íná v 16:15. Sjíždím z dálnice na Víde?skou a volím parkování dole pod krematoriem. Ušet?ím si tak ?ekání na sv?telné k?ižovatce. Z parkovišt? b?žím branou do dolní ?ásti h?bitova, vybíhám po hlavní cest? nahoru až ke krematoriu. Trochu více než 1200 m s p?evýšením asi 50 m. Udýchaný a s prudce tlukoucím srdcem p?ibíhám do ob?adní sín?.

Hodinky ukazuji 16:16, a za zvuku hudby lidé vcházejí dovnit?. To byl m?j t?etí b?h s Lojzou. Vím, že jsem mu tím nijak nepomohl, ale bylo to vyjád?ení úcty k ?lov?ku, kterého jsem si vážil. Jsem moc rád, že jsem ob?ad stihl.

Cyklostezka pokra?uje z Komárova k P?íz?enicím. Blízko soutoku brn?nských ?ek je splav, který vyrovnává hladiny mezi ob?mi ?ekami. Tentokrát je klidný, nehu?í jako na ja?e p?i rozvodn?ní. Soutok je nenápadný, jakoby zde byl jen malý ostr?vek vy?nívající z vody. A voda p?itékající zase v klidu odtéká. 

P?ibíhám k mostku p?eklenujícímu spojené ?eky. Obracím sm?r, b?žím zpátky a cítím se již voln?ji. Ano, už jsem se vypovídal. Soust?edím se chvíli na své pravidelné dýchání, na tepovou frekvenci, na krok a pohyb rukou. Na pok?ik pták? a poslední náznaky hry cvr?k?. Jako vždy m? ve stejném míst? zblízka vyleká št?kot psa za plotem. Vdechuji v?ni listí a vody. Sbohem Lojzo.

Svá?a Sedlá?ek